Z pekla do ráje během jediného roku. Basketbalistovi Markovi Houškovi v březnu v Abú Zabí nad hlavou létaly rakety a strachoval se o život, když vypukl konflikt na Blízkém východě, pak raketově vyletěla jeho kariéra. Teď si sedmnáctiletý supertalent v Istanbulu vysloužil nominaci na závěrečný kemp NBA a FIBA Basketball Without Borders v americkém Phoenixu při příležitosti All-Star Game 2027.
„Bláznivý rok,“ odfoukl si rozehrávač víc než dvoumetrový, což je vzácnost i ve světovém měřítku. Chystá se na sezonu v Děčíně a dál se přibližuje snu jménem NBA.
Jak to v Istanbulu vypadalo?
Vybrali 78 hráčů z celého světa, tedy vyjma kluků z Ameriky. Byla to super zkušenost, čtyři dny plné tréninku, nabrali jsme dost zkušeností, nových vjemů. Byli tam trenéři, hráči a legendy z NBA. Dávali nám zpětnou vazbu, a když jsme se potřebovali zeptat, odpověděli.
Na co jste se ptal?
Jak se hraje proti LeBronovi, Currymu, Wembanyamovi, tedy těm největším hvězdám. Ptali jsme se kluků, co jsou aktivně v NBA. Povídali třeba o Wembanyamovi, který měří 224 cm. Jdete do koše, on je zády, vystřelíte, on se otočí, zablokuje vás a běží na druhou stranu. Vy ani nevíte, že blok přišel, neboť je tak vysoko, že se to nedá očekávat.
Satoranského sezona doma. Tuhle atrakci Praha ztratila, nemá halu pro miliardáře
Jak vypadal běžný den?
Vstávali jsme v osm ráno, tréninkový blok byl od devíti do dvou odpoledne. Pak jsme měli volno, konaly se různé týmové aktivity, v hotelu jsme chodili hrát ping-pong, Playstation, na něco jsme koukali.
Jakou úroveň měly tréninky?
Bylo tam 78 nejlepších hráčů našeho ročníku na světě, kvalita šla cítit. První dva dny byly složitější na sehrání, protože jsme se viděli poprvé v životě, pak už jsme si rozuměli. Věděli jsme, co od koho čekat.
S kým jste si rozuměl?
S každým jinak. Já osobně jsem se bavil hodně s kluky ze Srbska, Slovinska. Jazyk je podobný, basketbalová logika taky. Ale bavili jsme se všichni se všemi, skupinky se měnily. Na všechny jsem si vzal Instagram, s řadou hráčů budeme v kontaktu.
Panovala tam řevnivost, nebo spíš přátelské prostředí?
Na tréninku jsou všichni kamarádi, ale jakmile se hraje pět na pět, už je to těžší, každý se chce ukázat. Někdo nepůjčí balon, ale objevovalo se to málo. Spíš se hrálo týmově, což mi nedělalo problém, já k sobě spoluhráče potřebuji. Táta mi říká, že si dělám kamarády. Já se snažil být týmový, abych se zalíbil nejen skautům a trenérům, ale i spoluhráčům. Ani žádná zákeřnost nebyla, všechno probíhalo ve zdravém duchu. I když, ne že bychom byli úplně kamarádi.
Nervozita vás nesvazovala?
Bylo to jiné, než když se jde trénovat v Děčíně, ale úplně nervozita nebyla. Akcí mám za sebou dost, ne na takové úrovni, ale na reprezentační.
Jak se vám dařilo?
Jak jsem si představoval. Vybrali mě do All-Stars mezi 10 nejlepších hráčů na celém kempu, za to jsem strašně rád. V půlce února mě čeká výlet na Phoenixu, kde budou i kluci z Ameriky. Moc se těším, hraje se tam NBA, uvidíme, co z toho bude.
Musíte se štípnout, jestli se vám to všechno nezdá? Vždyť zkraje roku vám při turnaji NextGen Euroleague létaly nad hlavou rakety.
Byli jsme v Abú Zabí, kde zrovna začala válka. Vrátili jsme se a hned jsem nastoupil do derby v Ústí nad Labem. Věcí se za letošek stalo dost. Doufám tedy, že válku jsem zažil naposledy. Tenhle rok mi přinesl spoustu zkušeností, které využiji v dospělém basketbale.
A co můžete předvést na kempu při All-Star Game ve Phoenixu?
Nečekal jsem, že z Istanbulu odletím s cenou pro nejlepších deset. Nejprve jsem navnímal, jak někteří kluci vypadají a hrají, a pak jsem se snažil, abych vynikal v tom, co umím nejlíp. A to je připravovat ostatním pozice. Pro někoho přihrávám až moc, jiné to osloví. Někomu se líbí, že tam nejsou hráči, co koukají jen na sebe, 24 vteřin z 24 vteřin drží balon a vystřelí trojku. V Evropě nejsme toho stylu zastánci.
Těšíte se na srovnání s top Američany vaší generace?
Byli jsme na turnajích, kde byli Američané, ale ne ti úplně nejlepší. Schovávají si je na takové akce a mistrovství světa. Bude to hodně o individuální a fyzické připravenosti, o atletičnosti, kterou vynikají. Na porovnání s jiným stylem hry se těším. Doufám, že budu vynikat týmovostí, že přihraju balon navíc, že shodím míč na pivota, že budu prostě týmovější než ostatní. Někdy musíte myslet i sám na sebe, ale když hrajete jako tým, je šance na výhru větší. A ne dávat balon pořád jednomu, ať nás spasí. Některé zápasy tak vyhrát jdou, ale ne dlouhodobě.
Udělal jste další krok do NBA?
Určitě. Je to jejich akce. Už teď nás sledovali, ale ve Phoenixu už budou možná i hlavní agenti a skauti, kluby v NBA mají strašně velká skautingová oddělení. Když se v Phoenixu ukážu, posunu se o kus blíž. Ale těch kroků nás čeká ještě hodně.
Fůra černé práce i bleskové vyléčení před MS. Teď dal Kříž reprezentaci sbohem
Kolikrát se přistihnete, že se vidíte v televizi, jak hrajete v NBA?
Někdy nad tím přemýšlím. Doufám, že se sen splní a jednou si v NBA doopravdy zahraju.
Budete sázet na vaši výšku, která není u rozehrávačů obvyklá?
Není moc rozehrávačů ani ve světě, kteří by měli dva metry, já mám okolo 202 až 204 cm. Jen Satoranský v Hapoelu. Takže tím bych chtěl taky do světa prorazit. Uvidíme, jestli se to lidem v Americe bude líbit.
Chcete do NBA přes Evropu, nebo americkou univerzitu?
Debaty na to téma jsou, musíme být o pár kroků dopředu, než přijde rozhodnutí. Zkoušíme Ameriku, zkoušíme Evropu a uvidíme, co bude nejlepší pro nás – tedy pro mě, agenta, rodinu. Chci se co nejlíp připravit na draft NBA, který může přijít za dva roky. Už byly i možnosti odejít, ale tenhle ročník zůstanu v Děčíně. Chceme se co nejkomfortněji připravit na mistrovství světa U19, které se tady hraje po sezoně. Strašně se na ligu těším. Děčín se mi opouštět nechce, ale jednou to bude muset přijít.
Generální manažer klubu Lukáš Houser říkal, že vám dává rok, maximálně dva.
A on má většinou pravdu.
Vypadáte, že tlak zvládáte dobře. Je to jen zdání?
Mám podporu doma i v klubu. Když něco potřebuju, vyřeší se to. Snažím se udržet nohama pořád na zemi a podávat co nejlepší výkony. Chci zůstat takový, jaký jsem. V pohodě.
Táta: Chtělo se mi brečet... NBA je blízko i daleko
První starty v NBL, debut za reprezentační áčko proti hvězdě Jokičovi, pozvánka na prestižní kemp Basketball Without Borders do Turecka a tam nominace do All-Stars Teamu. Když si legenda basketbalových Válečníků Jakub Houška v hlavě promítne, co všechno jeho syn Marek za poslední rok dokázal, má na krajíčku. „Chce se mi brečet. Pro mě to je úplně sci-fi, blázinec. Jsem rád, že to můžeme prožívat spolu,“ je vděčný Houška starší.
Sedmnáctiletý rozehrávač Marek Houška se v únoru podívá do Phoenixu, kde se v rámci NBA All-Star Game 2027 uskuteční závěrečný kemp Basketball Without Borders za účasti nejlepších mladých hráčů z celého světa včetně USA. Díky tomu je zase o krok blíž vysněné NBA. „Už tam skoro je!“ směje se pyšný táta. „Dostane se na All-Star Game s pár kluky z celého světa, bude se o něm vědět už nejen v Evropě, ale i ve světě, protože NBA taková prostě je. Má do ní blízko, ale zároveň pořád hrozně daleko,“ uvědomuje si bývalý pivot, jehož dres visí pod střechou děčínské arény.
Jakub Houška na předsezonní tiskové konferenci basketbalového Armexu Děčín, kde vystupoval za Nadační fond Válečníků.
Když viděl, jaké výkony Marek předvádí na prestižním BWB kempu v Turecku, cítil hrdost. „Popravdě jsem to nečekal, i když on měl ty svoje hlášky, že to bylo jasné,“ cukaly koutky Houškovi staršímu. Sám ale musel syna chválit, i když to nedělá často. „Byl zajímavý pojetím hry, výškou, výkonnost potvrzoval každý den. Zaujal asi týmovým pojetím, ostatní to chtěli hrát víc na sebe. Bylo na něm vidět, že nechce prohrát, a když prohrával, tak dokázal pěkně po česku i do někoho zajet. Dával tam přidané hodnoty na doskocích i na získaných míčích.“
BWB Next Up kemp pořádají organizace NBA a FIBA, pozvánku dostalo jen 80 středoškoláků z celého světa mimo USA. A Houšku juniora vybrali mezi deset nejlepších z nich. „Říkal jsem mu dvě věci: Zaprvé jsem si nemyslel, že se takhle daleko dostaneš. A zadruhé, že budeš jednou sedět na tiskovce vedle mě,“ rozesmál se Jakub Houška během předsezonní tiskové konference Válečníků.
Na ní se rozebíral Markův poslední úspěch i jeho budoucnost. Plán pro letošek je jasný, měl by získat ostruhy v NBL, kde dostane víc prostoru vedle matadora Tomáše Vyorala. „Já mu říkal: Klidně si to zkus jinde, získáš obrovské zkušenosti. Ale on stále potvrzuje, že je dobře, když je ještě tady. Má zázemí, děláme mu servis, má klub, který mu vytváří velmi dobré podmínky. Může být v cizině a být za dva roky průměrný, nebo zůstat v Česku a za dva roky vyrůst. Je strašně těžké zvolit správnou cestu.“
Zatím Houškovi razí tu českou, byť nabídek ze zahraničí je na stole hodně. „První věc je, že Marek má dobré zastoupení, agenty, kteří se o něj starají. Není to jen o tom, že mu plácají přes rameno, ale řeknou i to, když je něco špatně. A zpětnou vazbu má dost často i ode mě, i když to povídání otec – trenér – syn je někdy složité. Udělali jsme první krok, díky práci agentů nemusíme řešit, že má nabídky odtud či odtamtud, je to odfiltrované a můžeme se rozhodovat na základě faktů.“ Hlavně se neunáhlit. „Určitě to nebude tak, že na první telefonát skočíme, balíme kufry a pryč. Zase tolik hlavu zamotanou nemáme, spíš nám ji Mára motá těmi výkony. Co dokázal teď, to je extrém.“
Zásadní rozhodnutí, jak dál, nejspíš přijde po letošní sezoně. Cest je hodně – pokračovat v Česku, evropské angažmá, univerzita v USA? „Jasné je, že změna bude časem potřeba, protože konkurence je velká. Extraliga U19 ani dospělá liga není to, co bude Marek potřebovat hrát v dalších letech. Náš druhý syn Filip říkal: Prodáme byt, pořídíme si barák v Americe a budeme tam s Markem,“ vtipkuje Houška.
Sám si ale neumí představit, že by dlouhodobě žil za oceánem. „Že bych mu dělal Jágr tátu? To ne. Nemyslím si, že bych byl člověk, který se odstěhuje do Ameriky, potřebuju kolem sebe mít blízké lidi. U Máry je to něco jiného, jít třeba na univerzitu je skvělá možnost. I peníze tam jsou teď obrovské, neuvěřitelné, začali tam platit podobně jako v NBA. Ale tím neříkám, že půjde do Ameriky, jsou různé cesty, jak se do NBA dostat. Špatné to určitě nebude ani třeba ve Španělsku.“
V sedmnácti letech se Marek Houška přehrabuje nabídkami a sledují ho kluby z Evropy i ze zámoří, přitom jeho táta v jeho věku teprve začínal s basketem. „Dobírám si ho, že bych byl lepší než on, ale bohužel osud byl takový, jaký byl. Já říkám, že všechno je někde napsané, co se má stát, tak se stane. Ale samozřejmě mě občas napadne, co by kdyby?“ Víc než vzpomínkami na minulost však legenda Houška žije Markovým snem o NBA.
