Zamilovala se Lenka Bradáčová do pirátů silnic? Ne, jen je nechce chytat protiprávně

Nestává se často, aby se nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jinak připravená zatýkat i o Vánocích, zastala „delikventů“, nicméně se to děje. Paní Bradáčová spolu s předsedou Nejvyššího soudu Petrem Angyalossym nesouhlasí se záměrem ministerstva dopravy využívat výsledky z trestního řízení k odebírání řidičských průkazů.

Na první pohled to vypadá jako dobrý nápad, který má likvidovat zejména podvodníky vydávající řidičáky za úplatu každému. Jenže Bradáčová tento postup nepovažuje za slučitelný s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, s Listinou základních práv Evropské unie ani s českou Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud upozorňuje na jiný aspekt, u policejního sledování „je nutno zničit záznamy, pokud nebyly při sledování zjištěné skutečnosti důležité pro trestní řízení“.

Čili policie honí třeba podezřelého daňového podvodníka a zjistí, že dotyčný pravidelně cestou z práce drsně překračuje povolenou rychlost. Zatímco doposud platí, že musí záznamy zničit, protože nejsou z hlediska daňové delikvence důležité, tak v případě, že by nápad ministerstva dopravy byl uskutečněn, dotyčnému obecní úřad pořádně zasolí, protože proti němu měl důkazy dodané policií. Není to náhodou pěkný klacek, který by mohli používat frustrovaní policisté, že když už někoho nenachytají při něčem podstatném, alespoň jej připraví o řidičák?

Souhlasíte s návrhem ministerstva dopravy k využívání výsledků trestního řízení k odebírání řidičských průkazů?

Další nepěknou věcí by byla mohla být extenze vyšetřování do správního řízení, kdykoli by se policisté necítili dost jistí s tím, že obstojí u soudu, mohli by použít „pomocné úředníky“ alespoň při šikaně s řidičákem.

Vybočení z právního státu

Dalším argumentem proti je skutečnost, že se při soudním řízení může dospět ke zjištění, že sledování bylo nezákonné a tedy právně irelevantní. Jenže mezitím by záznam doputoval na obec, která jej využila a stal by se součástí dokumentace o odebrání řidičáku.

Proti zavedení této praxe mluví též rozsudek Nejvyššího správního soudu, který říká, že obrazové záznamy pořízené při sledování osob a věcí podle paragrafu 158d nelze použít v řízení o odnětí řidičského oprávnění.

Policejní kontroly pokračují. ‚Musíme migrovat, protože řidiči o nás vědí a informují se předem,‘ zní od strážců zákona

Můžeme si o pirátech silnic myslet to nejhorší, nicméně možnost, že by se data policejních vyšetřovatelů, která podléhají silné kontrole, dostala do rukou obecním úředníkům, na které se podobné přísné regule ani zdaleka nevztahují, zavání průšvihem a je vybočením z právního státu.

Při nakládání s výsledky sledování nemá hrát žádnou roli svévole a tohle opatření by ji poskytlo široké pole působnosti. Dost na tom, že policie nemá pořádná pravidla, jak zacházet například s databázemi DNA, nebo že z policie obecně prosakují informace proti „sprostým podezřelým“.

K pirátům silnic nemusíme být vůbec shovívaví, jenže se při jejich chytání nesmíme nechat zlákat heslem: neexistují nevinní, jsou jen nedůsledně vyšetřovaní. To by byla nejen smrt právního státu, ale také další posílení nedůvěry mezi občany a represivními složkami, které mají být strážci pravidel a ne jejich ohýbači.