Komunální a senátní volby, někdy označované za volby druhého řádu, jsou za námi. A je čas přemýšlet, co si z nich má kdo odnést. Opozice především naději, že proti vládní koalici uspět lze, byť ve volbách, ke kterým „vládní“ voliči tolik nechodí.
A možná vyhrát i s jiným tématem než Antibabiš. Svatá válka proti ANO a jeho předsedovi totiž v komunálních a zejména senátních volbách ustupuje tomu, co voliče pálí doma. Kdo řešil dopravu, školy, bydlení nebo fungování obce místo celostátních půtek, měl často větší šanci uspět.
Pro vládní strany, zejména nejsilnější ANO, jsou výsledky naopak varováním. Kdo vládne, bývá u voleb méně populární a nese odpovědnost i za věci, které může ovlivnit jen málo nebo vůbec. Premiér Andrej Babiš to shrnul slovy, že „z opozičních pozic se lépe střílí“. Jeho předchůdce Petr Fiala zase po neúspěších se skromností a sebereflexí sobě vlastní opakoval, že vláda je skvělá, jen své úspěchy neumí prodat. Zkrátka: pracujeme dobře, jenom to volič nechápe.
Decroix je expertkou na rodinu, Zeman na abstinenci. A Babiš po volbách ví, co je to ta Praha
A tady mu musím zpětně dát trochu za pravdu. Ne snad, že by minulá vláda pracovala perfektně. Minimálně v zemědělství, tedy oboru, který zastupuji, rozhodně nebylo za co tleskat. Ale v tom, že volič práci politiků mnohdy nechápe, souhlasit musím. Přesněji: ona ho často ani nezajímá.
Politika se totiž dávno změnila ze souboje idejí v souboj marketingových týmů a politici ze státníků v baviče. Ať už jde o „Čau lidi“, nebo „Ty ty ty, hejtmane“ na opačných pólech politického spektra, princip je vlastně stejný. Je to „blbý“, ale funguje to. A vlastně není divu. Volební programy, které stejně nahradila „sexy“ hesla, už skoro nikdo nečte a málokdo jde pod povrch patnáctisekundového videa, příspěvku nebo kreslené karikatury.
S tím souvisí jeden velký problém. Podle mezinárodního šetření PISA nedosáhla v roce 2022 zhruba pětina českých patnáctiletých, tedy nyní už voličů, ani základní úrovně čtenářské gramotnosti. Novější výsledky pak navíc ukazují další zhoršení. Čtvrtina patnáctiletých nepochopí ani jednoduchý návod k použití. Jestliže neumíme pozorně číst, rozlišovat argument od sloganu a informaci od emoce, jen těžko můžeme čekat sofistikovanější politiku.
Pan Kšiltovka, nebo jen pan Produkt? Lidovcům stále scházejí reálná témata
Až si zase budeme stěžovat, jaké máme politiky, možná bychom měli začít u sebe, svých dětí a vnoučat. A chtít politiky, kteří méně šaškují a více myslí. Jinak každé další volby, ať prvního, druhého, či třetího řádu, přinesou jen další komedianty první třídy.
