V Česku si vydělává jako kopáč. Ukrajinský olympionik Šepjuk je hostem Rozstřelu
Jeden krátký příspěvek na sociálních sítích změnil život ukrajinskému reprezentantovi ve sjezdovém lyžování Dmytru Šepjukovi. Mladého olympionika zachytil při kopání výkopů v Brně, kde si přivydělává na sportovní kariéru. V Rozstřelu popsal, proč musí pracovat, jak válka změnila život ukrajinských sportovců i proč pro něj bylo důležité na olympiádě veřejně podpořit svou zemi.
Rozstřel
Když ho kolemjdoucí natočil při práci na stavbě v Brně, netušil, že drží v rukou příběh, který během několika hodin obletí české sociální sítě. Mladík s lopatou totiž nebyl obyčejný dělník. Byl to ukrajinský olympionik ve sjezdovém lyžování Dmytro Šepjuk.
„Byla to úplná náhoda. Byl to teprve můj třetí den v práci,“ vzpomíná. Někteří lidé podle něj spekulovali, že šlo o domluvenou reklamu. „Ale opravdu ne. Prostě mě tam někdo náhodou natočil.“ Video vyvolalo obrovskou vlnu podpory a uznání za to, že se elitní sportovec nebojí manuální práce. „Byl jsem z toho v šoku. Tolik lidí mi poslalo podporu. Češi jsou opravdu dobří lidé,“ říká.
Příspěvek sdílený Finanční Akademie (@financni.akademie)
Lyžování je drahé, peníze ze svazu nestačí
Mnohé překvapilo, proč vůbec olympionik pracuje na stavbě. Odpověď je jednoduchá – vrcholové lyžování je extrémně drahý sport. Vedení ukrajinské reprezentace sice Šepjukovi hradí část nákladů, zdaleka však ne všechno.
„Potřebuji trenéra, servis lyží i další věci. Všechno zaplatit nemůžou. Proto jsem šel pracovat,“ vysvětluje. S částí financování mu pomáhá také otec. Rodina podle něj každoročně doplácí na sport desetitisíce eur. Přesto je za podporu ukrajinského svazu v době války vděčný. „Jsem rád, že mě i za současné situace podporují.“
Pro ukrajinské lyžaře je problém už samotná příprava. Na Ukrajině totiž prakticky nemají kde trénovat a kvůli válečnému stavu navíc podléhají přísným pravidlům pro vycestování. Muži starší 23 let mohou odjet jen na oficiální reprezentační akce a po jejich skončení se musí do 23 dnů vrátit zpět.
Na hranicích často prochází několikahodinovým prověřováním.„Kdyby někdo zůstal v zahraničí, mohli bychom mít velké problémy a příště by nás už nemuseli pustit na soustředění,“ vysvětluje. Podle Šepjuka se už podobné případy v jiných sportech staly.
Na olympiádě myslel na padlé kamarády
Válka zasáhla i jeho osobní život. Několik kamarádů skončilo na frontě, další už se domů nikdy nevrátili. Právě proto se rozhodl během olympijských her veřejně podpořit Ukrajinu. Na spodní část závodní rukavice si nalepil nápis připomínající ukrajinské hrdiny. „Nebál jsem se. Jen jsem měl strach, aby ta nálepka během závodu vydržela,“ říká s úsměvem.
Mrzelo ho naopak rozhodnutí pořadatelů, kteří potrestali jiného ukrajinského sportovce, Vladyslava Heraskevyče, za to, že připomněl padlé ukrajinské sportovce umístěním jejich fotografií na svou helmu. Podle vlastních slov to vnímal o to emotivněji, že pravidlo neplatilo oboustranně. „Rusové mohli připomínat své vojáky, ale Vladyslava potrestali. To bylo velmi smutné.“
Ukrajinec Dmytro Šepjuk v závodu mužů v super-G s nálepkou s nápisem „UKR heroes with us“ (Ukrajinští hrdinové s námi). (11. února 2026)
Na okamžik, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, nikdy nezapomene. Bylo mu patnáct let a právě závodil na mistrovství Ukrajiny. „Kamarád mě ráno probudil a řekl: Dimo, je válka. Odpověděl jsem: Dobře, tak jdeme závodit. Vůbec mi nedošlo, co se děje.“ Teprve později mu spoluhráči ukázali videa dopadajících raket. „Okamžitě jsme sbalili lyže a jeli domů.“
Místo tréninku pak pomáhal s obranou svého regionu. Spolu s dalšími dobrovolníky vyráběl Molotovovy koktejly, jeho sestra pomáhala s maskovacími sítěmi pro vojáky.
Po třech letech války pociťuje podle Šepjuka ukrajinská společnost velkou únavu. „První dva roky všichni chtěli jít na frontu, ale teď už není tolik lidí, kteří by chtěli,“ říká. Mnozí z jeho kamarádů padli. Rodina přesto zůstává v Karpatech, kde provozují penzion – ale s mimořádnou opatrností. Neubytovávají Rusy. „Hlídáme doklady, pracujeme s firmou, která prověřuje hosty. Může se totiž stát, že se někdo se špatnými úmysly dostane i k nám,“ dodává s tím, že i takový je život ve válce. Na rozdíl od Kyjeva nebo dalších velkých měst jejich oblast zatím unikla přímému bombardování.
Sen? Světový pohár
Přes všechny překážky se nechce vzdát jediného cíle – prosadit se mezi světovou elitou. Už dnes drží několik ukrajinských juniorských rekordů a věří, že zkušenosti získané ve slovenském týmu mu pomohou udělat další krok. „Chci jezdit Světový pohár a ukázat lidem, že ukrajinské lyžování má svou kvalitu. A chci v této těžké době dobře reprezentovat svou zemi“.
Jak vnímá rozhodnutí MOV o návratu ruských sportovců na olympijské hry ale i s jakými reakcemi se v Česku jaku Ukrajinec nejvíce potkává, také o tom mluví Dmytro Šepjuk v Rozstřelu s Elen Černou.