Od katedry přes divadelní prkna až do světa stavebnictví. Miroslav Vala, obchodní ředitel puren, prošel profesní cestou, která rozhodně nebyla nalinkovaná. V rozhovoru pro iDNES.cz mluví o odvaze změnit obor, práci s lidmi i o tom, proč se zkušenosti z učitelství a divadla v byznysu neztrácejí – a někdy se hodí víc, než by člověk čekal.
Divadelník, učitel, obchodní ředitel… Na první pohled tři odlišné světy. Ve kterém se cítíte nejlépe?
Všechny tyto světy spojuje práce s lidmi, která mě provází celým profesním životem. Dnes se ale nejlépe cítím v tom posledním – v týmu lidí, kteří mě inspirují a posouvají dál. Baví mě, že společně hledáme nové cesty, díváme se na věci z různých úhlů a podílíme se na tom, kam firma směřuje.
Hraní v divadle je velmi specifický koníček. Co vás k němu přivedlo?
K divadlu jsem se dostal díky sestře, která už v něm hrála. Zpočátku jsme se dokonce potkávali v různých hrách, což občas přineslo i drobné sourozenecké neshody. Dnes na to ale vzpomínám s úsměvem.
Pamatujete si na své úplně první vystoupení?
Ano. Byla to hra Limonádový Joe aneb Koňská opera. Hrál jsem Grimpa, kterého ve filmu ztvárnil Josef Hlinomaz. Režisér Petr Vaněk mi roli upravil na míru, takže jsem si ji mohl užít po svém.
„To abych si vzal teplé prádlo“. Limonádový Joe slaví šedesáté narozeniny
Hrajete raději komedie, nebo vážnější role?
Vyhraněnou preferenci nemám. Typově se ale hodím spíš na komediální postavy nebo role s výraznými komickými prvky. Přesto mám jednu vážnější roli, na kterou velmi rád vzpomínám – Alberta ve hře Zlomatka (Madre madre od Maria Gelardiho). Byla pro mě herecky velmi silná a dodnes patří k mým nejoblíbenějším.
Byla nějaká role, která ve vás něco zanechala nebo vás jako člověka změnila?
Asi nejvíc mě ovlivnila role Miloše Hrmy ve hře Ostře sledované vlaky. Silně na mě zapůsobila nejen samotná postava a její příběh, ale i celý proces práce na inscenaci. S touto hrou jsme navíc dosáhli nejvyšší mety českého amatérského divadla – získali jsme nominaci a přímý postup do hlavního programu festivalu Jiráskův Hronov.
Dopřáváte si požitek „na prknech, která znamenají svět“ ještě i dnes?
Pořád, i když už ne tolik jako dřív. Momentálně jsem se nechal „ukecat“ a přijal menší roli ve hře Konečná stanice. Divadlo si stále užívám a jsem rád, že mohu být součástí souboru DUHA v Polné. Velkou radost nám teď udělal postup z krajské přehlídky Hanácký divadelní máj na národní Krakonošův divadelní podzim.
Miroslav Vala
- Působí jako obchodní ředitel společnosti puren, která se specializuje na vývoj a výrobu tepelněizolačních materiálů.
- Do technického oboru přišel z netradičního prostředí – vystudoval filozofickou fakultu se zaměřením na německý jazyk, působil jako učitel a dodnes se věnuje amatérskému divadlu.
- Ve své práci propojuje odborné znalosti z oblasti stavebnictví, obchodu i mezinárodní spolupráce a aktivně podporuje spolupráci s projektanty, školami a profesními organizacemi.
Přenesl jste si něco z divadelních prken i do osobního nebo pracovního života?
Divadlo mě naučilo nebát se improvizace, reagovat na nečekané situace a nebrat se příliš vážně. Pomohlo mi také získat větší jistotu při vystupování před lidmi.
Říká se, že herec i učitel musí umět zaujmout své publikum. Kde to podle vás bylo náročnější – na jevišti, nebo ve třídě?
Obojí má své kouzlo i své výzvy. Divadlo i učitelská profese mě bavily a náročné byly hlavně tehdy, když jsem k nim přistupoval s plným nasazením a odpovědností. V obou případech musíte vnímat reakce lidí a někdy také improvizovat.
Proč jste se kdysi rozhodl stát se učitelem? A co jste učil?
Učil jsem německý jazyk. Vždy mě zajímaly humanitní vědy a cizí jazyky. Učit se jazyk pro mě nikdy neznamenalo jen zvládnout slovíčka a gramatiku, ale také poznávat kulturu, historii a literaturu daného národa. Součástí mého studia proto byla i filozofie, historie, jazykověda nebo didaktika. Lákala mě možnost předávat tyto znalosti dál.
Co vás na této profesi nejvíc bavilo?
Nejvíc mě bavilo být součástí procesu, při kterém se studenti rozvíjejí, získávají nové znalosti a objevují jiné pohledy na svět. Učitel podle mě nepředává jen informace. Může ovlivnit způsob, jakým studenti přemýšlejí, jejich zájem o obor i celkový vztah ke vzdělávání. Sledovat, jak se posouvají, pro mě bylo největší odměnou.
Od HR k lidským bytostem: Proč je lidskost v práci konkurenční výhoda
Využíváte nějaké zkušenosti z učitelských let ve svém současném povolání obchodního ředitele?
Určitě ano. Učitelská praxe mi pomáhá lépe komunikovat, hledat cestu k různým typům osobností a srozumitelně vysvětlovat složitější témata. Naučila mě také vnímat, že dobrý výsledek často vzniká díky vzájemné důvěře a spolupráci.
Opuštění práce učitele
Kdy jste si uvědomil, že nastal čas vydat se profesně jiným směrem?
Už během pedagogické kariéry jsem spolupracoval s různými firmami a institucemi. Překládal jsem, tlumočil a vyhledával obchodní příležitosti v různých oborech. Když se začala měnit pozice němčiny ve školách a jako druhý cizí jazyk ji začaly nahrazovat francouzština nebo španělština, začal jsem přemýšlet, kam se profesně vydat dál. Řekl jsem si, že když dokážu hledat obchodní příležitosti pro jiné, mohl bych se tomu naplno věnovat i sám za sebe.
Nebál jste se opustit původní práci a začít v úplně novém oboru?
V té době jsem byl ještě „mladý“, takže jsem si asi tolik nepřipouštěl možná rizika. Zároveň jsem byl zvyklý učit se nové věci, poznávat nové oblasti a vystupovat ze své komfortní zóny. Bral jsem to spíš jako příležitost a výzvu. Než jako něco, čeho bych se měl obávat. Důležité je věřit tomu, co člověk dělá, a nevzdat se.
Jak jste se dostal právě ke společnosti puren? Čím vás oslovila natolik, že jste se rozhodl stát součástí jejího příběhu?
Při hledání obchodních příležitostí jsem se zaměřoval hlavně na úspory energií, chemicko-technologická řešení a stavebnictví. Společnost puren mě zaujala svou odborností, inovativním přístupem a produkty, které reagují na aktuální potřeby stavebnictví, především na požadavky spojené s energetickou efektivitou a kvalitním zateplováním.
Na jakou pozici jste do firmy nastupoval?
Byl jsem jedním ze dvou jednatelů společnosti, která puren obchodně zastupovala. Díky tomu jsem mohl komplexně poznat firmu, její produkty i potřeby trhu. Prakticky jsem dělal vše, co bylo potřeba – od obchodní komunikace až po budování vztahů se zákazníky a partnery. Postupně jsem se tak stal součástí dalšího rozvoje společnosti.
Výroba izolačních materiálů, to je pořádný odklon od učitelského povolání… Vaším úkolem je obchod a prodej, přesto jde stále o technický obor. Co všechno jste se musel doučit a jak jste se s tím popasoval?
Učitelství cizích jazyků vyžaduje celoživotní vzdělávání, takže jsem byl zvyklý učit se stále něco nového. Postupně jsem si doplňoval odborné znalosti a velkou oporou mi byl náš technický odborník Luděk Kovář. Vedle samotných produktů a technických řešení jsem se samozřejmě musel věnovat také obchodu, školení firem, marketingu a logistice. Základem ale stále zůstává práce s lidmi. A v tom jsem mohl navázat na zkušenosti z předchozích profesí.
Výpověď je až konec příběhu, říká HR koučka. Co firmy dlouho přehlížejí?
Pohled na energeticky úsporné stavby se za poslední dvě desetiletí hodně změnil, v posledních letech pak doslova „akceleruje“. Vnímáte, že lidé dnes při výběru izolace přemýšlejí jinak?
Rozhodně. Přístup lidí ke stavění a energetickým úsporám se výrazně změnil. Dnes už nejde jen o to splnit základní požadavky. Stále víc se řeší dlouhodobé úspory energie, komfort bydlení a kvalita zvoleného řešení. Svou roli sehrálo také zpřísňování norem a rostoucí povědomí o významu kvalitní izolace. Materiály s lepšími tepelně-izolačními vlastnostmi proto získávají na významu a poptávka po nich roste.
Mají materiály, které vaše firma vyrábí, své místo i jinde než ve stavebnictví?
Ano, naše produkty nacházejí uplatnění v celé řadě oborů. Díky nízké hmotnosti, výborným izolačním parametrům, stabilitě a možnosti přizpůsobit je konkrétním požadavkům se využívají například při výrobě kompozitních materiálů, v modelářství, zdravotnictví, při uchovávání zkapalněných plynů nebo při přepravě horkých médií. Najdete je také ve vozech metra, vlakových soupravách, automobilových nástavbách či ve speciálních projektech pro letecký průmysl. Často říkám, že na první pohled nejsme vidět, ale ve skutečnosti nás člověk potkává téměř všude, aniž by si to uvědomoval.
Stále větší roli hrají také upcycling a udržitelnost. Jak se daří spojovat špičkové technologie s odpovědným přístupem k životnímu prostředí?
Udržitelnost pro nás není jen současný trend. Firma se jí věnuje prakticky od svého založení. Naše izolační materiály během své životnosti pomáhají ušetřit více energie, než kolik je potřeba na jejich výrobu. Zároveň se snažíme efektivně využívat vlastní výrobní zbytky, které zpracováváme například do materiálu purenit. Hledáme také možnosti zpětného odběru našich produktů ze staveb. Naším cílem je minimalizovat množství odpadu, co nejlépe využívat zdroje a vyrábět produkty, které mají pozitivní dopad nejen na energetickou bilanci budov, ale také na životní prostředí.
Vraťme se k vaší roli ve firmě. Jak vypadá váš obvyklý pracovní den?
Nemyslím si, že by můj běžný pracovní den byl sám o sobě příliš zajímavý, ale možná něco vypovídá o tom, jak k práci přistupuji. Snažím se ji plánovat nejen podle priorit, ale také podle toho, na jaký typ úkolů jsem zrovna mentálně připravený. Střídám proto analytickou a kreativní práci se stereotypnějšími nebo organizačními činnostmi, poradami a online schůzkami. Náš obor je ale natolik dynamický, že plány často změní nečekané situace. Dnes už se naštěstí mohu spolehnout na skvělý tým. Jeho vybudování považuji za jeden ze svých největších profesních úspěchů.
Past zvaná nostalgie: Proč mentálně žijeme v časech, které už dávno neexistují
Divadlo asi bude docela velký „žrout času“. Jak se vám ho daří skloubit s náročnou prací?
Není to vždy jednoduché, a právě proto už dnes nejsem v divadle tak aktivní jako dřív. Menší roli ve hře Konečná stanice jsem přijal, abych si k divadlu zachoval vztah a zároveň dokázal skloubit pracovní a rodinný život. Jednou z motivací bylo také to, aby mě moje malé děti mohly vidět na jevišti.
A obecně – jak jste na tom s well-beingem? Daří se vám udržovat pracovní a osobní život v rovnováze?
V této oblasti mám určitě stále prostor ke zlepšení. Práce mě baví a často jí věnuji hodně energie, takže najít správnou rovnováhu mezi pracovním nasazením a časem pro sebe a své blízké není vždy snadné. Beru to jako jeden ze svých osobních úkolů do budoucna. Zároveň musím ocenit podporu rodiny a blízkých v tom, co dělám.
Když se dnes ohlédnete za svou cestou od učitele přes divadelní prkna až k obchodnímu řediteli, co byste vzkázal svému mladšímu já?
Uč se, poznávej lidi a neboj se nových výzev. Každá zkušenost, i když se v danou chvíli může zdát, že s ostatními vůbec nesouvisí, člověka někam posune a jednou ji může využít. Přistupuj k příležitostem s odhodláním, ale nezapomeň zůstat dobrým člověkem. Znalosti, zkušenosti a profesní úspěchy jsou důležité, ale nakonec nejvíc rozhoduje to, jak se člověk chová k ostatním.
