Už to není o atomovkách, ale o ropě, hlupáku. Ustoupí spíše Írán, nebo Trump?

Těžiště konfliktu mezi Íránem a Spojenými státy se definitivně přehouplo od sporu o rakety a íránský jaderný program do souboje o kontrolu světového trhu s ropou. Právě o to jde v úderech a odvetných útocích kolem Hormuzského průlivu. Teď je jen otázkou, kdo vyměkne dříve: bude to Teherán, nebo se opět potvrdí to, co se označuje zkratkou TACO, tedy že americký prezident Donald Trump pod tlakem vždycky ustoupí?

Ne všichni si vzpomenou, jaký problém měl Trump s Íránem. Trump totiž tvrdil, že je třeba nahradit mezinárodní dohodu o kontrole íránského jaderného programu, kterou uzavřela administrativa prezidenta Baracka Obamy, jinou, lepší.

Smlouva, která měla omezit íránský jaderný program tak, aby se nestal základem pro výrobu atomové bomby, byla podle Trumpa nejhorší na světě. A šlo i o íránský raketový program, protože pro nukleární hlavice jsou potřeba nosiče.

Trump smlouvu vypověděl, označil íránský islamistický režim za zlo a nastoupily sankce. Lepší dohody ale Trump nedosáhl a tak nakonec začal bombardovat Írán. Teherán se ovšem nevzdal a dočasné příměří skončilo jen příslibem dalšího jednání o jaderném programu.

Dohoda je možná, myslí si Trump o konfliktu s Íránem. Přesto dál útočí

Mezitím se hlavním problémem stala ropa a jaderný program se objeví jen občas. Írán zjistil, že jeho největší páka je kontrola Hormuzského průlivu, kudy proudilo dvacet procent světového exportu ropy a plynu. A nechce se jí vzdát. Sice slíbil, že zatím nebude vybírat od proplouvajících lodí poplatky, ale chce, aby proplouvaly koridorem v jeho teritoriálních vodách a mohl je kontrolovat.

Američané naopak chtěli, aby lodě pluly u ománských břehů, mimo kontrolu Teheránu. Některá z plavidel, která nejela po íránské trase, Íránci ostřelovali. Američané na oplátku začali znovu bombardovat Írán. Zároveň ale dost dlouho trvalo, než Trump prohlásil, že znovu zastaví íránský provoz Hormuzem a utne íránský export ropy.

Tvrdší a nacionalističtější nepřítel

To vyhovovalo Íránu, který má vodní cestu pod kontrolou a může hrozit, že ji případně zcela uzavře. Změní to americké bombardování? Spíše ne. Kontrola Hormuzem je podle íránského režimu jeho největším aktivem a podle některých i zárukou jeho přežití. Bez toho by sklouzl ke kompromisům a to by mohlo povzbudit disent, který by nešel snadno potlačit.

Dokáže, že není jen směšný panák? Trumpův neúspěch s Íránem může rozpoutat jaderné závody

Zároveň je dnešní íránský režim nyní mnohem tvrdší, než byl ten před válkou, a také nacionalističtější. Právě nacionalismus, ne zdůrazňování šíitské islamistické formy vlády, zajišťuje režimu podporu značné části obyvatel. Zesílené bombardování civilní infrastruktury, kterým občas hrozí Trump, tuto podporu spíš posílí, než aby vedlo k pádu režimu.

Je tak pravděpodobné, že spíše ustoupí Trump. Před kongresovými volbami se mu nebudou hodit zvýšené ceny ropy a tudíž i paliv, a navíc sám kdysi řekl, že by se mohl dohodnout s Íránem na společné kontrole Hormuzu. Teď tvrdí, že ho bude kontrolovat sám a vybírat za průjezd dvacetiprocentní clo, jenže zřejmě zatím nemá, jak to prosadit.

Staneme se strážcem Hormuzu! Trump obnovuje blokádu, všechny lodě zkasíruje

Nemá u Íránu dost vojenských sil, zvýšilo by to cenu paliv i v USA a odcizilo by mu to další spojence. Možná se nakonec vrátí k myšlence dohody s Teheránem, primárně opět o ropě a zisku z ní. Nakonec se tak ukazuje, že politika je znovu o ekonomice. Jak říkal James Carville, politický stratég kampaně amerického prezidenta Billa Clintona, je to o ekonomice, hlupáku! Či spíše, je to o ropě a tím o ekonomice a penězích, hlupáku!