Střet zájmů není odpovědí na etickou otázku. Na prvním místě je pacient, až potom řešme Babiše

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak změnit směr veřejné debaty, není přijít s lepšími argumenty, ale přesunout její těžiště. Stačí nenápadně obrátit pozornost k jiné otázce a původní spor začne ustupovat do pozadí.

Příkladem může být současná diskuse o přístupu žen bez partnera k asistované reprodukci. Ministerstvo zdravotnictví připravilo významnou novelu zákona, která by tuto možnost otevřela i jim. Bylo proto možné očekávat střet dvou legitimních pohledů. Jedni budou zdůrazňovat právo ženy rozhodovat o svém životě a možnost stát se matkou i bez partnera, druzí význam úplné rodiny, práva dítěte nebo etické hranice asistované reprodukce. Právě takové argumenty by měly stát v centru veřejné debaty o podobných společenských otázkách.

Proto mě překvapilo, když bioetik a katolický kněz Marek Orko Vácha otevřel svůj rozhovor pro Český rozhlas nikoli bioetickými argumenty, ale otázkou možného ekonomického prospěchu premiéra Andreje Babiše. Jinými slovy, ještě než se začalo mluvit o správnosti navrhované změny, dostal se do popředí možný střet zájmů člověka, jehož firmy vlastní síť klinik asistované reprodukce.

Ani v nejmenším nechci tento argument zlehčovat. Andrej Babiš skutečně prostřednictvím svých firem vlastní kliniky, které mohou z přijetí novely ekonomicky profitovat. Rozšíření okruhu žen, které budou moci asistovanou reprodukci podstoupit, může znamenat více výkonů, vyšší tržby i vyšší hodnotu těchto společností. Upozorňovat na možný střet zájmů je proto zcela legitimní.

Střet zájmů a limity moci. Vláda přijala naprosto zbytečný etický kodex pro své členy

Nemělo by se z něj ale stát hlavní kritérium, podle něhož budeme posuzovat správnost samotného zákona.

Dvě zcela odlišné debaty

Ve skutečnosti se zde totiž odehrávají dvě zcela odlišné debaty, které bychom neměli směšovat.

Tou první je věcná správnost navrhované změny. Na prvním místě tedy stojí otázka, zda je rozšíření přístupu k asistované reprodukci správným krokem a může pomoci ženám, které dnes tuto možnost nemají. Mnozí se v této souvislosti mohou také ptát, zda je v souladu s naším chápáním rodičovství nebo jaké místo v celé situaci zaujímá biologický otec. Právě tyto otázky by měly stát v centru veřejné diskuse.

Tou druhou je otázka možného střetu zájmů. Tedy zda někdo z přijetí zákona nebude mít neoprávněný ekonomický prospěch.

Odpověď na jednu z nich nemůže automaticky rozhodnout o té druhé.

Přesto mám pocit, že právě k tomu dnes dochází. Jakmile se těžiště debaty přesune od podstaty zákona k možnému ekonomickému prospěchu Andreje Babiše, začne původní spor ustupovat do pozadí.

Mimochodem, je to komunikačně velmi účinný postup. Veřejnost, zejména její městská liberální část, bývá změnám v oblasti reprodukčních práv zpravidla nakloněna. Zároveň je však velmi citlivá na jakýkoli možný střet zájmů Andreje Babiše. Právě propojení těchto dvou témat může způsobit, že část lidí začne novelu odmítat nikoliv kvůli jejímu obsahu, ale kvůli osobě premiéra a jeho možnému ekonomickému prospěchu. Diskuse o asistované reprodukci se tak snadno změní v diskusi o Babišovi.

Mimořádná schůze o Babišovi. Vadí jeho údajný střet zájmů, nebo to, že uspěl jako podnikatel?

Představme si v té souvislosti ještě jinou situaci. Předseda vlády by vlastnil síť onkologických center a stát by přijal zákon, který by rozšířil dostupnost moderní léčby rakoviny. Je možné, že by na tom jeho firmy vydělaly. Znamenalo by to samo o sobě, že je takový zákon špatný? Jistěže ne. Nejprve bychom posuzovali, zda prospívá pacientům. Teprve poté bychom řešili, jak zabránit tomu, aby veřejná moc byla zneužita k soukromému prospěchu. Stejný princip by měl platit i v případě asistované reprodukce.

Studenty medicíny učíme, že pacient je na prvním místě. Bylo by paradoxní, kdybychom při posuzování zdravotnických zákonů toto pravidlo obrátili a nejprve zkoumali, kdo na nich vydělá, a teprve potom, zda a jak zlepší život lidem, kterým mají sloužit.