Když před čtyřmi lety dorazil do Vyškova, měl za sebou rok bez jediného zápasu a angažmá ve druhé lize bral téměř jako poslední šanci zachránit profesionální kariéru. Teď se Alexis Alégué vrátil na jih Moravy jako ostřílený prvoligový hráč a jedna z nejvýraznějších posil Artisu.
Devětadvacetiletý francouzský křídelník, jenž umí zakončit oběma nohama, by měl neochvějně patřit do základní sestavy prvoligového nováčka. V sobotu na hřišti Slovácka při remíze 1:1 pomohl Brňanům k vůbec prvnímu bodu v nejvyšší tuzemské soutěži.
Ohlédnete-li se za těmi čtyřmi lety, co se změnilo ve vašem životě, fotbalové kariéře či v tom, jak vnímáte český fotbal?
Je pravda, že jsem za ty čtyři roky vyrostl a dozrál. Jako člověk i fotbalista. Přizpůsobil jsem se českému fotbalu, což pro mě bylo ze začátku trochu složité. Teď už ale opravdu vím, jak tady všechno funguje. Naučil jsem se spoustu věcí a získal opravdu hodně zkušeností. Jsem moc rád, že tady v České republice mohu být.
Slovácko - Artis 1:1, týmy mají první bod v sezoně, pro hosty je premiérový v historii
Ve francouzském Nantes jste působil od jedenácti let, prošel tamní akademií, dostal se do prvního mužstva a při premiéře dokonce skóroval. Jaké to bylo angažmá?
Ze začátku to samozřejmě byl splněný sen. Během mého působení v Nantes jsem zažil dobré i špatné chvíle, ale užíval jsem si to tam a měl ten klub rád. Jsem moc rád, že jsem právě tam prošel fotbalovou výchovou a vstřelil svůj první gól mezi profesionály.
Co se tedy pokazilo?
Když jsem začínal mezi profesionály v Nantes, měl jsem tu smůlu, že mě postihla pubalgie. Bolest v tříselní oblasti či podbřišku, která nemá zjevnou příčinu. Ta mě ve vývoji trochu zabrzdila a je to zranění, jež se poměrně složitě léčí. Vždycky když jsem se vrátil do tréninku, začalo to znovu bolet a musel jsem přestat. Navíc Nantes je klub, který má spoustu velmi dobrých hráčů. Nebudou na vás čekat. Vše vyřešila až operace. Mám ale na Nantes jen krásné vzpomínky.
Příspěvek sdílený Mr AA 😈 (@alexis_alegue)
Už padlo, že jste ve Francii na nějakou dobu ztratil radost z fotbalu. Jak hluboko jste se tehdy dostal?
Když jsem byl rok bez fotbalu, bylo to těžké. Jste zvyklý hrát... Pro mě je fotbal vším, moje vášeň. A když potom zůstáváte doma, nehrajete a o víkendu naopak vidíte kamarády hrát, sledujete je v televizi, bolí to. Právě ten rok bez fotbalu mi ale pomohl dospět. Uvědomil jsem si, jak moc je pro mě důležitý.
Měl jste nějakou brigádu nebo jinou práci, abyste si něco vydělal?
Ne. Výhodou Francie je, že tam máme podporu v nezaměstnanosti a ta mi umožňovala pokrýt životní potřeby.
Po roce bez jediného soutěžního zápasu jste se najednou objevil ve Vyškově. Jak se vůbec zrodil váš příchod do Česka?
Předtím jsem český fotbal vůbec neznal. Přitom byly nabídky z Francie, ozvaly se mi tam kluby ze čtvrté ligy. Když však agent přišel s možností jít do Vyškova v druhé české soutěži, okamžitě jsem řekl ano. Potřeboval jsem novou výzvu. A také sám sobě dokázat, že pořád můžu něčeho dosáhnout. Řekl jsem si, že odehraju rok ve druhé lize a ukážu se prvoligovým týmům. Byla to pro mě osobní výzva.
Bral jste tehdy Vyškov jako poslední šanci zachránit profesionální kariéru?
Přemýšlel jsem nad tím, jestli je to opravdu moje poslední šance. Každopádně jsem k té příležitosti přistupoval tak, jako by poslední byla.
Ve Vyškově jste se navíc jako hráč poměrně výrazně změnil. Kdo vám tam nejvíc pomohl?
Musím hodně poděkovat trenérovi Janu Trousilovi, protože mi dal možnost ukázat mé kvality. Zároveň mi pomohl zlepšit se jako hráči. Měl jsem například jednu slabinu – vůbec jsem nebránil. A on mě to naučil. Kromě útočných kvalit, které jsem už měl, mě naučil spoustu dalších věcí. Jsem mu za to opravdu vděčný.
V Jablonci jste pak nakonec strávil tři sezony.
První byla složitá. Trenér Látal hrál systémem, jenž příliš nevyhovoval mým přednostem. Navíc je potřeba říct, že to pro mě byla adaptační sezona. Pak přišel trenér Kozel a ten mi toho dal opravdu hodně. Pod ním jsem zase mohl ukázat své kvality.
Mrzí vás odchod?
Odchodu lituji, protože si myslím, že jsem tam měl ještě co ukázat a co pro Jablonec udělat. Ty dvě sezony byly nicméně nádherné. Užíval jsem si fotbal na hřišti i život mimo něj.
Proč nehrál Nombil na Spartě? Zájem o Ghaňana sílí. Chce ho nejen Baník
Závěr poslední sezony ale nebyl příjemný. Co se změnilo?
Druhá část minulé sezony pro mě byla složitější. Dostal jsem červenou kartu v Mladé Boleslavi a potom už na mě byl trochu příliš velký tlak. Cítil jsem ho ze strany klubu a nebylo mi v tom dobře. V jednu chvíli už to pro mě začínalo být nesnesitelné a přišlo mi, že nejlepší bude odejít.
Vraťme se ještě k utkání v Mladé Boleslavi, kde jste dostal červenou kartu za úder hlavou do soupeře. Co se tehdy odehrálo z vašeho pohledu?
Byla to z mé strany velká chyba. Myslím, že emoce nade mnou převzaly kontrolu. Dodnes toho, co jsem udělal, velmi lituji. Jsem ale člověk a dělám chyby. Tahle pro mě měla vážné následky, dostal jsem trest na pět zápasů a nechal tým bez své pomoci ve chvíli, kdy mě opravdu potřeboval. Zároveň jsem ale byl zklamaný, protože mi v té situaci klub nepomohl.
Komise uznala chybu, za vyloučení přesto Godwin pyká. Pardubicím zápas nepomůže
Myslíte, že dnes dokážete frustraci a vypjaté situace zvládat lépe?
Myslím, že o mně existuje představa, že jsem provokatér nebo člověk, jenž se rychle rozčílí. Lidé, kteří mě opravdu znají, ale vědí, že jsem spíš klidný. Ano, někdy můžu být impulzivní, to se stává. Je ale potřeba si uvědomit, že v české lize hodně dribluji. Je tedy normální, že mě soupeři faulují, snaží se mě vyprovokovat a někdy se stane, že mě to naštve. Jinak si však myslím, že jsem dobrý a klidný člověk.
Co pro vás bylo při výběru nového klubu hlavní?
Být pro tým důležitý. Kdybych dostal jiné nabídky z českých klubů, samozřejmě bych je zvážil. Je mi ale vlastně jedno, o jaký klub jde. Nejdůležitější pro mě je cítit, že mě klub opravdu chce. Kdyby mi nabídku dala Sparta, Slavia nebo Plzeň, samozřejmě by mě to potěšilo. Ve svém věku už ale podobné příležitosti nejspíš nedostanu. A myslím, že Artis Brno je to nejlepší místo, kde si můžu fotbal užívat a zároveň být součástí týmu, jenž má před sebou velkou výzvu.
Příspěvek sdílený SK Artis Brno (@artisbrno)
Anglicky rozumíte prakticky všemu, ale podle trenéra není jednoduché přimět vás na hřišti víc mluvit, ať už anglicky, nebo česky. Chodíte na kurzy, sledujete seriály v angličtině?
Se spoluhráči mluvím anglicky a myslím, že se postupně zlepšuji.
Jaká je vaše čeština po čtyřech letech tady?
Už trochu rozumím. Když například trenér mluví česky, dokážu pochopit, co po nás chce. Nemusím rozumět úplně každému slovu, stačí mi vědět, co nám chce říct.
Co vy a české ženy?
Jsou opravdu moc krásné. Když jsem sem přijel, byl jsem z toho vážně překvapený. (smích) Ale už pět let mám francouzskou přítelkyni a je mi s ní moc dobře. Občas ji ale trochu popichuji: „Víš, že Češky jsou opravdu krásné?“ Pak se té provokaci společně zasmějeme. Snad za mnou zase bude moci brzy přijet.
