Ze zámoří do Slavie. Židlického jr. tvaruje Eliáš, s tátou řeší víc ryby než hokej

Třeba bude stejně jako táta jednou svými výkony zvedat diváky ze židlí. Po českých kluzištích po letech krouží hráč se jmenovkou Židlický. Syn mistra světa Adam nastupuje za prvoligovou Slavii, kam v létě přesídlil ze zámoří, a na rozdíl od svého otce se pohybuje v útoku. „V obraně mě to nebavilo,“ kření se.

Devětačtyřicetiletý Marek Židlický patřil k hvězdám českého hokeje. Má světový titul z roku 2005, bronz z olympiády v Turíně o rok později, je semifinalistou Světového poháru a finalistou Stanley Cupu. Ač rodák z Mostu, na domácí scéně je spjatý s Kladnem a považuje se za patriota.

Teď slávu jeho příjmení zkouší šířit i jednadvacetiletý syn na svém prvním profesionálním angažmá. „Chci se tady zlepšovat a hrát hokej, to je pro mě hlavní. Beru to den po dni a chci být ten nejlepší hráč, co můžu být,“ předsevzal si.

Kluka pošli, kouknu na něj. Dvě slavná jména z NHL zpět v Česku

Když ho Slavia angažovala, šéf sportovního úseku Patrik Eliáš (a nový generální manažer české reprezentace) v tiskové zprávě Židlického představil jako mladého a pracovitého hráče: „Adam je vynikající bruslař, fyzicky velmi dobře připravený. Vzhledem k tomu, že hrál celou dobu v zámoří, přinese do našeho týmu zase trochu jiný prvek a věřím, že se bude společně s naším týmem posouvat dál.“

Eliáš a Židlický starší jsou kamarádi a parťáci z reprezentace i NHL, kde spolu patřili mezi tahouny New Jersey Devils.

„Táta s ním hrál, takže se trošku známe. Patrik má přes dvacet let zkušeností v NHL, tedy i hodně znalostí, které nám předává,“ děkuje mladší ze Židlických, že může růst pod dozorem slavného mentora. „Myslím, že hraju rychle a agresivně, to jsou moje dva plusy. Zlepšit se potřebuji ve všem, ale kdybych měl něco vybrat, pořád pracuju na střele.“

Chomutov, 11. 9. 2026. První hokejová liga, Piráti Chomutov - HC Slavia Praha. U puku slávista Adam Židlický.

V prvních pěti zápasech ještě nebodoval, ale na evropský i dospělý hokej si teprve navyká. „Nedávám si velké cíle, jen postupné. Já doteď hrál pouze juniorský hokej, který je oproti mužskému jiný,“ poznává Židlický. „Musíte mít víc zvednutou hlavu, je rychlejší a víc fyzický.“

Marek Židlický platil za vynikajícího ofenzivního beka, jeho syn šel ale ještě dál – zamířil rovnou do útoku. „Já hrál beka, když jsem byl mladší, ale moc mě to nebavilo. Chtěl jsem asi dávat góly; jako dítě, když jsi obránce, tak jen bráníš. V dospělém věku už obránci taky útočí. Tehdy mě to nechytlo, tak jsem přeskočil do útoku,“ líčí svůj posun mezi řadami. „Táta to nechal na mě, ať se rozhodnu.“

Gólů chce střílet Židlický junior víc než dosud. V sezoně 2024/25 jich sice nasázel za Brampton Steelhead v OHL rovných dvacet, ale v předchozím ročníku USHL za Des Moines Buccaneers jen pět. „V minulé sezoně jsem jich moc neměl, předminulá byla trošku lepší. Chci se ovšem zlepšovat ve všech aspektech hry.“

Legendy ze střídačky. Poznáte hokejové trenéry podle fotky?

A pro svůj růst si vybral Slavii.

„Slavia je výborné místo, minulou sezonu měla skvělou, tým je dobrý. A je to blízko domova – já se chtěl vrátit do Česka. Narodil jsem se sice v Praze, ale jinak jsem žil v zámoří. Teď jsem tady poprvé trvale. A je to výborné! Jsem hrozně rád, že můžu být blízko rodině.“

Jeho otec momentálně působí v extraligovém Kladně jako asistent trenéra Radima Rulíka, s nímž dovedl českou reprezentaci k titulu mistrů světa v roce 2024.

„Táta je rád, že můžeme být pohromadě. Já jsem v Praze, rodiče bydlí u Kladna,“ prozrazuje mladší z hokejového rodu skvělou češtinou, byť sem tam po nějakém slovíčku ještě zapátrá. „Pomalu se rozpovídávám, je to dobré. Každé léto jsme trávili v Čechách, takže Česko je můj domov. Jsem rád, že teď můžu češtinu vypilovat na sto procent.“

Rytíři Kladno - Sparta Praha, 2. kolo hokejové extraligy. Marek Židlický, asistent Kladna.

Však také nastupoval i za českou reprezentaci, starty má od sedmnáctky po dvacítku, které pomohl ke dvěma světovým juniorským bronzům. „Byla to paráda. Když mě pozvali, byl to neskutečný zážitek, měli jsme skvělou partu a já si užíval každý den.“

Jmenovku Židlický za zavazující nepovažuje. „Já to tak neřeším. Vím, jakého jsem měl tátu, ale není těžké s tím příjmením hrát,“ necítí břímě. Že by si ho někdy vytáhl do Kladna? „Nad tím ještě nepřemýšlím. Ale když potřebuju radu, je tady táta pro mě. Hokej ovšem neřešíme tak moc, jak by si lidi mysleli. Nejvíc se bavíme o rybách.“

Bude jednou i mladší ze Židlických velkou rybou v českém hokeji?