Trump pod tlakem, Nixon znovu v kurzu. Zasáhne Ameriku modrá tsunami?

Ve Spojených státech se už příští úterý konají volby, tzv. midterms (mid = prostředek, term = volební období), které značí polovinu volebního období – v tomto případě republikána Donalda Trumpa.

Voliči budou vybírat nové složení Sněmovny reprezentantů, bude se tedy rozhodovat o 435 sněmovních obvodech a také o třetině Senátu, konkrétně se rozhodne o 33 senátorech. A zároveň se v 36 státech a třech teritoriích bude rozhodovat ještě o pozici guvernéra. V sázce tedy není málo.

A komentátor Theodor Johnson z deníku The Washington Post soudí, že nás čekají velké změny. „Trumpovo štěstí vyprchává,“ tvrdí s tím, že nejde pouze o to, že strana, která je u moci, midterms obvykle prohrává. „Demokraté letos získají většinu ve Sněmovně reprezentantů a jedinou otázkou je, jak moc velká ta většina bude.“

Prezident Donald Trump se podle Johnsona v uplynulém desetiletí choval, jako by objevil politický trik pro vítězství ve volbách: bavit svou voličskou základnu a krmit ji syrovým masem. Je si tímto receptem prý tak jistý, že se chlubí, jak ho dělá neporazitelným. V roce 2016 tvrdil, že dokáže někoho zastřelit na Páté avenue, aniž by ztratil voliče. A ještě začátkem tohoto měsíce v Tennessee řekl částečně prázdné aréně věrných stoupenců hnutí MAGA: „Mohl bych říct ty nejhloupější věci, a vy byste mi tleskali.“ Dav se rozesmál... a zatleskal.

Trump slibuje lidem 5000 dolarů, když republikáni vyhrají. Vrací se USA k politice kupování hlasů?

A za tento obrat prý může korupce. „Rekordních 89 procent Američanů se domnívá, že vláda je zkorumpovaná. Drtivá většina dospělých si myslí, že Trump upřednostňuje své obchodní zájmy před svou zemí. A téměř 60 procent je toho názoru, že v tomto procesu udělal něco nezákonného nebo neetického. Trumpova zábavní hodnota klesá, když daňoví poplatníci musí natahovat své výplaty, zatímco korupce pomáhá bohatým ještě více zbohatnout.“

To jsou opravdu vysoká čísla. Jak se to ale odrazí na výsledku voleb, uvidíme.

Ti z druhé strany rozdělené Ameriky si totiž myslí něco jiného. I když připouštějí, že jsou v menšině. Jako třeba Howard Kurtz na webu Fox News.

„Všichni předpovídají, že Senát i Sněmovnu reprezentantů zasáhne modrá tsunami,“ píše s odkazem na modrou barvu demokratů (republikáni mají ve znaku červenou). „Pravda ale je, že nevím, kdo obsadí horní komoru, a vy to taky nevíte. A nevědí to ani všichni ti kazatelé nebo komentátoři na webu či v rádiu.“

Nepopulární válka, vysoké ceny benzínu… Zopakuje se ve volbách v USA rok 2006?

Kurtz argumentuje především tím, že mnoho sněmovních i senátních soubojů mezi demokratickými a republikánskými kandidáty má být velmi těsných, podle průzkumů třeba jenom o jeden nebo dva procentní body, což je rozdíl pouze v rámci statistické chyby.

„Demokraté si stále více věří, že je to jejich velký rok. Napadlo vás někdy, že se dočkáte dne, kdy se republikáni prostě vzdají souboje v Severní Karolíně a investují své peníze jinam, jako by s tímto státem už nepočítali? Přesto se to stalo,“ uznává komentátor. Zůstává ale optimistou: „Pořád si ale myslím, že demokraté budou potřebovat štěstí jako v Las Vegas, aby vyhráli dostatek senátních soubojů a získali nad Senátem kontrolu.“

Jeden z těchto táborů bude za pár dní hořce zklamaný. Uvidíme který.

Nixon se vrací do módy

Spojené státy jsou zemí, které lze v posledních letech rozumět hůř a hůř. Aktuálním takovým málo pochopitelným výstřelkem je adorace exprezidenta Richarda Nixona především mladými konzervativci. Upozorňuje na to deník The New York Times.

„Nixon je pro Republikánskou stranu důležitou postavou, o které by měla přemýšlet, když tápe v cestě k budoucnosti po Trumpovi,“ míní tito konzervativci, jako je třeba Geoff Kabaservice, autor knihy Vláda a zkáza, kterého deník cituje.

Tomuto přehodnocení postavy 37. prezidenta USA se říká „Nixonmaxxing“. Podle svých nových obhájců totiž Nixon byl ve skutečnosti kontrarevolucionářem, který měl hodně společného s Donaldem Trumpem: také zaváděl cla a snažil se o nastolení zákona a pořádku. A stejně jako Trump tvrdil, že stojí v čele normality proti tzv. deep state. Témuž deep state, který se nakonec postaral o Nixonův pád. Za Watergate totiž nebyl nikdo jiný než právě struktury deep state.

Lze Nixona srovnávat s Trumpem? Od aféry Watergate uplynulo půl století, politická krize však trvá dodnes

Zní to komicky? Vlastně ani ne: „Kdyby se aféra Watergate stala dnes, byla by to jedna z denních zpráv, které by si nikdo nevšiml. Určitě ne skandál, jenž by svrhl prezidenta a jeho administrativu,“ míní Kabaservice. „Dnes by Nixon rezignovat vůbec nemusel.“