Když Babišův kabinet zrušil strategickou komunikaci vlády, silný protest se neozval. Jednak proto, že šlo o předem ohlášený krok. A hlavně proto, že šéfkomunikátor Foltýn si vysloužil spíš pověst cenzora. Muže, jenž o nositelích nepohodlných názorů mluvil jako o „zombících“, ba „sviních“. Ale pozor. Jeho odchod neznamená, že strategická komunikace je výmysl.
Už jsme o tom psali, ale stále se opakují situace, kdy by se taková komunikace vládě hodila. Třeba včera, kdy ruská diplomatka ve Vídni označila Českou republiku za účastníka války na Ukrajině. A to je chvíle, kdy si leckdo řekne: Je dobře, že podporujeme napadenou Ukrajinu. Ale dodáváme-li jí i vojenskou pomoc, nemůže na tom tvrzení Moskvy něco být?
Prostě by se hodil hlas podepřený autoritou vlády i odbornosti, který by v tom udělal jasno.
Co říká Ždanovová. Není na tom něco?
Pro úplnost. Ta dáma nevystoupila v televizi či na webu. Nebyla to hrozba jadernou bombou, jaké zaznívají z úst Dmitrije Medveděva. (Někteří dodávají: vždy, když dostane novou várku italského vína.) Ta slova zazněla v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), sice dost bezzubé, ale diplomaticky seriózní.
Šéfka ruské delegace Julija Ždanovová (starší si vzpomenou na sovětského ideologa Ždanova) označila více evropských států za účastníky války na Ukrajině. V podtónu: za možné vojenské cíle pro Rusko.
Ruská diplomatka jmenovala „spolupachatele“ války na Ukrajině. Včetně Česka
V první řadě jmenovala firmy z Británie a Polska, které prý vyrobily drony použité Ukrajinou při útocích na Petrohradskou oblast a na jih Ruska (Gelendžik). A pak Ždanovová jmenovala „spolupachatele“ poskytující Ukrajině drony na zabíjení „našich lidi“. Mezi ně patří „Dánsko, Nizozemsko, Itálie a Česko, které se tak de facto také účastní ukrajinského konfliktu“.
Samozřejmě, že jde o součást ruské propagandy. O součást, jež sice nepůsobí tak šíleně, jako když Medveděv vyhrožuje jadernou bombou, ale tím spíš by mohla uspět. Proto ji pronáší seriózně působící ruská diplomatka, jíž naslouchají seriózně působící evropští diplomati. A říká, že Rusko se má na vyjmenované země soustředit.
Jenže právě proto by si zasloužila oponenturu. Ne kvůli Moskvě, ale kvůli těm, kteří u nás na její argumenty slyší. Zasloužila by si prostě něco jako strategickou reakci.
Co říká článek 51 a Humphrey Bogart
Samozřejmě, že své strategické úvahy mohou rozvíjet média, influenceři, lidé mezi sebou, či – v podobě samomluvy – každý sám. Každý si přece může nacházet, zkoumat a vyhodnocovat argumenty.
Třeba ten, že Charta OSN (dokument přijatý před osmdesáti lety, který v našem právním řádu platí už od roku 1947) hovoří o pomoci napadené zemi. „Nic v této chartě není na překážku přirozenému právu na individuální nebo kolektivní sebeobranu,“ píše se v ní.
Rusko musí být velké, nebo nebude vůbec. Medveděv promluvil o „zákonech dějin“
Nebo argument, že pomoc napadené zemi byla provozována již dříve. USA přijaly v březnu 1941 Zákon o půjčce a pronájmu, který tehdy ještě neutrálním Spojeným státům umožňoval dodávat spojencům válečný materiál, aniž by přímo vstoupily do války.
Británie tak získala materiál za 31,4 miliardy dolarů, Sovětský svaz za 11,3 miliardy, Francie za 3,2 miliardy. Není známo, že by Moskva protestovala proti zbrojním dodávkám napadené zemi (Sovětskému svazu). Spíše se ozývala, že by pomoci mohlo být víc. Na okraj. Ta pomoc nebyla zadarmo. Ironií dějin zůstává, že poslední částky Moskva splatila Washingtonu teprve v roce 2006, tedy za prezidenta Putina.
Pomoc tehdy putovala do Evropy pomocí námořních konvojů. A jak dodnes ukazuje film Konvoj do Murmanska (v hlavní roli Humphrey Bogart), hrdiny byli ti, kteří válečnou pomoc vozili, kdežto padouchy ti, kteří tu pomoc napadali z ponorek a letadel (Němci).
Rusko mluví o eskalaci v Pobaltí. Chválí Slováky za Koněva, Čechy má za barbary
Že by to dnes bylo obráceně? Že padouchy jsou ti, kteří pomoc napadené zemi vozí, a hrdiny ti, kteří se jim to snaží překazit? Tak to platí jen v optice Moskvy.
Kdo řekne, jak to sakra je
Takto či jinak může uvažovat každý podle svého gusta. A přece by se hodil někdo, kdo by to s autoritou vlády a znalostmi mezinárodního práva jasně a srozumitelně vysvětlil občanům, chcete-li našim lidem. Třeba jestli váží více hlas ruské diplomatky v OBSE, nebo článek 50 Charty OSN. Prostě někdo, kdo by si vzal na triko strategickou komunikaci.
Premiéra Babiše to asi moc nezajímá. Dost možná by i sám řekl, že to způsobil Fiala, protože nechtěl mír. Ale nemálo občanů to zajímat může, ba přímo zajímá.
