Trump utržený ze řetězu. Slova o likvidaci Islámské republiky mohou nahrávat Putinovi

O Donaldu Trumpovi si můžete myslet leccos. Třeba že je to lídr se zdravými instinkty, který chce pomoci Americe v době celosvětového chaosu. Anebo že je to bavič, který vždy mluví primárně ke svým voličům. A můžete se o to třeba hádat. Problém ale nastává, když se Trump „utrhne ze řetězu“ na mezinárodním fóru, tam, kde jsou jeho voliči každému ukradení. Třeba teď na Valném shromáždění OSN v New Yorku.

Může-li vyhrožovat Trump, proč by nemohl Putin?

Trump není mužem rozvahy a psaného textu, ale rétoriky. Ba velmi svojské rétoriky. A když už píše na svůj web, jsou to rétorické výkřiky přepsané do slov a vět. Občas to nedává moc smysl. Podobně, jako občas nedává smysl doslovný přepis webových litanií Andreje Babiše. Ale někdy to může vybočit směrem, který ani Donald Trump možná nechtěl.

Když Trump mluvil před globálním publikem v OSN, řekl, že musí učinit důležité rozhodnutí: „Uzavřít dohodu s Íránem, nebo zlikvidovat Islámskou republiku.“ Mnozí si mohou pomyslet, že Trump je prostě magor. Jenže zapomínají, že těchto výroků se mohou chytat i jiní lidé, mezi nimi i jiní magoři.

Když Trump řekl „zlikvidovat Islámskou republiku“, myslel tím svržení režimu v Teheránu. Režimu ajatolláhů, dnes už spíš režimu Revolučních gard, který ohrožuje jiné. Tím, že usiluje o jaderné zbraně a hlavně podporuje radikální militanty od Iráku přes Libanon (Hizballáh), Gazu (Hamás) až po Jemen (Húsíové).

Cílil spíš na voliče. Důležitá témata zazněla, soudí Pavel o Trumpově projevu v OSN

Jenže ve světě se pod Islámskou republikou široce chápe Írán coby devadesátimilionový stát. A hned je tu otázka: To chce Trump vyhladit zemi o lidnatosti Německa? Tak to vnímá třeba novinářka Farnaz Fassihiová v New York Times: „Bylo šokující slyšet, jak prezident USA z pódia OSN otevřeně vyhrožuje vyhlazením celého národa.“

Přitom Trump chce jen svrhnout režim ajatolláhů (revolučních gardistů). Podobně, jako chce Írán svrhnout „sionistický režim“ (v Íránu se ani nesmí vyslovit výraz Izrael). Nebo jako když chce Putin svrhnout „banderovský režim“, jak sám říká, na Ukrajině. Jen si dává pozor, aby nemluvil o „likvidaci“ Ukrajiny, neboť by to až příliš smrdělo cíleným krveprolitím.

Dobře, Trump v tom není sám. Ale když to říká nahlas se svou nabubřelostí, bez logického vysvětlení, vyzní to jako plán šílence, ba genocidníka. Uvítat to může právě Putin. Může si pak právem říkat: Pokud Trump vyhrožuje, že „zlikviduje Islámskou republiku“, pokud už v zimě hrozil, že „zničí celou perskou civilizaci“, tak proti tomu působí ruské hrozby vůči Ukrajině málem laskavě.

Jako lékař varuji. Je čas Trumpa odvolat, jeho narcismus se stává zhoubným

Toto je problém, který Trumpovi nedochází, respektive je pod jeho rozlišovací úroveň.

Vítejte ve světě žvástu a influencerů

Nechme teď stranou, že Trump „zlikvidovat Islámskou republiku“ nedokázal, i když v zimní válce s Íránem vyhrál každou bitvu. Je možné, že by to zopakoval podruhé a úspěšněji? Tomu by nevěřil asi nikdo.

Zajímavěji může působit jiná věc. Trump ilustruje, jak vypadá „návrat orální kultury“. Západ si za 2500 let zvykl, že je civilizací či kulturou písma. Že když byla mluvená řeč převedena do písemné trvalé formy, umožnilo to oddělit argument od jeho autora, nakládat s ním jako s myšlenkou o sobě. Umožnilo to neutrální přístup k argumentům a myšlenkám. Umožnilo to uklidnit emoce.

S nástupem digitálního světa a médií se ale něco mění. I když se ten svět opírá o neutrální jedničky a nuly, kulturu psaného slova vytěsňuje ve prospěch kultury orální. Té kultury, která v Evropě skončila s Homérem a jeho přednášenými či zpívanými eposy. Ale teď chytá druhý dech, proto se mluví o návratu. Dokládá to úpadek knižní gramotnosti, čtení knih i papírových novin, ba dnes už i úpadek tradičních zpravodajských (psaných) webů.

Íránská operace pouští žilou i americkému námořnictvu. USA už narážejí na své vojenské limity

To vše vytlačují orální kultury influencerů, podcasterů, rozumných analytiků i žvanilů. Před lety napsal německý novinář Werner D’Inka, že až zmizí poslední tradiční noviny, zůstane jen žvást. Bylo to nadsazené, ale něco na tom je. Leckdo má pocit, že takový svět už vítězí.

Můžeme to vnímat v médiích, společnosti i v politice včetně té vysoké. Vytrácí se racionalita, nezúčastněná analýza a dialog. Nastupují spíše monology, často takové, které v doslovném přepisu nedávají smysl. Adresátům (voličům) to ale nevadí. Vždyť slyší to, co slyšet chtěli, to, čemu fandí, to, co jim dělá dobře. Třeba že za všechno může opozice, ač ta je už rok mimo rozhodovací moc. Nebo že vláda nás vede rovnou do pekla.

Návratu orální kultury propadá i Trump. Anebo ji sám prosazuje, ale to je fuk. Důležité je, že tak činí se vším, co orální kultura – oproti té psané – obnáší. S přepjatými emocemi, osobním vyhrocováním, střety…

Uniformy připomínající Hvězdnou pěchotu a Star Wars. Podporuje Trump fašismus, nebo se zbláznil?

Společnost, hlavně její starší vrstvy, není na návrat orální kultury trénována. Proto si tak často připadá zaskočeně. Kdyby o „zničení celé perské civilizace“ mluvil Homérův Odysseus, lidé by mu v divadle tleskali. Tak má vypadat pořádný hrdinský epos! Když ale totéž říká Trump, působí jako šílenec.

Jak dlouho ještě bude působit jako šílenec? Nebude to časem opět považováno za normální?