Nová doba si žádá nové ideology. Připustit například, že kompetenční spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše o autonomii prezidenta při zahraničních cestách je legitimní, momentálně neodpovídá duchu doby. V očích mnoha komentátorů spor legitimní není, protože vláda je zlá a populistická, a navíc ošklivě mluví.
Obojí může být nakrásně pravda, ale není to argument, který by měl vládě zabraňovat, aby hájila své postoje. Vidíte-li však svět ideologicky, vše je boj dobra se zlem.
Dva nesmysly
Kritizuje-li vláda předběžné opatření Ústavního soudu, nad kterým pozvedali obočí mnozí ústavní právníci, prý znevěrohodňuje Ústavní soud v očích veřejnosti. Navíc označila soudce Šámala jako podjatého, což je prý zasahování do práce Ústavního soudu. Obojí je nesmysl.
Ptá se někdo, zda momentální „zakazování“ kritiky Ústavního soudu není náhodou dělostřeleckou přípravou na zářijový kompetenční verdikt, který dá prezidentovi za pravdu v poměru sto k nule?
A tvrzení, že Ústavní soud je nepolitická instituce, se objevilo proč? Je a vždy byl politický, je to poslední instance, která požívá řady výhod, například se proti jejím rozhodnutím nelze odvolat. Rozhodl mnohokrát politicky a nikdo s tím nehnul. Tahle nesporná síla nestačí? Proč nás někdo tlačí, abychom před těmito lidmi chodili v uctivém předklonu a pokrytecky jim pochlebovali?
Projevili soudní aktivismus, říká vláda. Chce vyřadit Šámala z kompetenční žaloby
Členové Babišova kabinetu se nechovají jako vzory ctnosti, někteří mluví dost hanebně a nevybíravými slovy kritizují brněnské ústavní soudce. To nechť každý kritizuje, co hrdlo ráčí. Veřejná výměna názorů nad výroky Ústavního soudu stále zakázaná není. Ale upírat vládě právo na obranu před soudem? Případně zakazovat kritiku výroků tohoto soudu? A seznam povolených výrazů by nebyl?
Nedokonalý svět
Nikde jsme si nevšimli, že by v naší ústavě byl u Ústavního soudu paragraf zakazující jeho kritiku. Jenom opravdový bloud pak bude tvrdit, že zrovna tito soudci jsou neomylní a jejich výroky jsou vždy bezvadné. Ale když se najdou tací, kteří veřejně hlásají, že Andrej Babiš nikdy, v žádné situaci, nemůže mít pravdu (což je nonsens i z hlediska elementární logiky), pak se nedivme, že vyčítají vládě její obranu.
Vláda je bohudík (z hlediska demokracie) obrazem vůle většiny aktivních voličů. Každý vládní mandát je politickým zápasem a předstírat, že některá vláda je plnohodnotná a jiná pro změnu invalidní, je faul na demokracii.
Označovat soudy předem za podjaté podkopává důvěru v justici, řekl Pavel
Spor o pravomoci prezidenta přinese výsledek, který tu s námi zůstane, i když budou jeho vrcholní protagonisté dávno v politickém důchodu. Tato perspektiva však většině ideologů schází, protože žijí ve světě, kde krásný a chytrý hrdina zápasí se zlými a podlými zlosyny. Až tu bude jiný prezident a jiná vláda možná se budou dnešní ideologové chytat za hlavu a hořekovat.
Spor mezi prezidentem a vládou rozsoudí Ústavní soud, nikdo jiný. Obě strany budou rozhodnutí respektovat. Chceme něco víc? Ano, můžeme chtít kultivovanější politiky, komunikativnější soudce, veřejnou debatu na nejvyšší možné úrovni, a přitom peprnou, jak nedělní škola. Jenže takový dnešní svět není, je nedokonalý, špinavý a nekorektní. I v něm ale platí, že afinita k jedné ze stran by nám neměla vypínat rozum.
