Není to ryzí kulturní válka, ale má to její společenské parametry. Herečka Nastassja Kinski (65) natočila ve svých 13 letech film Chybný pohyb, kde se v jedné scéně objeví nahá. Aby bylo jasno, nebyla to žádná pornografie, natož „prasárna“, jen závan erotiky. Leč Kinski tehdy byla nezletilá, což s odstupem půlstoletí působí nepřijatelně.
Léta chtěla po režiséru Wimu Wendersovi, aby tu desetisekundovou scénu vystřihl. A ten se ve středu – po společenském tlaku – rozhodl scénu sice uchovat, zato stáhnout z distribuce celý film Chybný pohyb z roku 1975.
Na první pohled jde o spor mezi jednou herečkou a jedním režisérem. Ale i v době, kdy se zdá, že vlna pokrokářství (wokovství) odeznívá, se věci chopila média. Magazín Der Spiegel to zobecňuje do otázky: „Proč se tehdy režiséři neostýchali sexualizovat nezletilé?“
Na vlně opojení svobodou
Na tom něco je. Leckdo by řekl, že je to přímo jádro problému. Ale skoro nikdo nepřipomíná, že dějiny – ani kulturní dějiny – nestojí zamrzlé v roce 2026. Ano, před půlstoletím se mohlo stát leccos, co je dnes společensky kritizované, odmítané, ba nepřípustné, aniž by z toho byl virvál. Ale širší otázka zní jinak. Musíme na tyto počiny přikládat společenská měřítka roku 2026?
Umanuté kádrování trvá, i když se zdá, že jeho politická opora (krajní levice) ve volbách stále víc oslabuje. V květnu slavil německý rocker Udo Lindenberg osmdesátiny. A ejhle. Vyrojily se výčitky, že před půlstoletím zpíval o nezletilé dívce. V té písni o ní jen platonicky snil, nic s ní neprováděl, ale pro společenské kádrováky to byl i tak černý puntík. Co se to děje? Že by wokovská pravidla zakořenila tak silně? Či je společnost přijala sama a retroaktivně?
Namistrovaný jako RAM. Motoristé sobě s arogancí v Holašovicích nesouvisí, ale jejich obraz ano
Právě na to teď upozorňoval sám režisér Wenders. Otevřeně říká, že dnes by scénu, jež potom vadila Kinské, nenatočil. Herečce se omluvil za to, že při natáčení měla být jako nezletilá lépe chráněna. Ale přes to vše trvá na tom, že k filmům se má přistupovat s ohledem na dobu, kdy vznikly. „Nemohu vinit devětadvacetiletého mladého muže, jímž jsem tehdy byl, že chtěl svým způsobem zachytit ducha doby,“ prohlásil k tomu Wenders. Zlatá slova.
Byla to doba nové filmové vlny a vzestupu liberalismu v běžném smyslu slova. Liberalismu, tedy svobodomilovnosti, nikoliv „libtardů“, jak se jim nadává teď, když si ten výraz ukradla krajní levice.
Pro připomenutí. Byla to doba, kdy na Západě byla ještě kriminalizována homosexualita (v Británii do roku 1967, ve Spolkové republice či Kanadě do roku 1969). Kdy švýcarské ženy získaly volební právo až v roce 1971. Kdy Němky směly vstoupit do pracovního poměru jen se souhlasem manžela. Ale bariéry byly postupně odbourávány, svobody posilovány a na vlně opojení touto svobodou se vezla i sexualizace nezletilých žen ve filmu.
Ozve se Jaroslava Schallerová?
V komunistickém Československu byly tyto svobody formálně (byrokraticky) zajištěné. Ale co se týče sexualizace nezletilých ve filmu, ta tu byla taky. Protože i my jsme si užili jízdu na vlně dočasné svobody „pražského jara“. Kdo zná snímek Valerie a týden divů od Jaromila Jireše a Ester Krumbachové, surrealistickou filmovou báseň na motiv Vítězslava Nezvala, ví, o čem je řeč.
Ví Babišova koalice, jak hodlá změnit veřejnoprávní média? A prozradí nám to?
Hlavní roli hrála třináctiletá Jaroslava Schallerová (nedávno slavila sedmdesátiny) a též se ve snímku objevila nahá. Opět: žádná pornografie či „prasárna“, ale závan erotiky to byl, ne že ne.
Takže se nabízí otázka. Když teď Wim Wenders stáhl padesát let starý film Chybný pohyb z distribuce kvůli nahé scéně s nezletilou herečkou, nemělo by něco podobného platit i pro film Valerie a týden divů? Odpověď se nabízí sama: ne. U nás to platit nebude, neboť nejsme tak poznamenaní zdeformovaným „liberalismem“ pokrokářů. Valerie a týden divů (1970) tu symbolizuje dojezd svobod „pražského jara“, což nahá scéna s nezletilou herečkou nepřebije. I proto má u nás stále smysl výraz svobodomyslnost (rád ho používal Karel Schwarzenberg).
Co všechno by se dnes už nenatočilo
Jenže v západním světě je otázka „Proč se tehdy režiséři neostýchali sexualizovat nezletilé“ živá. Až přehnaně, ba zbytečně živá (pokud si odmyslíme osobní spor mezi herečkou Kinskou a režisérem Wendersem o vystřižení jedné scény). Vždyť dnes už se to dávno nedělá, a kdyby se o to někdo pokusil, dost by narazil.
Zlí muži konzervativní reakce. Trump, Milei i Turek jsou odpovědí na revoluční pokrokářství
Dnes už se nedělá daleko víc věcí, které ukazují starší či úplně staré filmy. Kdyby to mělo být podle strážců morálky a puntičkářských pravidel, teď už by nebylo možné natočit film Apollo 13 o havárii kosmické lodi na cestě k Měsíci. Už proto, že celé velení letu v Houstonu v té hektické atmosféře kouřilo a film to věrně zachycuje. No řekněte, šlo by něco takového teď?
Dnes by ani Francis Coppola nenatočil slavnou Apokalypsu (Conradův román V srdci temnoty přesazený do poměrů vietnamské války). Už pro brutální scénu zabití buvola. Před padesáti lety ji museli točit na Filipínách. Dnes už by to zřejmě nešlo ani tam.
Ne snad že bychom tyto scény měli zbožňovat. Ale i když jsou z formálního pohledu na štíru se zákonem, mají se kvůli nim stahovat filmy po půlstoletí z distribuce?
