Starobního důchodce Miloše Zemana stojí za to poslouchat. Ačkoli si jej někteří z nás „navždy“ zařadili do škatulky přítel/nepřítel, exprezident v rozhovoru pro iDNES ukazuje, že je bystrým a neortodoxním pozorovatelem naší politiky.
Zemana nelze označit za přívržence úřadujícího prezidenta, avšak třeba ve sporu o účast na summitu NATO je jednoznačně na straně Petra Pavla, dal by přednost dohodě před sérií samoúčelných naschválů. Střízlivě hledí i na to, že Senát bude vracet současné koalici daleko více zákonů než v minulém volebním období, kdy byla sněmovní většina shodná se senátní. Nevidí v situaci žádnou fatální překážku vládnutí, jen cca měsíční zdržení, které si vyžádá přehlasování Senátu Sněmovnou.
Zeman a Pavel mají leccos společné. Pokud chce být prezident úspěšný, má být vidět
Zemanův aktuální pohled je střízlivý, pragmatický a prostý ideologického zápalu. Ano, mnozí namítnou, že jako aktivní politik byl Zeman nejen bezprecedentním sprosťákem a mistrem v urážení, ale mnohokrát i ignoroval soudní rozhodnutí a šel na samu hranici zákona, když chtěl prosadit svou. To vše je nesporné, avšak nijak to neznehodnocuje jeho postřehy.
V otázce prezidentských kandidátů zůstává exprezident též konzistentní, chce, aby kandidát byl politikem, tedy člověkem znalým řemesla a vyzkoušeným nějakou funkcí. Zároveň se Zeman, jako jeden z mála politiků, hlasitě ohrazuje proti ovládnutí naší politiky miliardáři: „Je-li ‚občanský‘ kandidát podporován miliardářem, je něco shnilého ve státě dánském.“
Hledá se vyzyvatel Petra Pavla. Značka: nemusí být morálním majákem, stačilo by, že se nezapletl
Okolnosti proti Zemanovým myšlenkám
Naši zemi ovládá představa, že občanský kandidát je i ten, koho vybere vlivná skupina mocných a bohatých a pak jej s pomocí nákladné kampaně představí veřejnosti a „vysvětlí“ ji, proč daného kandidáta milovat. Úplně se to nepovedlo u Jiřího Drahoše, ale Petr Pavel projevil jistý talent a ve volbě zvítězil. Situace je o to paradoxnější, že většinové mínění rozděluje miliardáře na „hodné“ a „zlé“, jako by zájmy hrstky superbohatých mohly být dlouhodobě v souladu se zájmem většiny a oligarchie byla nejvyšší formou demokracie. Ale to zcela zapadá do kýčovité sebeprezentace části politické elity, která u nás de facto prosazuje svérázný druh korporativismu.
Odpovědi na otázku, zda je zájem o nějakou levicovou stranu, se Miloš Zeman vyhnul poukazem na to, že dlouhodobě tvrdí, že úspěch či neúspěch jakékoli politické strany je dán osobností v jejím čele. Ano, je to klasická zemanovská sebechvála, za vzestupem, ale i pádem ČSSD stál opravdu především on. Nicméně podíváme-li se na současné stranické lídry, pak jsou z valné většiny ideology (a to platí i pro některé šéfy vládních stran), kteří se nechtějí pouštět do ničeho nevyzkoušeného a chráněni hradbou klišé a pouček říkají vlastně stále totéž, bez ohledu na situaci.
Je škoda, že okolnosti jsou proti myšlenkám, které prosazuje Miloš Zeman, zejména v otázce rehabilitace klasické „politické“ politiky tomu brání skutečnost, že se dnes lídři naší země prosazují a komunikují s voliči pomocí zkratkovitých klipů a nikoli reálného dialogu. Tuhle formu „komunikace“ politici neopustí.
Zeman po útoku islamisty v Berlíně varuje před nekontrolovanou migrací
Jeden se dnes nevyhne tomu, že vypadá jako staromilec, ale kdy potkáte politika, který svou každodenní práci nebude popisovat jako apokalyptický zápas dobra se zlem? Zeman patří do éry, kdy se politici vůči sobě vymezovali stejně ostře jako dnes, líčili nám případné vítězství protivníka jako společenskou i národohospodářskou katastrofu. Ale když je člověk poslouchal, neměl pocit, že slyší fanatického kazatele nějaké sekty.
