Ze Švýcarska přes Kanadu až do čela Holcim Česko. Generální ředitelka Angela Wenger Bachmann v rozhovoru pro iDNES.cz mluví o kariérních odbočkách, které ji dovedly do stavebnictví, o zkušenosti jediné ženy u stolu, české pracovitosti i o tom, proč je podle ní právě teď čas měnit tradiční obor zevnitř a otevírat ho novým talentům.
Pocházíte ze Švýcarska. Jak jste se dostala do České republiky?
Do Česka jsem se dostala díky své práci v Holcimu. Po několika letech v Kanadě jsem se na krátkou dobu vrátila do Švýcarska, poté jsem dostala nabídku převzít vedení české pobočky. Vnímala jsem to jako zajímavou profesní i osobní výzvu a zároveň jako příležitost poznat nový trh a pracovat s novým týmem i kulturou. Musím říct, že mě Česko velmi příjemně překvapilo, a to jak pracovním prostředím, tak kvalitou života.
Takže jste součástí skupiny Holcim už poměrně dlouho?
Ano, už více než 15 let. Za tu dobu jsem nasbírala celou řadu zkušeností z různých rolí, zemí i prostředí. Dodnes nemám pocit, že bych byla tak dlouho v jedné firmě, protože moje práce se neustále vyvíjí. Holcim je pro mě prostředí, kde máte téměř neomezené možnosti, pokud o ně stojíte a jste ochotni na sobě pracovat.
Proč právě stavebnictví, bylo vám blízké od začátku?
Upřímně řečeno, na začátku to byla spíše náhoda. Původně jsem pracovala v bance, ale rychle jsem pochopila, že to pro mě není to pravé, a začala jsem hledat něco úplně jiného. Nakonec mě tento obor úplně pohltil. Mám ho opravdu ráda, hlavně kvůli jeho dynamice a tomu, že je hmatatelný a má skutečný dopad na společnost.
Na jaké pozici jste ve firmě začínala, jaká byla vaše cesta až do role generální ředitelky v České republice?
Začínala jsem v IT oddělení, kde jsem asistovala s finančním plánováním. Moje kariéra se skutečně rozběhla ve chvíli, kdy mi můj tehdejší nadřízený, který se později stal mým dlouholetým mentorem, dal v poměrně mladém věku příležitost zapojit se do globálního projektu.
Odtud jsem se postupně posouvala do dalších oblastí, od strategie přes integraci po fúzích až po logistiku, řízení výkonnosti, obchod a práci s talenty. Všechny tyto zkušenosti mě připravily na současnou roli ve vedení firmy. Musím ale říct, že jsem vždy otevřeně mluvila o tom, co chci, měla jsem kolem sebe skvělé zázemí a samozřejmě jsem velmi tvrdě pracovala, abych se dostala až sem.
Proč ženy někdy nepodpoří jiné ženy? HR manažerka mluví otevřeně
Jaké období bylo ve vaší kariéře nejnáročnější?
Profesně nejtěžším obdobím byla určitě integrace po fúzi Lafarge a Holcimu. Byla jsem součástí takzvaného integračního týmu, kde jsme se zabývali tím, jak má budoucí uspořádání firmy vypadat. Prostředí bylo velmi silně ovlivněné řadou různých stakeholderů (pozn. red. zainteresovaných stran), z nichž každý měl velmi vyhraněné názory a odlišné cíle. Tempo bylo neuvěřitelně rychlé a pracovní zátěž téměř neúnosná. Byl to rozhodně můj první skutečný zátěžový test. Po tomto období jsem požádala o přesun do jiné země, protože jsem opravdu potřebovala změnu. A tím začala moje kanadská kapitola.
Co vás motivovalo zůstat v jedné firmě tak dlouho?
Holcim je globální společnost, která nabízí širokou škálu možností rozvoje, takže jsem nikdy neměla pocit stagnace. Mohla jsem měnit role, země i oblasti zaměření a neustále se učit něco nového. Kromě toho mě dlouhodobě motivuje i fakt, že celé naše odvětví nyní prochází proměnou směrem k udržitelnosti, aby pomohlo zajistit konkurenceschopnost a nezávislost země. To dává mé práci hlubší smysl.
Kdybyste měla vybrat jednu vlastnost, která vás dostala tam, kde jste dnes, jaká by to byla?
Vybrat pouze jednu vlastnost je opravdu těžké. Dovolím si uvést tři. Zaprvé to je výkonnost. Čísla mluví hlasitěji než slova a člověk musí věřit sám sobě a umět dělat i někdy obtížná rozhodnutí. Zadruhé autenticita a schopnost ozvat se. Vždy jsem před sebou měla nějaký cíl. Někdy šlo jen o zapojení do projektu, jindy o konkrétní roli, a snažila jsem se k němu dostat vlastní cestou. A nakonec bych zmínila schopnost propojovat se s lidmi. Takové cesty není možné zvládnout o samotě, a navíc by to byla menší zábava. Opravdu věřím v týmovou spolupráci, síť kontaktů a vzájemnou podporu.
Jaké je být ženou v čele firmy v tradičně „mužském“ odvětví?
Je pravda, že v tomto odvětví jsem byla často jedinou ženou u stolu. Na začátku to nebylo vždy jednoduché. Občas jsem měla pocit, že musím pracovat o to víc, aby mě ostatní brali vážně. Doba se ale mění a situace se proměňuje. Jakmile získáte zkušenosti a přinášíte výsledky, respekt přijde bez ohledu na gender.
Myslíte si, že by v technických a stavebních oborech mělo být více žen?
Rozhodně. Tyto obory nabízejí velmi zajímavou a smysluplnou práci, která má skutečný dopad na každodenní život lidí. Jak se naše odvětví proměňuje, budou tyto pozice vyžadovat také více inovativního myšlení a nových přístupů. Vyšší diverzita přináší nové pohledy a lepší rozhodování. Myslím, že je škoda, když se ženy těmto oblastem někdy vyhýbají kvůli stereotypům. Vnímám jako naši povinnost zapojovat se už v kontaktu se školami a ukazovat atraktivitu našeho sektoru i dívkám.
Generální ředitelka Holcim Česko Angela Wenger Bachmann
Co by podle vás pomohlo přilákat do těchto oborů více žen?
Určitě pomáhá větší viditelnost ženských vzorů, stejně jako podpora talentovaných žen už během středoškolského a vysokoškolského studia. A samozřejmě musíme vytvářet prostředí, které umožňuje růst a rozvoj bez ohledu na to, zda jste žena, nebo muž.
Podporujete rozvoj talentovaných žen přímo v Holcim Česká republika?
Ano, snažíme se vytvářet prostředí, kde má každý rovné příležitosti. Začíná to přístupem a zaměřením vrcholového managementu. V České republice si například dáváme záležet na tom, aby byl při náboru v užším výběru kandidátů poměr 50 na 50, přičemž nakonec samozřejmě vždy vybíráme nejlepšího kandidáta. Nabízíme také specifické mentoringové programy a školení pro ženy v provozu. A v neposlední řadě máme jasně definované skupiny talentů a rozvojové plány pro všechny naše lidi – a právě tam chceme vidět stále více žen.
„Inspirují mě ženy, které se nevzdaly“
Myslíte si, že ženy ve vedení přinášejí jiný pohled než muži?
Spíše než na rozdíly mezi muži a ženami bych se zaměřila na celkovou diverzitu. Různé zázemí, zkušenosti, vzdělání, kultury i pohlaví přinášejí různé perspektivy. Klíčové je propojit různé odbornosti a úhly pohledu tak, abychom maximalizovali naši výkonnost a podporovali inovace.
Máte nějaký ženský vzor, který vás profesně nebo osobně inspiruje?
Je mnoho žen, ke kterým vzhlížím, a každá mě inspiruje z jiného důvodu. Inspirují mě ženy, které dokázaly překonat nepřízeň okolností a nevzdaly se, ženy, které vedou skutečně autenticky a dosahují skvělých výsledků, i ženy, které pomáhají růst ostatním a prošlapávají cestu další generaci. To jsou hodnoty, které mi dávají opravdu hodně, a upřímně se je podle svých možností snažím promítat i do svého každodenního života.
Jaký vzkaz byste dala mladým ženám, které uvažují o kariéře ve stavebnictví, technologiích nebo managementu?
Nebojte se a jděte do toho. Tato odvětví se proměňují, jsou plná inovativních aktivit, orientovaná na budoucnost, smysluplná a na konci vytváří skutečný, hmatatelný produkt. Nenechte se odradit stereotypy ani prostředím, které nemusí na první pohled působit atraktivně. Tyto obory vám mohou hodně nabídnout, pokud věříte samy sobě a jste ochotné posouvat věci dopředu.
Vraťme se k vaší roli generální ředitelky. Jaký styl vedení vyznáváte, musela jste ho přizpůsobit českému prostředí?
Snažím se o otevřený a přímý styl vedení, v němž lidé vědí, co se od nich očekává. Mají jasné cíle a KPI, ale zároveň mají prostor dosáhnout těchto očekávání vlastním způsobem a přinášet vlastní nápady. Velmi věřím v týmovou práci, důvěru, transparentnost a jasnou komunikaci.
Od HR k lidským bytostem: Proč je lidskost v práci konkurenční výhoda
Musíte také dělat rozhodnutí, která nejsou populární, ale jsou nezbytná. O jaká rozhodnutí jde a jak k nim přistupujete?
Typicky jde o rozhodnutí související s investicemi nebo o důslednější zaměření na řízení nákladů. Někdy to krátkodobě znamená větší tlak na týmy, případně posunutí určitých termínů, což nebývá vždy přijímáno snadno. Nakonec se vždy snažím týmům vše vysvětlit v širším kontextu a ukázat, jak tato opatření podporují krátkodobé i dlouhodobé cíle.
Co byste chtěla, aby po vašem působení v čele Holcim Česko zůstalo?
Pro mě je největším pocitem naplnění v kariéře lídra možnost pomáhat ostatním růst. Podporovat talenty, aby dosáhly svého plného potenciálu, a sledovat, jak se rozvíjejí a postupně posouvají výš. To je pro mě největší odměnou. Chtěla bych být známá jako lídryně, která s sebou táhla nahoru i ostatní. Zadruhé je to růst a transformace. Mým cílem je, aby Holcim Česko dosáhl svého maximálního potenciálu, pokud jde o zásadní změny ve způsobu, jak fungujeme, vyrábíme a vedeme. A pokud se mi podaří inspirovat alespoň některé ženy, aby o našem oboru uvažovaly, bude to samozřejmě pomyslná třešnička na dortu.
Máte pracovní zkušenosti ze Švýcarska, Kanady a nyní z České republiky. Pracovala jste také v HR, takže jistě můžete srovnávat. V čem jsou čeští zaměstnanci jiní a co vás pozitivně překvapilo?
Čeští zaměstnanci mě pozitivně překvapili svou odborností a praktičností. Vidím u nich také silné zaměření na kvalitu a schopnost řešit problémy přímo na místě. Celkově vnímám český tým jako velmi kompetentní a spolehlivý.
Co byste vyzdvihla u švýcarských zaměstnanců a u Kanaďanů?
Švýcarské prostředí je velmi strukturované a systematické, což pomáhá při dlouhodobém a strategickém plánování. V Kanadě jsem naopak vnímala větší důraz na flexibilitu a rozhodování založené na vztazích se zákazníky, díky čemuž je tam prostředí rychlejší a agilnější.
A co by se od sebe mohli navzájem naučit?
Když spojíte švýcarské systematické dlouhodobé myšlení, kanadskou flexibilitu a rozhodování orientované na zákazníka v přítomnosti a českou schopnost prakticky řešit problémy. Troufám si říct, že získáte ideální kombinaci pro úspěch jakékoli firmy.
Past zvaná nostalgie: Proč mentálně žijeme v časech, které už dávno neexistují
Česká republika má stále velmi nízkou nezaměstnanost a firmy si stěžují, že nemohou najít zaměstnance. Jak se s tím vyrovnává Holcim Česko?
Je pravda, že trh práce je napjatý. Víme také, že v příštích letech odejde do důchodu více než deset procent našich zaměstnanců, takže se na to musíme připravit. Proto se zaměřujeme jak na nábor nových lidí, tak na rozvoj zaměstnanců uvnitř firmy. Nábor bude muset být proaktivnější a bude trvat déle než v minulosti.
Jaká je situace v dalších zemích, kde vaše společnost působí?
Situace se liší podle regionu, ale obecně je téma talentů a dostupnosti pracovní síly relevantní všude. Firmy musí být v práci s lidmi proaktivnější a více podporovat jejich rozvoj. Musíme také vynaložit větší úsilí na to, aby bylo naše odvětví atraktivnější pro mladší generaci. To znamená více spolupracovat se školami a univerzitami.
Vaše pozice je velmi náročná. Zbývá vám nějaký volný čas? Jak ho případně trávíte?
Ano, rozhodně. Víkendy využívám k načerpání sil a většinou je trávím s rodinou, hlavně aktivitami, které baví moji čtyřletou dceru. Zároveň si hlídám, abych alespoň dvakrát týdně sportovala. Myslím, že je to všechno otázka organizace a silné podpory doma, kterou naštěstí mám.
Změnil se v průběhu let váš pohled na work-life balance?
Postupem času jsem si stále více uvědomovala, jak důležitá je rovnováha. Nemůžete dlouhodobě fungovat na sto procent bez odpočinku. Je to o nastavování priorit a řízení času. I tým povzbuzuji k tomu, aby si vybíral dovolenou, a také společně slavíme menší úspěchy, abychom si udrželi co nejlepší výkon.
Máte nějaké osobní rituály, které vám pomáhají udržet energii v náročných obdobích?
Nenazvala bych to úplně rituálem, ale po dlouhém dni si cestou domů v autě ráda odpočinu tak, že si pustím dobrou hudbu pořádně nahlas. To dělám v podstatě vždycky. A páteční večery obvykle patří večeři s rodinou v místní restauraci.
Jak se k work-life balance přistupuje v jiných zemích, kde jste pracovala? A jak si ve srovnání stojí Česká republika?
Přístup se liší, ale celkově vidím, že téma work-life balance je důležité všude. V České republice vnímám ve srovnání se Švýcarskem a Kanadou mnohem lepší rovnováhu a kvalitu života.
Takže se vám u nás líbí?
Ano, Česká republika se mi opravdu líbí. Praha je krásné město a celkově zde mám primárně velice pozitivní zkušenosti.
