Střet premiéra s ministrem školství zaznamenal asi každý. Jiskřilo to mezi nimi i v minulé Babišově vládě, ale Robert Plaga to ustál. Dnes vede boj s ministryní financí, opozicí i školským sektorem. Nedojdou mu síly?
Ministrem školství v Česku nechce být téměř nikdo. To není nadsázka, ale čisté konstatování faktu. A také zřejmě hlavní důvod, proč aktuální šéf resortu Robert Plaga z této pozice ještě nebyl „odejit“ i přes zjevnou rozepři s předsedou vlády. Andrej Babiš za něj evidentně nemá adekvátní náhradu.
Tomu, že na ministerskou kancelář v pražské Karmelitské ulici nestojí fronty odhodlaných politiků, se při bližším pohledu nejde ani moc divit. Školství nikdy nebylo žádný prioritní silový resort, zato bylo tím, který jen na základní fungování potřebuje spoustu peněz. Další balík ze státního rozpočtu na stabilní rozvoj vzdělanosti se pak hledá obtížně, ačkoli by si mnozí odborníci na vzdělávání, učitelé a další zaměstnanci škol a snad i rodiče přáli opak.
Chce Babiš bláznivě zrušit dotace pro soukromé školy? To zatím stále nevíme
Mandatorní? Ale jděte...
Právě boj o peníze, které na prosazování změn pro „lepší zítřky“ potřebuje, svádí ministr školství hned na několika frontách. Ministryně financí Alena Schillerová v návrhu státního rozpočtu počítá s mnohem nižší částkou, než o které byl Plaga přesvědčen, že je nedotknutelná. Jenomže rozpočet pro rok 2027, ten s druhým nejvyšším schodkem v historii, chtějí krotit koaliční partneři. Především Motoristé sobě, zapřisáhlí odpůrci inkluze a neziskovek. A nevidí lepší příležitost ke škrtům než tam, kde je peněz skoro největší balík. To, že většina z naplánované částky míří na zákonem předurčené výdaje, pro Motoristy asi není problém.
Ostatně zdatně jim v tom sekunduje i premiér Babiš, který nedávno prohlásil, že by Plaga měl „vysvětlit občanům, proč dáváme 20 miliard korun ročně pro privátní a církevní školy“. A nepřímo tak naznačil, kde by sám rád škrtal. I tento výdaj je ale zákonem daný, nehledě na to, že v Praze soukromé školy zachraňují neutěšenou situaci s počtem míst na základních i středních školách.
Premiér Babiš náhodně vykřikuje „zaručené“ léky na problémy českého školství, které většinou postrádají odbornou oporu. A ministr Plaga je chtě nechtě musí vysvětlovat a mírnit. A nejde jen o privátní školy, nedávno chtěl Babiš třeba vracet děti z prvních tříd do mateřských škol, když na „učení ještě nemají“. A nesmíme zapomenout na vše, co chtěl premiér rušit: třeba ministerskou příspěvkovou organizaci Cermat, která zajišťuje přijímací zkoušky na střední školy, deváté třídy, pro což se nadchl po návrhu SPD, také slovní hodnocení nejmladších školáků na vysvědčení a konečně i používání mobilů na školách, čehož nakonec snad i dosáhne.
Koalice odmítla jednat o penězích pro církevní školy. Babiš kvůli nim káral Plagu
Z vyjmenovaného se zdá, že by mohl být Robert Plaga miláčkem opozice. Jenomže o hlasy voličů se musí bojovat pořád, nejjednodušší je to sekáním do politických oponentů. Zdatná je v tom třeba školská expertka ODS Renáta Zajíčková, která nezapomene na Plagu nasadit po každém jeho postu na sociálních sítích a s každým návrhem, s nímž ministr přijde. I Janu Berkimu od Starostů čas od času dojde trpělivost, a přestože se tváří, že chce Plagu podporovat, „protože jde přece o děti“, rýpnout si do něj kvůli debatě o termínu letních prázdnin nebo třeba zákazu mobilů musí, aby se před voliči vytáhl.
Oběti na cestě k vyhrané válce
A to pořád není celá bojová mapa. Nelze zapomenout na ty, pro něž se ten rozpočtový medvěd porcuje – na lidi ve školství. Terén je nejistý a mrzutý. Protože ve školství všechno trvá, uplyne vždy pár let, než jsou vidět výsledky. A v té době hrozí, že někdo může novinky zase odvolat.
A dělá to i Plaga, třeba s přípravnými třídami, jejichž plánované rušení chce zase zrušit. Tohle cuk sem, cuk tam dost unavuje a na důvěryhodnosti nepřidá. Na sliby a proklamace o tom, že školství je jednoznačná priorita, už věří málokdo.
Vojtěch řekl, kde ušetří. Plaga hájí Cermat, který by Babiš klidně zrušil
S univerzitami to také Plaga snadné nemá, protože chce novelou zákona měnit zaběhnuté pořádky v řízení vysokých škol. Starostové jsou naštvaní, že musí z vlastní kasy platit uklízečky a výhledově i další pozice, pokud si je na svých malých školách budou chtít udržet.
A jako třešničku na dortu zmiňme dětského ombudsmana Martina Beneše, který s Plagou do tvrdých bojů za práva nejzranitelnějších dětí vstupuje s nabroušenými lokty. A třeba v aktuální novele o přidělování asistentů pedagoga do škol nepolevuje ze své kritiky ani o píď.
Jak schopný Plaga na tomto bojišti bude? Jednou už se mu na české poměry skoro nevídaný kousek, tedy stát v čele školského resortu celé čtyři roky, povedl. Teď by to rád zopakoval. Ale otázkou zůstává, které menší boje ve prospěch vyhrané války obětuje. Anebo kdy mu dojde trpělivost...
