Vláda tento týden oznámila změny v penzijním spoření a mnozí to označují za doslova revoluci. Něco na tom je a je třeba za to vládu Andreje Babiše pochválit. Byť jinak se bohužel k penzijnímu systému chová metodou po nás potopa. Myšleno ke „státní“ části důchodového systému. Tady jde ale o úpravu penzijního spoření, tedy té části systému, kde si lidé spoří dobrovolně. A stát jim k tomu přispívá.
Tam vláda plánuje, že se od příštího roku sníží poplatky fondům, zvýší se příspěvky mladším lidem tak, aby byly motivovanější spořit si na penzi. Noví střadatelé budou automaticky investovat dynamičtěji, a tedy s vyšším výnosem. Výsledkem má být a zřejmě bude to, že v penzi budou mít lidé – tedy ti, kteří si spoří či lépe řečeno investují – více peněz. Konečně tak začne penzijní spoření pořádně fungovat. Dosud totiž Češi sice mohli spořit jak diví, ale nakonec v penzi dostali často jen drobné. Například při stejné měsíční úložce desetkrát míň než Slováci.
Samozřejmě, penzijní fondy protestují, tvrdí, že střadatelé budou méně informováni a nebudou moci dělat správná rozhodnutí. Ale podle některých průzkumů už teď jejich informovanost nestála za moc a naopak je do špatných rozhodnutí vmanipulovával současný systém. Nebo že bude menší distribuce fondů prostřednictvím poradců. Což ale také nefungovalo buhvíjak dobře a bylo to drahé.
Proč musíme na penzi platit desetkrát víc než Slováci a dvacetkrát víc než Švédové?
Problém je jinde. Je možné, že fondy vsadí více na „automatické“ investice prostřednictvím fondů navázaných na různé burzovní či jiné indexy. Zkrátka že přejdou od lidského výběru toho, jaké akcie a další finanční instrumenty koupit, ke kopírování celých trhů či odvětví. Aby ušetřily. Zatím je to docela dobrá strategie, ale v budoucnu, jak se zdá, může mít svá velká rizika.
Zlepšení jen malé části systému
Nicméně ani to není hlavní problém. I tak bude fungovat systém lépe než dnes. Problém je v tom, že se vylepšuje jen malá část celého penzijního systému. Že vláda vylepšuje jeho doplněk. Jde o reformu té části systému, který je malý. Velmi malý. Ve fondech penzijního spoření dnes totiž není ani tolik peněz, kolik proteče státním systémem za jeden jediný rok.
A navíc soukromě si spoří většinou ti bohatí či alespoň bohatší. Ti chudí nemají z čeho a spoléhají na státní tak zvaný průběžný systém. A tam se současná vláda snaží zabránit minulou vládou Petra Fialy schválenému zvyšování věku odchodu do důchodu, což nakonec povede buď ke snížení výše důchodů měřeno kupní silou či k vyšším daním. A tak jako tak průběžný systém podle současných demografických předpovědí narazí na své limity, tedy pokud se nevzdáme našich představ o tom, jak má vypadat slušný důchod.
Třetí penzijní revoluce: po Nečasovi a Fialovi nastupuje Babiš
Nejlepším řešením by bylo předělat část státního důchodového systému na fondový. Nikoliv vyplácet stále důchody současných důchodců z daní současných pracujících, ale nechat pracující si státně spořit na část penze, a z těchto úspor jim ji v budoucnu vyplácet. Jenže to je přesně ten systém, tak zvaný druhý pilíř důchodového systému, který zrušila kdysi vláda, v níž byl Andrej Babiš ministrem financí. Pod heslem, že by z toho těžili příliš bankéři a správci fondů. Teď se ukazuje, že tohle všechno lze omezit. Jenže tato konstrukce se aplikuje na miniaturní soukromé spoření, ne na část státního penzijního systému. Nicméně aspoň nějaký krok vpřed.
Kdybychom hledali analogii v ekonomické teorii, mohli bychom to nazvat druhé nejlepší řešení. Když nelze z nějakého důvodu dosáhnout nejlepšího řešení, dá se použít alespoň to druhé či dokonce třetí nejlepší řešení. Tedy místo změny průběžného systému na fondový či prodlužování věku odchodu do důchodu se zaměřit na soukromé spoření. Ovšem na druhou stranu vylepšené soukromé spoření na penzi náš sociální stát prostě nezachrání.
