Vzývání dešťového draka funguje. Když ho poprosíte, zaprší. Jenže jen někde

O přivolávání deště pomocí modliteb nebo magických rituálů slyšel každý. V některých končinách je běžnější než jinde. Proč?

V severovýchodním cípu vyprahlé Velké pustiny stojí hora Siung-li. Na jejím úbočí kdysi žil drak jménem Jing-lung. Měl čtyři křídla a čtyři nohy. Pocházel z nebes. Stvořil na nich mraky a déšť. Svým mocným ocasem také vyryl do země dlouhé rýhy. Stala se z nich koryta řek. Díky nim se v Číně dala pěstovat rýže. Drak Jing-lung ale zabil dvě nebeské bytosti, krále Čch’-jou a obra Kchua-fu. Proto měl zákaz se do svého původního domova vrátit. Lidé na zemi bez něj trpěli suchem a žízní.

Čarodějnice mezi námi. Na ženštiny jistých profesí si dávejte pozor, hlavně teď okolo Dušiček

Když bylo nejhůř, za Jing-lunga se převlékali. Pořádali průvody. V jejich čele nosili jeho hliněný obraz. Tančili dračí tanec. Velmi často to pomohlo.

Pokud ne, zbývala ještě jedna možnost. Byla drastická. Při dlouhém suchu obyvatelé postižených oblastí znesvěcovali drakovy svatyně. Jing-lung se pak umoudřil. Říká se mu proto vnímavý drak.

Rituály fungují. Jenže jen někde

Podobné praktiky se dají najít i jinde na světě. Aztékové se obraceli na boha Tlaloca. V mayském panteonu měl zhruba stejnou funkci chlapík jménem Chaac. Egypťané se mohli obrátit na vládce chaosu Sutecha. Měli však i speciální bohyni vlhkosti, rosy a deště Tefnut. Hinduisté zase vzývají krále bohů Indru. Speciální bohoslužby za déšť slouží i křesťanští kněží ve Španělsku. A nejen tam.

Bude dlouhá zima? Prognózám od sviště Phila nevěřte, pořád je ale lepší než želva

V jiných oblastech světa se však lidé na své bohy případně jiné nadpřirozené bytosti ohledně deště obracejí jen zřídka. Nejspíš se řídí dlouholetou zkušeností. Někde modlitby a magické rituály zabírají. Jinde ne.

Jak je to ale možné? Odpověď nabídla trojice ekonomů. Dva z nich působí na Yaleově univerzitě ve Spojených státech: José-Antonio Espín-Sánchez a Nicholas Ryan. Třetí z nich pracuje na univerzitě ve španělské Murcii.

Poslední zmíněné město leží na jihovýchodě Pyrenejského poloostrova. Oblast je známá horkými léty s nedostatkem srážek. Místní katolická církev proto organizuje speciální prosebné dny zvané pro pluvia.

Výzkumníci sehnali data o dalších podobných zvyklostech z celého světa. Porovnali je s křivkami rizika deště. Popisují, jak se mění pravděpodobnost srážek, pokud dané místo delší dobu trápí sucho.

Tři typy míst

V některých končinách je možnost, že zrovna dnes zaprší, pořád zhruba stejná. Je přitom jedno, jestli z nebe padala voda včera, před týdnem, či před měsícem. Příklad takového místa je nejsevernější ze čtyř velkých japonských ostrovů Hokkaidó. Žije na něm národ Ainuů. V jiných zemích pravděpodobnost deště s dosavadní délkou sucha dokonce klesá. S takovými podmínkami se musí vyrovnávat kmen Puyallupů obývající okolí stejnojmenné řeky v americkém státě Washington.

Trumpova parta se pustila do meteorologů. Zakázala jim používat slovo uhlík

Ještě jinde má ale dešťová křivka zajímavější tvar. Čím déle panuje sucho, tím větší je šance, že sprchne. Příklady jsou čínská provincie Šan-tung nebo Namibie v Africe.

Právě taková místa jsou pro přivolávání deště vhodná. Pokud se kněz, šaman, kouzelník nebo příslušník jiné podobné profese pustí do práce po nějaké době bez vláhy, má slušnou šanci se strefit. Lidové zvyky tomu odpovídají.

V končinách s křivkami prvního a druhého typu provozuje různé rituály a modlitby na přivolání deště asi třicet procent místních národů. V oblastech s křivkou třetího typu je jich 44 procent. Rozdíl tak vychází téměř o polovinu větší.

Podle mapky v článku se zdá, že do skupiny zemí s dešťovými rituály spadá i Česko. Něco na tom bude. Letos je to u nás se srážkami bída. Snad dešťový drak brzo zasáhne.