Lovcům kuriozit, kteří se specializují na fotografování nejrůznějších zajímavých nápisů, po letošním létě jeden takový ubude. Na Šumavě u Želnavy zmizí směrová tabule, která řidiče po 30 let posílala ke Švarcenberskému kanálu.
Bylo by velmi zajímavé se dozvědět, kolik lidí z těch, kdo kolem projeli, vůbec zaznamenalo, že zde byl název, jehož oficiální podoba je Schwarzenberský kanál, pravopisně pozměněn. Žádná taková čísla není pochopitelně reálné zjistit, dokonce ani to, jak k omylu vůbec došlo.
Pokud nešlo o humornou sázku nebo jiný podobný záměr zadavatele textu, je možné, že byl nápis tehdy diktován ústně a pisatel jej z neznalosti zachytil téměř přesně foneticky, tedy v souladu s výslovností. Pokud by však byl opravdu důsledný, výsledek by byl spíše Švarcnberský, Švarcmberský nebo i Švancnberský, což jsou obvyklejší české zvukové podoby tohoto přídavného jména, které se v mluvených projevech v televizní reportáži na dané téma také vyskytly.
Tzv. jazyková krajina, jak se označuje soubor všech nápisů, cedulí a dalších textů ve veřejném prostoru na určitém místě, bývá informacemi různého druhu přesycená, takže není divu, pokud je čteme povrchně, případně je nevnímáme vůbec. Pozornosti ale mohou unikat i jinak nápadné, třeba přímo obrovské nápisy, na nichž je zcela jednoznačný překlep. Ten byl až zhruba po 10 letech odhalen na dopravní tabuli v Novém Jičíně, která ukazovala směr na Valasšké Meziříčí.
Až po 10 letech byl odhalen překlep na dopravní tabuli, která ukazovala směr na Valasšké Meziříčí. Ani ti, kdo místem denně jezdí, si ničeho nevšimli.
Reportér, který o zatoulaném háčku informoval, zjistil, že dokonce ani ti, kdo místem denně jezdí, si dosud ničeho nevšimli, kdosi pak i pochyboval o pravosti fotografie. Někteří chybu neviděli dokonce ani po upozornění, což je způsobeno tím, že zejména očekávatelná a povědomá slova nečteme po jednotlivých písmenech, ale vnímáme je jako celek, takže (někdy nejen) malou odlišnost snadno přehlédneme.
Dopravní cedule přitom mohou působit autoritativně: když je na nich uveden nějaký název, v první chvíli předpokládáme, že má být zapsán právě takto. O tom, že jméno města Frýdek-Mýstek, které se objevilo před třemi lety na kruhovém objezdu v Hranicích, není nově v seznamu vyjmenovaných slov, nikdo doufejme nepochyboval. A snad ani o zápisu Milýře, který se předloni objevil na značce začátku části obce Rádlo na Liberecku, což místní obyvatele dosti pobavilo.
Dělí je přes tisíc kilometrů. Přesto je z Korfu do Krkonoš blíž, než si myslíme
Omyly se nevyhýbají ani cedulím se jmény ulic. V Praze byly svého času k vidění nápisy jako Břehova, Šeříkova, Melounova, Diabasova, ačkoli po žádném panu Břehovi, Šeříkovi, Melounovi ani Diabasovi pojmenovány nebyly, pouze zde chyběla čárka nad koncovým písmenem a.
A další pěkný příklad byl (a možná dosud stále je) k vidění na Sušicku. Z jedné strany se vjelo do Čímic (s dlouhým í), avšak z jiné do Čimic (s krátkým i), přičemž i v druhém případě byla pod standardní dopravní značkou doplněna ještě cedule s oficiálním znakem této vsi a nápisem Vítá vás obec Čímice.
Autorka působí v ÚJČ AV ČR.
