Tiché loučení hrdiny Francie. Alaphilippe: Tour byla má poslední, nemám z ní radost

Když Slovinec Tadej Pogačar a Nizozemec Mathieu van der Poel nastupovali na Montmartru během poslední etapy cyklistické Tour de France, tuze si přál, aby jim dýchal na záda. Chtěl tančit v pedálech jako dřív a za mohutného jásotu francouzských fanoušků se prodrat dopředu a přispět k festivalu útoků. Bojovnost Juliana Alaphilippa neopustila, jenže zároveň dospěl do bodu, kdy si musí přiznat, že výkonnostně už na nejlepší nestačí.

Ikonickou pařížskou čtvrtí projížděl daleko za favority, cíl na Champs-Élysées nakonec proťal jako 139. se ztrátou skoro jedenácti minut. „Třicet čtyři let není v normálním životě žádný věk, cítím se pořád mladě. Jen to bohužel neplatí pro cyklistiku,“ usmál se trpce. „Přemýšlím o tom už pár let. Je mi jasné, že se můj čas v profesionálním pelotonu krátí.“

Smlouvu v týmu Tudor má ještě na příští sezonu. Tu zatím nezavrhl, naopak odhodlaně hovoří, že se na ni těší. Nicméně během uplynulých tří týdnů několikrát zopakoval, že pokud bude ještě dál jezdit, rozhodně to už nebude na Tour.

Už se zkrátka nechce trápit tak jako letos, kdy bojoval hlavně sám se sebou a nepřipsal si ani jeden výraznější výsledek.

A co takhle svatý grál, Tadeji? V čem je Pogačar jiný a v čem stejný jako Froome

„Letos mi Tour nepřináší žádnou radost. Což je znamení,“ komentoval v jejím průběhu. „Jsem šťastný, že ji dokončím, rozhodně ale byla moje poslední.“

Při pogačaromanii tahle slova dost zapadla. Ale jde o velkou věc. Vždyť nejslavnější cyklistický závod se loučí s jednou ze svých nejvýraznějších postav moderní historie.

Byť bez velkých fanfár a ovací, jako když například nedávno dávaly sbohem další domácí hvězdy, Thibaut Pinot či Romain Bardet.

Alaphilippe při posledním výjezdu na Montmartre lehce zamával fanouškům, a když den předtím se sedmadvacetiminutovou ztrátou šlapal na Alpe d’Huez, připojil se k dalšímu domácímu veteránovi Warrenu Barguilovi a zavzpomínali na dobu, kdy se rvali o vítězství.

„Dost emotivní moment, na téhle Tour jsme toho oba hodně vytrpěli,“ popisoval. „Od chvíle, kdy jsem se stal profesionálem, pro mě jako pro Francouze Tour vždy představovala vrchol sezony. Zažil jsem toho na ní spoustu, nejen při mých triumfech, ale i s týmovými kolegy a taky s fanoušky. Pořád od nich dostávám spoustu povzbuzujících zpráv, jsou neuvěřitelní.“

Julian Alaphilippe na Tour de France.

Není se co divit, že si získal takovou úctu.

Svou první Tour Alaphilippe absolvoval v roce 2016 a hned ve druhé etapě se blýskl druhým místem, když nestačil jen na Slováka Petera Sagana. Při další účasti o dva roky později už slavil dvakrát a navrch získal puntíkatý dres. A pak to přišlo. Rok 2019 a jeho neuvěřitelné představení, jímž doslova pobláznil celou Francii.

Předlouhých čtrnáct dní živil naději, že po 34 letech ukončí čekání na domácího šampiona. „Další francouzská revoluce,“ opěvovaly ho novinové titulky. Ovládl třetí etapu i třináctý závodní den časovku, v níž doslova letěl. Ač měl žlutý dres ve vysokých horách už ztratit, stále ho držel. Až v devatenáctém dějství ho o něj připravil pozdější kolumbijský vítěz Egan Bernal a celkově skončil pátý.

„Hrál jsem buď všechno, nebo nic. Takový je můj temperament. A jsem hrdý na to, co jsem tady předvedl,“ uznal pak.

Nemá nohy, jaké by měl mít

Žlutý dres nakrátko oblékl i v následujících dvou ročnících, v nichž zároveň přidal další dva etapové triumfy. Celkem jich má tedy šest. K tomu získal samozřejmě i dva tituly mistra světa, vyhrál monument Milán–San Remo, šotolinové Strade Bianche a celkem zapsal 45 profesionálních triumfů.

Na Tour už ale další nepřidá.

Od začátku sezony se trápil. Na jaře bylo jeho nejlepším umístěním páté místo na švýcarské jednorázovce GP Gippingen. Na Tour se několikrát marně pokoušel dostat do úniků, a když se mu to v jedenáctém a třináctém dějství konečně podařilo, hned jak tempo přiostřilo, záhy ze skupiny vypadl.

Julian Alaphilippe během časovky v Caen.

„Není nemocný a má i správnou mentalitu,“ líčil sportovní ředitel Tudoru Addy Engels. „Ale nemá nohy, jaké by měl mít. Jako by v nich měl jen jeden nebo dva výstřely, načež musí zpomalit.“

Alaphilippovým nejlepším výsledkem byla paradoxně 29. pozice ve dvacátém dějství na Alpe d’Huez, které absolvoval bok po boku s Barguilem. „Dal jsem do závodu jako vždy všechno, sice ne s valným úspěchem, ale nechtěl jsem si nechat nic ujít,“ loučil se.

Jeho stopu na Tour ale ani přes letošní soužení nikdo nesmaže.