Velká stavba v malém městě: nová knihovna v Turnově připomíná nedaleké skalní soutěsky

Architekti ze studia A69 mají k Turnovu a jeho okolí osobní vztah. Novou městskou knihovnu tak pro město navrhli jako hold Českému ráji. Evokuje skalní soutěsku i Klokočské průchody.

Nejlepším místem pro život v roce 2026, ale také 2025 je Turnov. Čtvrté největší město Libereckého kraje podruhé bodovalo v žebříčku Index prosperity regionů, který sestavují Česká spořitelna s datovým portálem Evropa v datech a Sociologický ústav AV ČR. Podle něj má Turnov vyváženou kombinaci ekonomické stability, kvalitní občanskou vybavenost a širokou nabídku volnočasových aktivit.

Je také přirozeným centrem, kde se dlouhodobě daří udržet vysokou kvalitu života s širokou škálou služeb, včetně kulturních a sportovních zařízení, a také dobrou dostupností veřejné dopravy. Jedno však Turnovu chybělo, byť na Index prosperity to nemělo žádný vliv, a to je soudobá veřejná stavba, která se vyznačuje kvalitní architekturou. Změní se to letos v září.

„Máchovsky romantická místa, prostoupená napětím a tajemstvím, se stala východiskem a inspirací. Mohutné skalní masivy jsou prolnuty puklinami, které se postupně proměňují v průchozí skalní soutěsky.“

ateliér A69

Kromě prvního školního dne je ve městě na hraně Českého ráje na programu ještě jedna událost. Tou je otevření nového sídla Městské knihovny Antonína Marka. Od osmdesátých let sídlí knihovna v někdejší vile, která ale nedostačovala nárokům instituce.

„Už když se tam stěhovala, říkalo se, že to nejsou úplně vyhovující prostory,“ říká ředitel městské knihovny Jaroslav Kříž. I tak tam zůstala velmi dlouho. Letos je to čtyřicet let. „Výstavba nové budovy knihovny vždy byla v důležitých plánech města, jen se na to nikdy nedostalo. V posledních letech jsme na sebe víc upozorňovali a projekt se podařilo dostat do priorit,“ líčí ředitel Kříž.

Od školky po červenou vilu. Ročenka české architektury představuje nejzajímavější stavby posledních dvou let

Od nádraží po knihovnu

Úřední formulace „zařazení do priorit“ ve skutečnosti znamená, že město vyzvalo v roce 2019 několik architektonických studií, ať nakreslí návrh. Jedno z nich se nakonec soutěže nezúčastnilo, a zbyla tedy tři. Uspěl ateliér A69, který stojí za významnými projekty po celém Česku. Na kontě má aktuálně budovaný Terminál Smíchov, stejně jako část přilehlé nové části Smíchova, Swisshotel v Mariánských Lázních nebo Sanatorium dr. Petáka ve Františkových Lázních.

„Když jsme posuzovali jednotlivé návrhy, prosazoval jsem myšlenku, že stavíme něco na příštích sto let, tak ať je to zajímavé a něco, s čím město zazáří,“ dodává k tomu ředitel.

Novou budovu se město rozhodlo umístit jen kousek od té původní. Nachází se v ulici Skalní, která vychází z náměstí, zároveň jsou na ní další důležité budovy ve městě, tedy například městský úřad, základní škola nebo Muzeum Českého ráje. Je tu ale také rodný dům Antonína Marka, který dal knihovně jméno. Marek byl turnovský buditel, básník a jazykovědec, který stál u zrodu knihovny i divadla.

Zároveň tu už několik let funguje letní kino. Vzhledem k tomu, že pozemek pod ním je městský, rozhodla se ho radnice přepůlit, tím získala plochu pro novou knihovnu, zároveň ale museli architekti nějak řešit také kino.

Turnov v DNA

Roli v úspěchu pražského ateliéru A69 sehrálo patrně i to, že dva ze tří zakládajících členů mají k městu vztah. Boris Redčenkov trávil ve městě mládí, Prokop Tomášek tam chodil do turistického oddílu a ve zmiňovaném letním kině poprvé viděl Dobyvatele ztracené archy. Jak Tomášek říká, Turnov má zapsaný ve své DNA. „Když město knihovnu poptalo, řekli jsme si, že do toho musíme jít za jakýchkoli podmínek,“ vypráví dnes Tomášek.

Architekti si nejprve na pozemek promítli několik různých hmot. Chtěli vidět, jak ovlivní stávající vzrostlé stromy. Když sem zkusili nakreslit požadovaný objem v jednopatrové podobě, zjistili, že by museli většinu vykácet. Navíc by knihovna zabrala maximum volného pozemku, jenž volně přechází v městský park. Ve dvou patrech by situace nebyla o moc lepší.

„Jedna z prvních myšlenek byla, aby se budova stojící na hraně městského parku nestala bariérou, ale naopak byla transparentním a spojovacím prvkem mezi ulicí a parkem,“ říká architekt. Knihovna má tak i urbanistický potenciál, kdy se podařilo zpřístupnit kdysi nedostupná místa, propojuje staré s novým a zklidňuje celou městskou situaci.

Fasáda jako promítací plátno

Vzhledem k tomu, že bylo nutné do návrhu začlenit rovněž letní kino, objevila se myšlenka udělat knihovnu ve výšce plátna a začlenit ho do fasády. „Půdorysný průměr plátna nám pak vykreslil základní křivku celé budovy. Nakonec je budova asi o metr a půl vyšší, ale tvar té fasády je vygenerovaný přesně tak, jak se to dělalo v sedmdesátých letech,“ popisuje Tomášek.

Od prvorepublikových plováren po moderní wellness. Nejhezčí bazény a koupaliště v Česku

Tvar, který díky tomu vznikl, se architektům zamlouval. Fasáda nebyla rovná, ale prohnutá směrem dovnitř. Podle ateliéru tak evokuje náruč, mateřské lůno či rozevřenou dlaň, a tím pádem působí pozitivně, otevřeně, bezpečně. Tento tvar promítli architekti rovněž na protilehlou fasádu a stejně tak na dvě čelní. Díky tomu vznikla základní hmota budoucí knihovny – vysoká prohnutá budova.

Do ní ateliér nakreslil průchod, který posloužil jako hlavní motiv. Ateliér v něm viděl skalní soutěsku, jakých se za hranicemi města objevují stovky – Myší díra, Klokočské průchody, Studený průchod. Tak vznikl nápad vzdát novou veřejnou institucí hold Českému ráji.

„Máchovsky romantická místa, prostoupená napětím a tajemstvím, se stala východiskem a inspirací. Mohutné skalní masivy jsou prolnuty puklinami, které se postupně proměňují v průchozí skalní soutěsky. Úzké vertikální prostory nabízejí průchody, kde je člověk vystaven emocím, které jinde nezažije. Jsou to místa prostoupená spiritualitou a přírodní energií,“ popisuje ateliér. Analogii napomohlo samotné umístění na turnovském pozemku, na kterém se ukrývá skála, zároveň je tu zmíněný městský park.

Recepce se zvrásněným sedimentem

Motiv skalní soutěsky nakonec vyřešil rovněž výškový rozdíl na pozemku. Zatímco průchod skrze budovu se podařilo udržet v jedné rovině, rozdíly se setřely tím, že na jednu stranu od ní je zázemí, na tu druhou veřejná část budovy.

Český ráj se ale objevuje například i v oknech na fasádě, která umístili architekti záměrně nerovnoměrně. Působí tak jako otvory jeskyní či pro místní krajinu typické průhledy a pukliny ve skalách nebo na zřícenině hradu Valečov.

Z ostudy v reprezentativní prostor. Nová podoba náměstí Jiřího z Poděbrad má jen jednu vadu

Zvenčí na budově snadno zahlédnete borovici, tyčí se tu do nebe, jako by vyrůstala ze skály. Malá atria architekti osázeli vegetací Českého ráje – na jednom se nachází borovice, mechy či borůvčí, na tom druhém jsou břízy, habry a keře klokoče, které daly jméno Klokočským skalám.

Tyto motivy se pak objevují i uvnitř, na některých stěnách je možné vidět mech, recepce knihovny je pak vytištěná pomocí 3D tisku a evokuje zvrásnění sedimentu. Propojujícími prvky jednotlivých pater jsou lávky, pokaždé umístěné jinak, vrství se tak v prostoru podobně jako cesty mezi pískovcovými věžemi, navíc umožňují průhledy napříč jednotlivými úrovněmi domu.

Komunitní centrum

Zásadním aspektem celého projektu bylo nicméně přenést knihovnu do 21. století, aby nesloužila už jenom jako výpůjční místo se studovnou. V nové době se naopak knihovny stávají centry měst, ve kterých se lidé scházejí a kde se konají nejrůznější akce.

„Knihovna je dnes především flexibilní komunitní prostor, který se proměňuje v čase. Je to místo, kde lze nalézt klid pro individuální vzdělávání i místo pro sdílené aktivity a umělecké performance. Je to živý organismus, který nabízí své prostory celodenně pro všechny generace, a místo, kde se dá smysluplně prožít celý den,“ míní ateliér A69.

V přízemí budovy se tak kromě centrálního prostoru a šaten nachází multifunkční prostor, kam se vejde asi šedesátka sedících lidí. K dispozici je tu plátno, dají se tu tak pořádat přednášky, promítání, ale například i komornější koncerty. Prostor je uzpůsoben zároveň tak, aby se vše nepotřebné, včetně židlí, dalo ihned schovat do zázemí místnosti, pak se dají v prostoru pořádat například výstavy, pro které je tu speciální závěsný systém na stěnách.

V přízemí, hned naproti místnosti, je zároveň kuchyň, v případě potřeby je tu také možné připravit menší občerstvení. Pokud to situace nevyžaduje, kuchyň se dá jednoduše zatáhnout, aby v prostoru nerušila.

Do podzemních pater umístili architekti dětské oddělení. „Bylo to nasnadě kvůli specifickým požadavkům na bezpečnost. Je to veřejná budova, kam může přijít kdokoli, zároveň ale chcete, aby se ty nejmenší děti pohybovaly v nějakém bezpečném, uzavřeném prostoru, který má zároveň k dispozici atria,“ uvádí Tomášek. Ačkoli jde o suterén, prostor působí světlým dojmem také díky velkému kruhovému oknu. Dovnitř architekti kromě polic umístili barevné skříňky, tvořící písmena, jež vyzývají ke hře.

Čítárna u borovice

Dvě podlaží propojují dřevěné schody po celé délce místnosti, na kterých se dá zároveň sedět a číst. V prostoru za nimi se dají pořádat další akce. Nahoře je pak ještě speciální místnost, která slouží v podstatě jako klubovna. Je tu fotbálek a zavěšená týpí, ve kterých se dá sedět a číst.

Zbylá patra jsou univerzální a je možné je využít podle potřeby, občas se mezi regály najde také studovna. Základem každé místnosti jsou vestavěné knihovny z překližky, které jsou kvůli nerovným stěnám dělané na míru, místnosti mají dřevěné podlahy, doplněné o systém BKT, který chladí či topí.

Na schodišti, které po straně propojuje všechna patra, jsou podlaha i stěna ze surového pohledového betonu. Vzduchotechnika v budově je řešena pomocí látkových tunelů, vedoucích po obvodu stropů.

Prostor postupně graduje směrem nahoru, kde je otevřená terasa. K posezení slouží dřevěné špalky, kromě nich je tu malý záhon s borovicí, která tak vykukuje do okolí, jako by rostla ze skály. Odtud je krásný výhled na celé město. Zároveň místo funguje jako venkovní čítárna.

Když kultura zachraňuje industriál. Jak staré továrny dostávají nový život

Zajímavým motivem jsou místy perforované stěny, které pomáhají s akustikou. „Akustik chtěl původně perforovat celé stěny, my jsme se trochu báli, aby to pak nevypadalo jako v nákupním centru, ve kterých se to občas používá. Začali jsme proto vytvářet různé tvary, které evokují skálu s mechem. Bylo to docela složité, museli jsme tady s kolegou lézt po lešení a jednotlivé tvary předkreslovat, takže jsme pracovali normálně i rukama,“ směje se Tomášek.

Motiv drobných kroužků se objevuje i na sklech. Průhledné centimetrové nálepky jsou polepené na skle různorodě, podobně jako je noční obloha osázena hvězdami. Je to nový systém, který má pomoci ptákům s navigací, aby do skel nenarazili. Ptáci je registrují přesto, že jsou nálepky nalepené zevnitř.

Hřiště a granáty

Budova je bezbariérová, slouží tak lidem bez rozdílu. Na ni, směrem do parku, naváže ještě nové dětské hřiště. Město za novostavbu zaplatilo 110 milionů korun, část pokryly dotace. Původní rozpočet počítal s padesáti miliony, ceny ale během let vystoupaly násobně nahoru. „Když si to vezmete, tak ten barák není nijak velký, je tu ale spousta provozů, technologií, čerpadlo, výtah, několik toalet a podobně,“ říká architekt.

Během výstavby se tu pak podařilo ještě něco. Během pokládání základů se v zemi narazilo na malý sklípek, který se zakonzervoval. Klenutá místnost ukrývala zbytky po výrobě skleněných kuliček. Malé korálky jsou upomínkou na dlouhou tradici Turnova ve výrobě skla, bižuterie a broušení drahých kamenů. Zatímco výroba korálků se postupem času přesunula především na Jablonecko, zpracování drahokamů je tu přítomné stále. Tradiční šperkařské družstvo Granát Turnov je největším výrobcem šperků s českými granáty. Ale to už je docela jiný příběh.