Pražskou Štvanici opouští s kladnými dojmy. Oproti semifinále už se český lezec Adam Ondra neposunul, skončil pátý. Přesto hned po závodě s úsměvem zahlásil: „Velká spokojenost!“ Snad až na jednu čtecí chybu, která ho ve finále Světového poháru vzdálila od medailí. Ty ovšem i tak ležely v nedělních bojích na laně hodně vysoko.
„Na mistrovství Evropy bude určitě větší šance na bednu,“ rozesmál se český reprezentant, když pozoroval dva odskočené Asiaty, stříbrného Japonce Suzukiho s indonéským vítězem Putrou Tri Ramadanim, který pro zemi specializovanou na rychlost vybojoval vůbec první medaili v obtížnosti. A navrch zlatou.
„Jen smekám, co předvedl. Všechna čest. Samozřejmě jsem věděl, jak se úroveň posunula, ale i tak, neuvěřitelný,“ řekl Ondra, jenž si na páté pozici vystačil se zápisem 30+. Zatímco dvacetiletý Putra dolezl až ke 43. chytu. A nechybělo moc, aby v boji s vlastními silami ještě dosáhl topu.
Adame, co se vám teď honí hlavou?
Že jsem si to moc užil a asi jsem ani nemohl doufat v nějaký lepší výsledek. Trošku mě mrzí, že jsem si pak v závěru ještě nezabojoval. Přišla tam čtecí chyba, těžko však říct, jestli jsem ještě další krok mohl udělat. Takto jsem spadl a ještě se cítil relativně čerstvý. Krok, co jsem se tam rozhodl udělat, jsem dělat neměl.
Lezec Ondra na Štvanici medaili nezískal, v obtížnosti skončil na domácím SP pátý
Mluvíte o pasáži před třicátým chytem, kritickém místě, kde se jasně oddělovala osmička finalistů. Můžete tu chybu ještě dále rozvést?
Já i několik dalších závodníků, jsme to tam trošku očůrali a vynechali pár chytů. U mě to ale způsobilo, že když jsem pak bral chyt číslo 30, měl jsem tam pravou ruku výš, než bylo optimální. Pak mi tam nevycházela pravá noha, naskočil jsem to zleva, ale s tím, že už jsem tam byl spíš odevzdaný a nenapadlo mě, že kdybych se snížil do nižšího chytu, už by mi pravá noha i s mojí vyšší postavou fungovala. Možná bych to tam pak nějak vytlačil z paty. Ale už je to jedno, jak jsem se to rozhodl udělat, na víc nebylo.
Štvanice celou dobu tleskala, před dvacátým chytem se ale na chvíli zarazila, kdy jste delší dobu zůstal viset jen za ruce. Co se stalo?
Tam mi to vzalo hodně síly. Byl to krok, kterého jsem se bál, protože se šel bez nohou a to není moje silná stránka. Myslel jsem, že to ani nijak nohama ošidit nepůjde, i když Sorato pak ukázal, že jo. Škoda, že jsem to taky nezkusil, ale jsem zase rád, že jsem tam i tak nespadl, to je příjemný.
Adam Ondra ve finále závodu SP v lezení na obtížnost v Praze
Obecně se zdálo, že jste tady na Štvanici trošku trpěl, že?
Ale moc jsem si to užíval! Cesty byly nepříjemné, některé kroky mi moc nechutnaly, ale jsem rád, že jsem se dostal tam, kde jsem. Pátá příčka, to je vážně umístění, v které jsem před závodem ani nedoufal. Už tak cítím, že mě pořád baví lézt před takovým publikem. Když se ještě k tomu daří, chutná to sladce.
Říkal jste, že na téhle akci si i ověříte, jak jste konkurenceschopný. Praha byla nabitá hvězdnými jmény, co vám ukázala?
Páté místo je krásné, ale nevím, jestli mi zrovna tento závod ukázal, že jsem konkurenceschopný. Cesty se měnily, ta finálová cesta byla radikálně jiná oproti semifinále.
Jak to myslíte?
Měl jsem i pocit, že finálová trať by mi mohla paradoxně víc sedět, bylo to víc střídání nepříjemných kroků s lepším odpočinkem. Myslím, že nakonec byl můj výkon takový víc profesorský. Ale před chvílí jsem se bavil se svým italským kamarádem Giovannim Placcim, který těsně nepostoupil a dost ho zaskočilo, jak brutální semifinále stavěči udělali. Tam jsem byl překvapený už na prohlídce.
Adam Ondra zdraví diváky ve finále SP v Praze.
Ale na rozdíl od ostatních favoritů jste si i přes nižší očekávání vedl skvěle.
Při lezení už mi to nepřišlo tak brutální jako při prohlídce. Takže vidím, že jsem konkurenceschopný, pokud je cesta extrémně náročná na čtení a spoustu lidí kazí. Pokud se to ale celé jede na fyzičku, tak můžu možná tak vyjet finále... Určitě se můžu připravit ještě líp, můžu na tom být lépe. Jen příští rok na mistrovství světa asi konkurence bude ještě lepší. No, bude to zajímavé, těším se.
Jaké teď máte další plány?
Určitě plánuju ještě za dva týdny Světový pohár v Innsbrucku. A pak mistrovství Evropy ve francouzském Lavalu, to je na konci srpna. Potom už přijdou zase skály a příští rok se nějak připravím na Brno (domácí mistrovství světa).
Indonéský lezec Putra Tri Ramadani na Světovém poháru v Praze slaví. Nakonec zvítězil a získal vůbec první medaili pro svou zemi, která jinak exceluje v lezení na rychlost, v rámci obtížnosti.
Jak jste říkal, na mistrovství Evropy už by medaile klapnout mohla, co?
Ale nutno dodat, že někteří favorité z Evropy se nedostali do finále. Beru to tak, že páté místo je to vlastně se štěstím, i když to třeba, možná, mohlo bez čtecí chyby být ještě lepší. Že bych ale přelezl Jakoba Schuberta, to zas asi ne. Jsou to jen kdyby, fakt je, že trošku smolně nepostoupil třeba Alberto Ginés López, který je neuvěřitelně konzistentní a řekl bych možná nejlepší Evropan momentálně. Takže uvidíme.
