Svět zaplněný AI se může zhroutit stejně jako internetová bublina na přelomu tisíciletí

Největším rizikem dnešního boomu umělé inteligence (AI) není, že se ukáže jako slepá ulička. Technologie uspěje, lidé i firmy ji budou masově používat, navzdory tomu na ní část investorů možná nevydělá. Přesně to se stalo telekomunikačním společnostem na přelomu tisíciletí.

Koncem devadesátých let panovalo přesvědčení, že internet změní svět. Stalo se. Internetový provoz prudce rostl a firmy i domácnosti se masově připojovaly k síti. Telekomunikační společnosti proto začaly ve velkém pokládat optické kabely a stavět přenosové sítě. Firmy, jako je Global Crossing, Level 3 nebo Qwest, počítaly s tím, že budou jejich kapacitu dlouhá léta výhodně pronajímat.

Investice do komunikačního zařízení v USA vzrostly od začátku roku 1996 do konce roku 2000 zhruba z 62 miliard dolarů na více než 135 miliard ročně. Akcie telekomunikačních společností vystřelily na několikanásobek. Poptávka přitom byla skutečná: spotřeba telekomunikačních služeb rychle rostla a internet se nakonec stal ještě důležitějším, než optimisté čekali.

Konec pirátského streamování v Česku? Diváci si na oblíbených webech už nepřehrají kradený obsah

Navzdory tomu následoval těžký pád tržeb, zisků i akciových kurzů. Problém nebyl v nedostatku uživatelů, ale v přebytku infrastruktury. Firmy vybudovaly více sítí, než trh dokázal výnosně využít. Navíc se dramaticky zlepšovala technologie. Jedno optické vlákno dokázalo v roce 2000 přenést asi čtyřicetkrát více dat než o čtyři roky dříve. Nebylo tedy nutné stále pokládat nové kabely, stačilo vyměnit zařízení na jejich koncích a kapacita prudce vzrostla.

Výsledkem byl paradox. Provoz dál rostl, ale cena přenosu dat klesala. Vlastníci sítí měli stále více kapacity, kterou museli prodávat stále levněji. Na počátku roku 2001 už bylo zřejmé, že dálkových optických tras vzniklo příliš mnoho. Investice se propadly, firmy krachovaly a zaměstnanost v odvětví klesla o více než pětinu. Internet sice zvítězil, ale investoři do jeho infrastruktury převážně splakali nad výdělkem.

Dlouhé smlouvy, rychle stárnoucí technika

Dnešní nadšení kolem AI má podobnou logiku. Firmy nasazují nové nástroje, počítačové modely potřebují velký výkon. Technologické společnosti proto stavějí datová centra, objednávají čipy, zajišťují si elektrickou energii a rezervují kapacitu na mnoho let dopředu. Na první pohled je vše jasné, čím víc se bude AI používat, tím víc datových center bude potřeba.

Jenže stejně jako u optických kabelů působí i druhá síla. Čipy jsou výkonnější, software efektivnější a stejného výsledku lze dosáhnout s menším množstvím výpočtů. Zároveň roste konkurence a klesá tržní cena, kterou lze účtovat za služby AI. Představme si, že používání AI vzroste desetinásobně. Pokud se ale čipy stanou pětkrát výkonnějšími a nové modely spotřebují na stejnou práci polovinu energie a výpočtů, potřeba nové infrastruktury nemusí růst ani zdaleka stejně rychle. A pokud se zároveň sníží ceny služeb, tržby mohou za růstem používání výrazně zaostat.

Pirátství ho přivedlo na mizinu. Zakladatel Megaupload utratil za soudy

To je hlavní poučení z telekomunikační horečky, více provozu neznamená automaticky více zisku pro vlastníka infrastruktury. Současný boom má ještě jednu zvláštnost. Datová centra se často pronajímají na deset, dvacet nebo i třicet let. Elektrické přípojky, pozemky a budovy jsou dlouhodobé investice. Čipy uvnitř těchto budov však mohou ekonomicky zastarat během několika let. Vzniká tak nesoulad mezi časovou strukturou příjmů a výdajů.

Firma se zaváže platit nájem nebo odebírat elektřinu po velmi dlouhou dobu, ale zařízení, které má na tyto náklady vydělávat, musí několikrát obměnit. A i když se poptávka vyvíjí hůře, než se čekalo, dlouhodobé závazky nezmizí. Navíc nejsou vždy vidět jako běžný dluh. Část infrastruktury si firmy pronajímají, část předem objednávají a na část uzavírají smlouvy, podle nichž musejí odebrat určité množství kapacity, energie nebo čipů. Tyto závazky bývají vedeny jako mimorozvahové položky. Pro laika tak účetní bilance vypadá mnohem zdravěji, než odpovídá skutečnosti.

Meta například uváděla téměř 183 miliard dolarů budoucích plateb za nájmy, které ještě ani nezačaly, a dalších téměř 238 miliard dolarů nezrušitelných smluvních závazků. Alphabet měl vedle desítek miliard za budoucí nájmy také stovky miliard dolarů nákupních a jiných smluvních příslibů. V dobrých časech není velký rozdíl mezi dluhem a leasingem. Firma roste a všechny závazky pohodlně platí. V horších časech je rozhodující jediná otázka: kolik peněz musí každý rok vydat, i když se její očekávání nenaplní?

Historické varování

Srovnání s rokem 2000 má své meze. Microsoft, Alphabet, Meta a Amazon nejsou malé ztrátové firmy odkázané na neustálé půjčování. Mají zavedené podnikání, vysoké příjmy a mohou AI využívat ve vyhledávání, reklamě, kancelářském softwaru, elektronickém obchodě nebo cloudových službách. Návratnost se proto nemusí objevit jen v přímých poplatcích za výpočetní výkon. AI může také zvýšit prodej, zlepšit reklamu nebo snížit náklady.

Krále pirátů a šéfa serveru Megaupload vydá Nový Zéland ke stíhání do USA

To však neznamená, že každá investice bude výnosná. I skvělá technologie může být vybudována příliš rychle a příliš draze. Varovným signálem by bylo, kdyby výdaje na datová centra a čipy dál prudce rostly, zatímco tržby z AI zaostávají, ceny výpočetního výkonu klesají a nová zařízení se využívají méně, než se plánovalo. Nejdůležitější otázka proto nezní, zda AI změní svět, pravděpodobně ano, ale kdo na této změně skutečně vydělá.

Na přelomu tisíciletí trh správně předvídal svět zaplněný daty. Chybně však odhadl, kolik bude jejich přenos stát a komu zůstanou zisky. Dnes můžeme správně předvídat svět zaplněný umělou inteligencí a přesto se mýlit, nakolik výnosné budou všechny čipy, datová centra a elektrárny, které se kvůli němu právě stavějí.

K polovině roku 2026 zatím velké technologické společnosti reportují silný růst tržeb spojených s AI a zároveň relativně vysoké využití datových center. Riziko přeinvestování zatím není stejně akutní jako u telekomunikací v roce 2000 – nicméně historické varování existuje a je k dispozici včas.