Ve znamení šestatřicítky. Jaké teď budou šance rozhlasáků a televizáků?
V médiích se motám od svých osmnácti let. Pravda, s dvacetiletou pauzou normalizační doby, ale i tak je to dost dlouhá doba. Snad mi ta délka umožňuje rozhlížet se s odstupem. Babiš z pátku na sobotu prosadil svoji pomstu na veřejnoprávních médiích metodou, s jakou se vykrádají banky.
Ticho po pěšině a pak bum a s pytlem pryč. V paměti nám zůstávají historické dny. Dlouho si budeme pamatovat historickou hodinu 4:36.
Biskupové vyzvali k zachování koncesionářských poplatků. ČT a ČRo zaručují nezávislost, tvrdí
V historii našich médií už máme jedno datum i s hodinou a minutou. Bylo to 24. června 2013 v 15:36. Na sociální síti Twitter, dnes „X“, oznámil Andrej Babiš „zítra si asi něco koupím“. O dva dny později koupil vydavatelství Mafra. Pod Babiše spadly tehdy nejvlivnější deníky, Mladá fronta DNES a Lidové noviny.
Bylo mi tenkrát, jako by mě polili vařící vodou. Měl jsem za sebou více než pět set fejetonů do rubriky Poslední slovo a nepočítaně komentářů. Moje e-mailová schránka praskala pod náporem výzev, abych okamžitě z Lidovek odešel. Jenže já nebyl v týmu Lidovek kvůli nějakému majiteli. Měl jsem a doteď mám vazby na Veselina Vačkova, ten mě do Lidovek natáhl. Na Petra Kamberského, Zbyňka Petráčka a Martina Zvěřinu, abych jmenoval aspoň ty, s nimiž přicházím do styku. Lidovky jako médium, redakce a roj lidí kolem, to je společenství. Nějaký Babiš na něho neměl žádný vliv.
Jak to teď bude s veřejnoprávními médii?
Mezi těmi šestatřicítkami je velký rozdíl. Nákupem Mafry Babiš kupoval mediální vliv. V Lidovkách se mu to nepovedlo vůbec, ve Frontě víc. S rozhlasem a televizí je to jiné. Obě veřejnoprávní média Babiš nenávidí a dává to otevřeně najevo. Jeho pomocná parlamentní stráž Motoristé a SPD s ním pocity sdílejí. Média jsou součást polistopadového kartelu, to je ten koncept. Proto se nedají brát vážně hladké řeči Karla Havlíčka o tom, že se nic nestalo, jen se změnil způsob financování. Stačí vyměnit nebo zastrašit nebo podmazat nebo bůhví co několik klíčových lidí a začne mazec.
Bitva o poplatky? Nedělejte ze způsobu placení televize a rozhlasu boj o demokracii
Kdybych měl shrnout zkušenosti z médií do jediné věty, pak bych asi řekl, že redakce nese charakteristické rysy organismu. Nedá se přirovnat k partě v dílně nebo k četě vojáků. Je to něco jako včelí roj v malém. Žije v symbióze. Ta je křehká. Zatímco v Lidovkách měl ten organismus vůči Babišovi odolnost, anti-bé enzym nebo co, ve Frontě se to bohužel nepovedlo.
Podobná zkouška čeká týmy v Českém rozhlase a České televizi. Řeknu to natvrdo. Víc šancí mají rozhlasáci než televizáci. Jsou míň zranitelní, protože si s nimi gymnazistky nefotí selfíčka a berou míň peněz. Vždycky to tak bylo. Oběma týmům přeji, aby nalezly dost anti-bé enzymu. Dodám dvě praktické rady. Jděte se podívat na film Vlny a vzpomeňte si na anekdotu, jak rabín radil napsat cedulku TAKHLE TO NEBUDE VŽDYCKY a vystavit si ji na viditelné místo a občas si ji přečíst.