Zemřel Milan Knížák. Bývalému řediteli Národní galerie a rektorovi AVU bylo 86 let

Ve věku 86 let zemřel výtvarník, hudebník a bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák. Stál v čele pražské Akademie výtvarných umění a výrazně ovlivnil tuzemskou výtvarnou scénu. O jeho úmrtí v neděli informoval ministr zahraničí Petr Macinka.

„Profesor Knížák byl renesanční osobností, sebevědomým a realistickým člověkem, který vždy vyčníval, byl nepřehlédnutelný a měl pevný názor, který se promítal do všeho, co dělal,“ uvedl vicepremiér a osobní přítel Knížáka Petr Macinka pro iDNES.cz. Připomněl rovněž, že umělce v posledních letech trápily zdravotní potíže, i přesto spolu často diskutovali.

„Byl nejlepším přítelem exprezidenta Václava Klause, blízkost proto nebyla jen lidská, ale i ideová. Nesnášel komunisty a těmi, kteří po revoluci převlékli kabát, hluboce pohrdal. Vadil jim proto nejen tehdy, ale i dnes. Bude nám nesmírně chybět,“ dodal šéf české diplomacie.

Podle ministra kultury Oto Klempíře Knížák výrazně utvářel české moderní umění i společnost, jako umělec, pedagog i osobnost ovlivnil několik generací.

Jeho odkaz připomněl i šéf ODS Martin Kupka. „Úkolem umělců je nabízet odlišné pohledy a provokovat ke skutečné kulturní diskusi. To Milan Knížák díky svému nekonformnímu uměleckému pohledu uměl. Bude barvitému kulturnímu životu chybět,“ napsal na síť X.

Zavzpomínal na něj i bývalý ministr kultury Martin Baxa (ODS). Podle něj odešel muž, o kterém nelze psát v hladkých frázích. Knížák by je ostatně prý ani nedovolil. „Lidé s ním nemuseli v každém kroku souhlasit a kolem jeho rozhodnutí vždy zuřily živé debaty. Nikdo mu ale nemohl odepřít absolutní vnitřní integritu, neobyčejnou odvahu a hlubokou víru v to, že umění má sílu měnit svět i lidské myšlení. Česká kultura dnes ztratila v pravém slova smyslu legendu,“ uvedl.

Pokoušel se prosadit i v politice

Knížák, který se narodil 19. dubna 1940, patřil k tvůrcům, kteří výrazně ovlivnili československou i českou výtvarnou scénu. Jeho umělecké aktivity zahrnovaly výtvarné umění, hudbu, architekturu, design, módu, poezii a fotografie.

Knížák stál u zrodu českého undergroundu a po změně režimu byl rektorem pražské Akademie výtvarných umění (AVU) a několik let vedl Národní galerii. Profesor, který řídil Ateliér intermediální tvorby AVU, se v minulosti pokoušel prosadit i v politice.

V širší známost veřejnosti vešel Knížák v době, kdy řídil Národní galerii (1999 až 2011). Jeho éru vedle úspěchů provázely i konflikty. Podařilo se mu vyrovnat deficitní hospodaření, zasloužil se o zvládnutí následků povodní v roce 2002 či o rozšíření galerie o další prostory. Část odborné veřejnosti byla ale k jeho způsobu řízení kritická. K výtkám patřilo omezení výstavní činnosti, autoritativní řízení, údajné protěžování některých umělců či nedostatečná spolupráce se zahraničím.

Evergreenem se pak stal Knížákův spor s pozdějším šéfem galerie Jiřím Fajtem. V roce 2015 napsal Knížák v otevřeném dopise tehdejšímu ministru kultury Danielu Hermanovi, aby Fajta z čela Národní galerie odvolal. Tvrdil, že Fajt nerozumí provozu muzea umění, zbavuje se dlouholetých pracovníků a galerii zadlužuje.

Fajt patřil ke Knížákovým velkým kritikům, jejich spory skončily u soudu. Ústavní soud v roce 2018 zamítl Knížákovu stížnost proti rozsudku, jímž mu dříve Vrchní soud v Praze uložil omluvu za tvrzení, že Fajt v minulosti galerii zruinoval.

Slova chvály si Knížák vysloužil za své působení ve funkci rektora AVU. Do čela školy byl zvolen aklamací v roce 1990 a ve funkci zůstal až do ledna 1997. Na akademii přinesl nové impulzy a otevřel ji světu. Také celých 25 let vedl Ateliér intermediální tvorby, který založil. K jeho studentům patřili například Krištof Kintera, Jakub Špaňhel, Milena Dopitová nebo Milan Mikuláštík. V roce 2015 ale Knížák neuspěl u konkurzu, který se na místo vedoucího ateliéru konal. Mezi jeho studenty to vyvolalo bouři nevole.

Umělec byl znám jako příznivec ODS (v roce 1998 za ni neúspěšně kandidoval do Senátu) a bývalého prezidenta Václava Klause. Naopak s jeho nástupcem Milošem Zemanem se v minulosti dostal do konfliktu. Například v roce 1996, kdy byl tehdejší předseda ČSSD Zeman zvolen šéfem Poslanecké sněmovny, mu zaslal dopis, ve kterém mimo jiné stálo:„Vaše způsoby, vaše nezamaskovatelná touha po moci mne děsí. Pociťuji tuto situaci jako osobní křivdu“.

Kriticky se vyjadřoval i k současnému prezidentovi Petru Pavlovi. Václav Havel se podle Knížáka „dobře hodil k Sametové revoluci, poněvadž působil jako kontrast k bolševickým potentátům“. Podle Knížáka se ale Havlovi „zalíbilo být prezidentem, jezdit po světě a tvářit se důležitě“.

Vystavoval v zahraničí

Knížák se narodil v Plzni. Studoval na Vysoké pedagogické škole, na AVU a na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, svá studia však nedokončil. Až v letech 1997 až 1998 absolvoval doktorandské studium na AVU. Na přelomu 60. a 70. let byl Knížák znám jako zakladatel Klubu Aktual a stejnojmenné beatové skupiny. Ta je považována za jednu z nejvýznamnějších undergroundových kapel komunistického režimu.

V letech 1968 až 1969 přednášel na dvou univerzitách v USA. Byl také příznivcem mezinárodního hnutí výtvarníků Fluxus, jehož akcí se zúčastnil zejména při svém pobytu v USA a které vzniklo na principech dadaismu, kdy názor či postoj umělce byl důležitější než tradiční výstava. Oblíbené prostředky byly proto akce, happening, instalace, performance, objekt, hudba, zvuk, vůně, vizuální představa či jen prožitek.

Do roku 1970 vykonával Knížák různá příležitostná zaměstnání, poté působil jako samostatný umělec. V 80. letech znovu přednášel v zahraničí, v Hamburku a v Salcburku. Za normalizace byl šikanován policií, několikrát zadržen a jako „nepřítel státu“ opakovaně skončil ve vězení.

Knížák vystavoval v tuzemsku, v Evropě, v USA, Japonsku, Kanadě i Austrálii. Byl autorem básní, vydal desítky knih, katalogů a hudebních nosičů. Jako sběratel loutek byl autorem Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Za svoji práci získal řadu ocenění, mimo jiné medaili Za zásluhy (2010).