Umělá inteligence mění nejen způsob, jakým pracujeme, ale také naše vztahy, vzájemnou důvěru a sebevědomí. „V některých firmách se stává zbraní, jinde pomáhá lidem růst,“ říká Markéta Černá z Feel Good Company. Vysvětluje, jakou roli v tom hraje firemní kultura a co rozhoduje o tom, zda se AI stane zdrojem soupeření, nebo příležitostí ke spolupráci.
Představte si, že váš kolega, který dosud příliš nevynikal, najednou připravuje brilantní analýzy, píše výborné texty a přichází s promyšlenými návrhy. Jeho výkon roste a vedení je nadšené. Pak zjistíte, že velkou část práce za něj vytvořila umělá inteligence. Co vás napadne? Že je šikovný, protože dokáže dobře využívat moderní technologie? Nebo že vlastně podvádí a vydává cizí práci za svou? A nedokázali byste totéž se stejnými nástroji?
Takové otázky nenápadně mění pracovní vztahy. AI totiž nepřináší jen technologickou revoluci. Zasahuje do něčeho mnohem osobnějšího – do našeho sebevědomí, důvěry v ostatní, pocitu vlastní užitečnosti a hodnoty naší práce. Pracovní prostředí je může proměnit v příležitost, nebo ve zdroj konfliktů.
Když přiznání AI snižuje důvěru
Paradox odhalil výzkum Olivera Schilkeho a Martina Reimanna, publikovaný v roce 2025 v časopise Organizational Behavior and Human Decision Processes. Ve třinácti experimentech výzkumníci zjistili, že lidé, kteří přiznali využití AI, byli v průměru hodnoceni jako méně důvěryhodní než ti, kteří její využití neuvedli. Ještě výraznější nedůvěru vyvolávalo, když použití AI odhalil někdo jiný.
Léta jsme se učili pracovat efektivněji a využívat moderní nástroje. Když se nám to daří, může přiznání použité technologie naši důvěryhodnost oslabit. Možná totiž nevíme, co máme na práci člověka oceňovat. Je to čas, který jí věnoval? Jeho vlastní znalost? Kvalita výsledku? Nebo schopnost správně využít dostupné nástroje?
Představme si tři zaměstnance se stejně kvalitní analýzou. První nad ní strávil celý týden. Druhý ji s pomocí AI připravil za dvě hodiny, ale pečlivě ověřil fakta, doplnil vlastní zkušenosti a dokáže obhájit závěry. Třetí ji vytvořil během deseti minut a bez přečtení odevzdal. Výsledek vypadá stejně, jejich přínos je však zásadně odlišný. Dokonalý výstup totiž ještě není důkazem skutečné odbornosti. Ale ani použití AI není důkazem její absence.
Markéta Černá
- Vystudovala VŠE a více než 25 let působí v oblasti HR, business consultingu a vrcholového managementu.
- Pracovala mimo jiné pro CzechInvest, EY, Novartis, FISCHER GROUP a KKCG.
- Ve svém projektu Feel Good Company se věnuje diagnostice a rozvoji firemní kultury, zralému leadershipu, zdravé komunikaci a transformaci toxických pracovních prostředí v prostředí důvěry, spolupráce a odpovědnosti.
- Pro firmy přednáší a vede workshopy na témata firemní kultury, toxických vztahů na pracovišti, leadershipu, komunikace, psychologického bezpečí a psychosomatiky.
- Pomáhá firmám být atraktivním zaměstnavatelem generace Z.
Nová moc, větší ego a AI šikana
Schopnost využívat AI se stává novou výhodou. Lze ji použít ve prospěch ostatních, nebo proti nim. Možná už jste slyšeli poznámky:
„Ty to ještě pořád píšeš sám?“
„Tohle by AI zvládla za minutu.“
„Ty se s tím vážně nechceš naučit pracovat?“
Někdy jde o nevinný vtip. Jindy o demonstraci vlastní převahy. A pokud se podobné znevažování opakuje, může přispívat k šikanujícímu chování. Já tomuto fenoménu pracovně říkám AI snobství.
Zvlášť nepříjemný může být pro zkušené zaměstnance. Člověk s dvaceti lety praxe najednou může působit méně schopně než mladší kolega, který s AI výborně pracuje. Přitom právě zkušenosti staršího zaměstnance mohou být rozhodující při rozpoznání chyby, posouzení rizika nebo řešení neobvyklé situace.
Umět dobře zadávat pokyny umělé inteligenci není totéž jako rozumět oboru. A především: technologická převaha neznamená lidskou nadřazenost.
Stejná AI, čtyři možné světy
To, zda se AI stane novou zbraní v boji o uznání a kariérní růst, nebo prostředkem vzájemné pomoci, do velké míry závisí na firemní kultuře. Ve Feel Good Company přitom pracujeme s modelem čtyř úrovní: toxickou, konzumní, zdravou a zralou. Každá představuje jiné prostředí, motivaci i vedení lidí. Nástup AI může tyto rozdíly ještě zvýraznit.
Od kultury k zážitkovému muzeu Back in Time. Jak vypadá práce brand manažerky
Toxická kultura: AI jako zbraň
V toxickém prostředí vládne nedůvěra, zneužívání moci, manipulace či přehnaná kontrola. AI zde může sloužit k upevňování převahy. Manažer získává nové možnosti sledování zaměstnanců, kolegové se předhánějí v dokazování vlastní důležitosti a lidé se bojí přiznat chyby nebo neznalost. AI tak posiluje soutěžení a dokazování neschopnosti druhých. Místo otevřenosti přichází skrývání informací.
Konzumní kultura: AI jako nástroj maximalizace užitku
Vztahy tu nemusí být nepřátelské. Převládá však orientace na výkon, čísla, vlastní výhodu či šetření sil.
Zaměstnanec zjistí, že díky AI zvládne práci za polovinu času. Má radost, dokud mu manažer neoznámí, že od příštího týdne očekává vyšší plnění. Příště už si svůj úspěch raději nechá pro sebe. Management chce ale z technologie získat maximum, zaměstnanci se snaží chránit vlastní výhody. Vzniká spirála: čím efektivněji pracujeme, tím více práce dostáváme. Otázka, zda se rozvíjejí také lidé, jsou zdraví a spokojení, zůstává v pozadí.
Zdravá kultura: AI jako příležitost ke spolupráci a rozvoji
Ve zdravé firmě se lidé nemusí bát říct, že něco neumí. Sdílejí zkušenosti, pomáhají si a můžou v klidu upozornit na chybu či říct odlišný názor. Zkušený kolega předává odborné znalosti, technologicky zdatnější zaměstnanec mu na oplátku ukazuje nové možnosti AI. Když někdo uspěje, ostatní zajímá jeho postup, nikoli jak ho zpochybnit. AI zde pomáhá rozvíjet talenty a dovednosti, komunikaci a spolupráci. Rozhodnutí ale zůstávají v odpovědnosti lidí.
Zralá kultura: AI ve službě společného smyslu
Ve zralé kultuře lidé vědí, proč jejich firma existuje, jaké hodnoty vyznává a jaký přínos chce vytvářet pro zákazníky i širší společnost. AI zde neslouží jen ke zvyšování individuálního výkonu. Pomáhá propojovat talenty, zkušenosti a nové možnosti tak, aby společně vznikalo něco skutečně hodnotného. Lidé mají důvod své schopnosti sdílet. Ne proto, že jim to někdo nařídil, ale protože jim společný cíl dává smysl.
Tyto čtyři přístupy nejsou neměnnou nálepkou firmy. Ukazují však, že o spolupráci či soupeření nerozhoduje technologie sama, ale významně je ovlivňuje firemní prostředí.
Proč můžeme svým ctnostným chováním občas rozčílit druhé? Má to vysvětlení
Co když nám AI vezme právě to, co nás baví?
Hodně diskutujeme o tom, zda nás AI připraví o zaměstnání. Méně už o tom, zda nás nepřipraví o radost z práce.
Představte si člověka, který miluje psaní. Grafičku, kterou baví samotný proces tvorby. Nebo analytika, který rád hledá souvislosti. A najednou přijde technologie, která velkou část jejich oblíbených činností zvládne během několika sekund. Produktivita roste. Firma je spokojená. Ale co člověk?
Práce není jen zdrojem příjmů. Pro mnohé je součástí identity, zdrojem hrdosti a příležitostí zažít vlastní schopnosti. Když překonáme obtížný úkol, získáváme víc než výsledek. Získáváme zkušenost, že jsme něco sami dokázali. Právě tak se buduje zdravé sebevědomí.
Jak používat AI v práci, aniž byste ztráceli vlastní hodnotu a důvěru ostatních
1. Přiznávejte AI bez ostychu, ale poctivě. Pokud významně ovlivnila odborný výstup, buďte připraveni vysvětlit její roli. Respektujte přitom pravidla zaměstnavatele a ochranu citlivých údajů.
2. Nepředkládejte nic, čemu nerozumíte. Dokážete vysvětlit hlavní závěry, ověřit fakta a rozpoznat chybu? Pokud ne, výstup ještě není připravený.
3. U složitých úkolů nejprve zkuste vlastní hlavu. AI potom využijte jako oponenta, inspiraci nebo pomocníka. Nenechte ji zbytečně nahrazovat zkušenosti, které potřebujete získat sami.
4. Sdílejte, co vám funguje. Pomozte kolegům, kteří AI teprve objevují. A nezapomínejte, že oni mohou mít odborné zkušenosti, které zase chybějí vám.
5. Chraňte si radost z práce. Zamyslete se, které činnosti vám dávají pocit mistrovství, tvořivosti a užitečnosti. Ne všechno musí být hotové co nejrychleji.
6. U důležitých vztahů nenahrazujte pozornost automatizací. AI může pomoci se slovy, ale konkrétní ocenění, naslouchání a skutečný zájem musejí přijít od vás.
Upalování čarodějnic, Brusel i AI: Proč lidská mysl snadno podléhá masovým halucinacím?
Budeme díky AI výkonnější. Ale budeme také lepší?
Umělá inteligence nám může pomoci formulovat myšlenky, které bychom jinak obtížně vyjadřovali. Může dát větší hlas méně průbojným lidem, zpřístupnit znalosti, usnadnit učení a odstranit únavnou rutinu. Může však také zesilovat naše ego, potřebu převahy, nedůvěru a bezohledný tlak na výkon. Záleží tedy na tom, co ve firmách oceňujeme. Pouze množství vytvořených výstupů? Nebo také schopnost samostatně přemýšlet, převzít odpovědnost, rozvíjet se a pomáhat ostatním?
A podobnou otázku bychom si měli pokládat i sami za sebe. Pomáhá mi AI skutečně růst, nebo mi pouze umožňuje vypadat schopněji? Využívám ji k tomu, abych přinesl něco hodnotného, nebo především k získání výhody nad ostatními? I v tom spočívá výzva současné technologické revoluce.
Umělá inteligence dokáže vytvářet fascinující výsledky. Umí formulovat myšlenky, navrhovat řešení, napodobovat tvořivost, a dokonce i empatii. Jenže za jejími výstupy nestojí skutečné lidské prožívání, svědomí ani pocit sounáležitosti. Nezáleží jí na tom, komu pomohla, koho zranila nebo zda její výsledek přispěl k něčemu dobrému.
A právě tady zůstává naše nezastupitelná role. Nejen vytvářet výsledky, ale také jim dávat smysl. Rozhodovat, co je správné, nést odpovědnost za důsledky, vnímat potřeby druhých a využívat své schopnosti k něčemu, co přesahuje náš vlastní prospěch.
Pod rukama nám dozrává nástroj, o kterém se ještě nedávno psalo pouze v pohádkách. Ale pohádky nás také učily, že není nejdůležitější, jakou moc člověk získá. Důležité je, co s ní udělá. V rukou sobeckých a mocichtivých lidí se i kouzelné nástroje stávaly zbraněmi. V rukou moudrých lidí s dobrým úmyslem sloužily druhým.
A s umělou inteligencí tomu může být podobně. Čím mocnější nástroje získáváme, tím důležitější je naše lidská zralost. Protože skutečným měřítkem pokroku není jen to, co všechno dokážeme vytvořit. Ale také to, kolik lidskosti, odpovědnosti a dobra dokážeme prostřednictvím svých schopností přinést ostatním.