S tím stínovým premiérem to Vít Rakušan myslí vážně. Po schůzce s prezidentem ohlásil na prvního července velké jednání o změnách ve veřejnoprávních médiích. Na ně pozval, kromě ředitelů veřejnoprávního rozhlasu a televize, též zástupce opozice i vlády, Senátu a prezidentské kanceláře. V takto obrovském počtu účastníků se nedá nic řešit, nicméně cíl, který si stínový premiér za Starosty vytyčil, je legitimní. Zjistit co nejvíce podrobností jak o vládním návrhu, tak o jeho dopadech a zda vůbec je taková změna proveditelná.
Tohle už zní opravdu jako program pro šéfa opozice. Sice měl pan Rakušan asi největší radost z toho, že to na Hrad stihl včas (asi se bál, že bude peskován jako Babiš), nicméně nevypadal jako člověk, který si za Petrem Pavlem jezdí pro „notičky“. Vždyť samo o sobě by jej to z role vůdce opozice diskvalifikovalo. V naparování před kamerami tedy Martina Kupku zatím předhání, uvidíme, zda bude mít i nějaké výsledky.
Prezident přijímá úřadující ministry i stínové premiéry, ale zpravidla z těchto schůzek nic nevzejde. S opozicí si pochopitelně rozumí daleko víc, směrem ke koalici občas varovně zdvihne prst. Ale zatím z těchto schůzek nic hmatatelného nevzniklo.
Koalice chce unést a zestátnit veřejnoprávní média, řekl prezidentovi Rakušan
Prezident si koncem května popovídal se stínovým premiérem Martinem Kupkou, který na prezidenta naléhal, aby se obnovily schůzky nejvyšších ústavních činitelů koordinující zahraniční politiku. Jenže zatím to vypadá, že dokud bude v čele Senátu Miloš Vystrčil, k žádné schůzce nedojde. Ale můžeme předpokládat, že po říjnové senátní obměně mohou být schůzky obnoveny, bude-li vládní většina chtít.
Politicky slepý prezident
Pokud prezident sliboval, že bude moderátorem a zprostředkovatelem dialogu mezi politickými stranami, pak je nutno říci, že se mu to nedaří. Za prvé je momentálně s vládou ve sporu o cestu na červencový summit NATO. Ten se sice vyřeší v pondělí, ale že napětí odpadne, nelze předpokládat v žádném případě.
Prezident není zdrženlivý a neodpouští si verbální šťouchance směrem k vládě, což by možná přešel Andrej Babiš mlčením, ne tak Motoristé. Ministr zahraničí Petr Macinka všechny spory záměrně hrotí a případnou prezidentovu kompetenční žalobu si vyloží jako projev nepřátelství. Bude-li existovat trvalý spor mezi Hradem a Strakovou akademií, nemůže prezident v žádném případě působit jako moderátor, spíš jej politická setrvačnost a nedostatek sebekázně stále zřetelněji posunou do role opozičního kandidáta.
Vyhladovět a pak dorazit, bojí se kontroly, tepe opozice vládu za veřejnoprávní média
Prezident Pavel patrně počítá se svou neporazitelností. Ano, dokud se neobjeví nějaký solidní protivník, je prezident favoritem pro znovuzvolení. V prvním kole má téměř jistotu, že postoupí, to ovšem neznamená, že má vše jisté, zvláště v situaci, bude-li vyvolávat dojem, že mu vláda překáží na každém kroku.
Ne že by nebylo co řešit, problém je spíš v malé schopnosti prezidenta politiky ovlivnit. Všichni jeho předchůdci byli politickými profíky, dalo by se říci i rutinéry v dobrém slova smyslu, zpravidla věděli, na koho se obracet, pokud chtěli v té které straně nějak zapůsobit.
Spiklenecké teorie Vítu Rakušanovi místo lídra opozice nezajistí
V tomto směru je Petr Pavel slepý jako kotě a zjevně nic změnit nemůže, omezuje se na kazatelská vystoupení, zcela v cimrmanovském duchu, že „by se na školách měla zavést kázeň“, po podobném objevném sdělení zpravidla nasedá na motorku či si obléká padák, aniž by komukoli sdělil to nejdůležitější, jak je možné kýženého cíle dosáhnout.
Koneckonců i Vít Rakušan použil schůzku s hlavou státu pouze k tomu, aby se sám na chvilku zviditelnil a prezentoval svou politickou iniciativu. Petr Pavel Rakušanovi posloužil jako velké promítací plátno.
