Vláda minulý týden schválila návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Vzhledem k faktu, že se do vládního programového prohlášení dostal ve velké míře kvůli Tomiu Okamurovi, který navíc po jeho schválení veřejně zaplesal, dal se čekat nějaký paskvil. Zmatenina s jedinou předností: stejně nemá moc šancí na finální schválení v obou komorách parlamentu, nadto ústavní většinou.
Přípravu zákona však mělo na starosti ministerstvo spravedlnosti vedené právníkem Jeronýmem Tejcem, a na výsledku je to znát. Jde skutečně o dobrý návrh, až tak dobrý, že směřuje k paradoxu: pokud by vstoupil v platnost, s velkou pravděpodobností by se u nás žádné celostátní referendum nekonalo respektive asi konalo, leč nikoliv o nějaké opravdu důležité věci.
Dle návrhu by celostátní všelidové hlasování mohly iniciovat Parlament, tedy Poslanecká sněmovna a Senát dohromady, nebo občan či skupina občanů podpořených dalšími 300 000 plnoletými spoluobčany podepsanými pod peticí.
Jste pro zavedení celostátního referenda?
Znění otázky by musel posoudit Ústavní soud. A k platnosti hlasování by byla nutná nadpoloviční většina účastníků, jež by však zároveň musela představovat alespoň 35 % oprávněných voličů, tedy skoro tři miliony lidí. Jinak vyjádřeno, uvedená podmínka by při padesátiprocentní účasti znamenala, že by se pro daný návrh muselo vyslovit 70 % účastníků referenda.
Co by hlasováním (ne)šlo schvalovat
Lidé se k hlasování zpravidla dostaví jen tehdy, pokud je ve hře něco opravdu důležitého. Což by ale v případě schválení vládního návrhu v podstatě nehrozilo, neboť předem zapovídá, aby se v referendu rozhodovalo o základních právech a svobodách, změně ústavy, státním rozpočtu, záležitostech v rozporu s mezinárodními závazky ČR, členství v EU a v NATO, ustavování osob do funkcí a jejich odvolávání z funkcí, individuálních právech a povinnostech, věcech týkajících se moci soudní, a o záležitostech spadajících do kompetence České národní banky. Čímž je v návrhu patrně vyloučeno též referendum o přijetí eura. Všelidovým hlasováním by též nešlo schvalovat, měnit nebo rušit právní předpisy.
Koalice má hotový návrh o referendu. K vyhlášení bude potřeba 300 tisíc podpisů
Takto pojatý návrh může s klidným svědomím schválit i ten, kdo referendum považuje za vysoce toxický prostředek, který do parlamentní zastupitelské demokracie nepatří. Patří, poněvadž většina demokratických států má ve svých ústavách všelidové hlasování nějak ukotveno. A používá ho jako doplněk zastupitelské demokracie, zpravidla poměrně zřídka.
Implicitně ho obsahuje i česká ústava, podle které může ústavní zákon „stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“. Na celostátní úrovni se tak zatím stalo jednou, při rozhodování o našem vstupu do EU v červnu 2003. Ovšem pomocí speciálního zákona na jedno použití, nikoliv zákona obecného.
Argumenty proti referendu?
Mezitím se v prostředí současných opozičních stran rozšířil názor, ba noční můra či hysterický reflex, že referendum může populistům typu Tomia Okamury, podporovanými ruskými trollími farmami, napomoci k vystoupení České republiky z EU neboli k Czexitu. Získalo tudíž až démonický status, roli ďábla, jenž musí být politickým exorcismem zapuzen již v našich pohraničních horách
Hlavou proti zdi. Jeden argument pro přijetí eura nepřevažuje ostatní proti
Argumenty, které proti němu zaznívají, často nemají daleko k demagogii. Prý jsme zastupitelská, nikoliv přímá demokracie, a referendum v našem právním řádu proto nemá co pohledávat. Přímá demokracie však znamená systém, kde se pomocí všelidového hlasování rozhoduje primárně či prostě ve značné míře. Nicméně i ústavy zastupitelských demokracií celostátní referendum zpravidla obsahuji, leč jako prostředek výjimečný.
Skoro legrační je pak často zmiňovaný argument, že lidé nejsou kompetentní v referendu rozhodovat. V referendu ne, zato ve volbách, kde vybírají z mnoha stran, které předkládají komplexní programy pokrývající skoro vše od zemědělství přes zdravotnictví až po jadernou energetiku, tam se rozhodují kompetentně?
Optikou demokratické teorie nahlíženo jsou kompetentní v obou případech, z praktického hlediska lze odpovědět: jak kdo a jak v čem. Avšak stavět hlasování v referendu a v parlamentních volbách do ostrého kontrastu z hlediska kompetentnosti voličů dost dobře nejde. U nás se tak ale často děje, poněvadž referendum se vnímá jako zlý pes, jehož je nutné zahnat jakýmkoliv klackem, který je zrovna po ruce.
Vládní revoluce v penzijním spoření? Spíš třetí nejlepší volba
Dohoda by prospěla domácí politice
Nicméně popsaný přístup zároveň žene vodu na Okamurův mlýn. Předseda SPD se totiž při každých volbách může ohánět poukazy na skutečnost, kde všude referendum v ústavě mají (skoro všude) a interpretovat jeho zdejší absenci jako zlovůli elit, které nechtějí obyčejného člověka připustit k rozhodování. Včetně rozhodování o vystoupení z EU, jež nás prý neustále zatěžuje nesmyslnými předpisy a nutí nás přijímat migranty.
Pokud by se podařilo současný vládní návrh schválit, náhon Okamurova mlýna by skoro vyschl. Nadále by mohl pouze zkoušet nějaké to všelidové hlasování vyvolat, leč sotva o něčem opravdu důležitém, o setrvání v EU rozhodně nikoliv.
Pavel a Babiš jako favoriti v prezidentské volbě? Spíš čekáme, zda někoho „vymyslí“ lobbisté
K přijetí ústavního zákona je zapotřebí 120 hlasů v Poslanecké sněmovně a třípětinová většina z přítomných senátorů (neboli 49 při plném obsazení komory v době hlasování). Prakticky tedy domluva vládní koalice zejména s ODS (plus TOP 09) a STANem, které mají v horní komoře aktuálně nejpočetnější kluby. Podaří se jí dosáhnout? Sotva, ale kdyby ano, bylo by to ku prospěchu české demokracie. A dohoda na zákonu o referendu by mohla přece jen otupit hrany příliš polarizované domácí politické scény.
