Třeba před zahraničními návštěvníky to byla ostuda. Náměstí Jiřího z Poděbrad, jedno z nejdůležitějších pražských náměstí vůbec, se nenacházelo v právě dobrém stavu, a tak se dlouho rekonstruovalo. Až jsme se konečně dočkali.
Opravené náměstí Jiřího z Poděbrad, jeden z ústředních prostorů pražské noblesní čtvrti Královské Vinohrady, jehož hlavní dominantou je Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, postavený v letech 1928–1932, bylo po dvouleté rekonstrukci otevřeno veřejnosti.
Samozřejmě se hned v médiích vyrojily nejrůznější komentáře. Některé projekt hodnotí kladně, jiné mají různé výhrady. Vzhledem k tomu, že jsem celý proces přípravy i realizace sledoval zblízka, rád bych připojil svůj názor.
Úkol něco provést s nedůstojným stavem, v němž se náměstí po dlouhou dobu nacházelo, připadl po soutěži zkušeným architektům ze studia MCA Miroslavu Cikánovi a Pavle Melkové, kteří mají za sebou například oceňovaný památník Jana Palacha ve Všetatech nebo kvalitní rekonstrukci sboru Církve československé husitské od Pavla Janáka v nedaleké vinohradské Dykově ulici a působí také jako pedagogové na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
Potřeba rekonstrukce
Připomínám, že v prostoru náměstí byly vyšlapané trávníky, asfaltové povrchy, rozpadající se betonový výdech z metra, nefunkční fontána ze 70. let od sochaře Petra Šedivého a aleje sakur, jež ale byly v nedobrém stavu. V rohu náměstí se na stísněném pozemku konaly oblíbené trhy.
Spořivý Spořilov. Malé zahradní město vzniklo jako úřednická kolonie, přijato bylo rozporuplně
Chápu místní obyvatele, kteří si na tento stav zvykli a jakákoli změna jim vadí, ale těm, kdo přicházeli odjinud, třeba podívat se na jednu z nejoceňovanějších památek moderní sakrální architektury v Evropě, už to tak hezké nepřipadalo. Vím to i od mnoha zahraničních kolegů, které jsem na náměstí přivedl.
Jistě, je možné celý prostor řešit po etapách, ale v tomto případě mi to nepřijde šťastné, tady byl třeba radikální řez. Je třeba si uvědomit, že se jedná o náměstí, nikoli park – ty jsou ostatně nedaleko odtud, třeba Riegrovy nebo Čechovy sady. Náměstí tedy musí plnit i další úlohu, je to shromažďovací prostor pro různé akce, proto je třeba podstatnou část prostranství před kostelem vydláždit. Současně je třeba novou zeleň koncipovat tak, aby nebránila výhledu na Plečnikův chrám.
Vysazené platany jsou pro takové prostranství ideálním stromem. Když vyrostou, jsou monumentální, současně zčásti propouštějí sluneční paprsky, což – jak víme – skvěle využívali impresionističtí malíři nejen ve Francii, ale i u nás: viz Slavíčkovy obrazy z Letenských sadů nebo Stromovky.
Slovinský architekt Jože Plečnik platany miloval a osázel jimi třeba jeden z ústředních prostorů rodné Lublaně – Tržní náměstí. Když architekti Melková s Cikánem připravovali svůj projekt, doporučoval jsem jim konzultaci s největším znalcem Plečnikovy tvorby Damjanem Prelovšekem, který takové řešení, opřené o Slovincovy skici, rovněž doporučil. Je jasné, že stromy dorostou do plné výšky až po letech, je tedy třeba být trpělivý.
Správná řešení
Zbytek náměstí vyplňují travnaté plochy, určené pro posezení a relaxaci, přibylo i stromů a keřů, které jsou citlivě rozmístěny, rozšířilo se též i území pro trhy a z ulice mezi kostelem a školou vznikla pěší zóna, což ocení návštěvníci celé plejády kaváren a dalších gastropodniků, jež se zde nacházejí. Na úrovni je i jednotně řešená drobná architektura, jako jsou stožáry osvětlení, orientační tabule, zábradlí, lavičky apod.
Znovu v plném lesku. Není vše špatně, některé cenné pražské stavby byly kvalitně opraveny
Podle mého nevadí ani kontrastní červené sedací prvky, které známe z vídeňského muzejního komplexu. Ty se nacházejí v dostatečné distanci od Plečnikova chrámu a prostor oživují. V severovýchodní partii náměstí je dětské hřiště s řadou vtipných herních prvků, nechybějí tam ani pítka.
Na opačném konci prostoru byla zachována kašna, ač architekti původně navrhovali její přesun na nedaleké Škroupovo náměstí. Tady ale vyšli vstříc požadavkům místních. A je logické, že voda je zejména v letním období v prostorách náměstí důležitá.
A tak se dostávám ke snad jediné výtce. V létě by rozpálenému kamennému prostranství před kostelem pomohly jednoduché výstřiky mezi dlažbou, třeba něco, co dobře funguje kupříkladu v dolní části Václavského náměstí. Kašna k osvěžení zjevně nestačí, a když jsem viděl ty desítky dětí, které po ní lezou, mám navíc obavy, že dlouho v provozu nevydrží…
