Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se
Erwin Wurm
První sólovou výstavu v České republice má v Galerii Lázně Liberec jeden z nejvýznamnějších sochařů současnosti, rakouský umělec Erwin Wurm. Pracuje s humorem a nadsázkou, jejichž prostřednictvím si utahuje z dnešní společnosti. Svým sochám přidává nožičky, různě je ohýbá, naklání, zvětšuje či deformuje. Galerie se otevřela po tříměsíční pauze a návštěvníkům nabízí ještě dvě další výstavy.
Reklama
Slovenská umělkyně s vietnamskými kořeny Kvet Nguyen připomíná svým projektem příběhy vietnamské diaspory v Československu a dvojice Małgorzata Mirga-Tas a Sráč Sam se zaměřují na ženskou vzájemnost, péči a často přehlíženou práci. Všechny tři výstavy potrvají do března příštího roku.
„Podařilo se nám dílo Erwina Wurma představit v širším kontextu od 90. let až do současnosti. Začínáme jeho ikonickými díly, one minute sculptures, což jsou díla, která na konci 90. let představil veřejnosti a pokračuje s nimi do současnosti. Je to koncept propojení diváka s konkrétními díly, kdy samotní diváci se stávají součástí díla tím, že zapózují v přesně určené, dané póze,“ představil sochaře kurátor výstavy a ředitel Galerie Lázně Liberec Filip Suchomel.
Závěť jim přála. Západočeská galerie představuje díla z pozůstalosti Zbyňka Sekala
Autor při tomto projektu v galerii umístí kreslené či psané návody, jakési manuály a k tomu rekvizity. Návštěvník se pak sám stává spolutvůrcem uměleckého díla, protože podle instrukcí má s danými rekvizitami zaujmout nějakou nepříjemnou či nepohodlnou pózu a setrvat v ní po dobu jedné minuty.
Vidět svět jako absurditu a paradox
„Pro mě je důležité, že se na náš svět dívám z hlediska paradoxů, protože si myslím, že tím vidíme více a jinak. Zároveň jsou dvě červené linie, které se prolínají celým mým dílem. Prvním je zájem o princip sochy, co to vlastně skulptura je. Ta druhá linie je propojení s naší dobou a společností. A to je všechno,“ řekl Wurm novinářům před zahájením výstavy.
V Galerii Lázně Liberec si mohou návštěvníci vyzkoušet vlézt pod obří čepici, strčit hlavu do růžového válce, připít si na zdraví s nakládanou okurkou nebo si se svým blízkým společně vlézt do rukávů růžového svetru.
Reklama
Hlavní bazénové hale, tedy ústřednímu prostoru galerie, dominuje jedenáctimetrový svetr v barvě lila, který byl poprvé vystaven ve vídeňském svatoštěpánském chrámu v roce 2022. Je narážkou na postní plátno, které se ve čtyřicetidenní postní době před Velikonocemi dávalo v kostele před oltář.
Zakrývalo oltář i liturgii, která za ním probíhala. Smyslem bylo přidat k fyzickému odříkání také půst zraku.
Galerie Lázně Liberec - pohled do výstavy Přítelkyně
Galerie Lázně Liberec návštěvníkům nabízí ještě výstavu s názvem Přítelkyně. Ta propojuje tvorbu polské umělkyně s romskými kořeny Małgorzaty Mirgy-Tas a české autorky vystupující pod jménem Sráč Sam. Vychází z konceptu sesterství (sisterhood), podle něhož se ženy navzájem podporují, sdílejí zkušenosti a pomáhají si.
Polská autorka představuje své monumentální textilní obrazy plné lidských příběhů, které viděli třeba návštěvníci benátského bienále. Vyrobené jsou z použitého oblečení a látek, které umělkyni darovali lidé z jejího blízkého okolí.
Druhá autorka pro výstavu zpracovala mohutnou dřevěnou konstrukci připomínající útočiště, jejíž součástí jsou obrazy, textilní pláště i lodě naplněné hrachem. Obě autorky čerpají i z motivu často přehlížené ženské práce, tedy péče o blízké, domácnost i své okolí.
Žena, co se v padesátých letech starala o první vietnamské děti u nás
Pohnutými osudy vietnamských emigrantů v Československu se zabývá třetí expozice, která přibližuje projekt umělkyně Kvet Nguyen. Mladá slovenská autorka s vietnamskými kořeny prostřednictvím různých médií mapuje diasporu od 50. let až po období sametové revoluce. Jedna z částí výstavy je věnována také první skupině osob vietnamského původu, která se do naší země dostala, a to chrastavským dětem.
Reklama
Stovka vietnamských dětí ve věku od šesti do 13 let přijela v rámci spolupráce dvou socialistických zemí do Československa v roce 1956. Stalo se tak krátce po vypuknutí války ve Vietnamu, některé děti byly osiřelé, jiné přijely za vzděláním. Umístěny byly do dětského domova v Chrastavě u Liberce.
Jejich příběh byl časem zapomenut. Kvet Ngyuen se ale po čtyřech letech bádání povedlo vypátrat jména všech dětí, které tehdy přijely. Na výstavě je každé jméno napsáno symbolicky na velkém vajíčku, která dohromady tvoří jeden z objektů výstavy.
+4
Stovky čar, tisíce dnů a přesné záznamy. Malíř Luboš Plný vede své obrazy od jejich narození ke smrti
Výběr článků
Reklama
