Už někdy začátkem devadesátek mě kamarádka Marie poučila, že vůbec není žinantní, když dáma (nebo jakákoli jiná žena) použije pánské záchody. Naopak: je to známka, že myslí moderně a jde s dobou.
Tahle informace mi hodně pomohla, když jsem řídila v New Yorku taxík. Drtivá většina mých kolegů byli chlapi a ti se mohli vyčůrat skoro kdekoli – a vestoje. Pokud šlo o čůrání, byl penis pro newyorské taxikáře zařízení téměř magické. Pokud šlo o jiné věci, byl jim spíš na škodu – když měli zákazníci možnost výběru, skoro vždycky si vyvolili taxík, který řídila ženská. Ale to už je jiný příběh.
Jak být správně nahatý aneb O kultuře svobodného těla
Vážně jsem trpěla. Bylo skoro nemožné zastavit v centru a zajít si na záchod. Než byste se za tři minuty vrátili, nejspíš by na vás čekala za stěračem parkovací pokuta. Veřejné záchodky v té době neexistovaly (prý se v nich příliš rychle šířily pohlavní choroby) a v málokteré restauraci vás pustili na toaletu. Snažila jsem se po způsobu jogínů zvládnout dvanáctihodinovou směnu za volantem, aniž bych se jednou jedinkrát vyčůrala, ale bylo to náročné.
Na letišti LaGuardia, u rozlehlého parkoviště, na kterém šoféři čekali, až na ně dojde řada, stály záchodky určené pro taxikáře. Hurá! Pokaždé, když jsem na tomhle parkovišti ztvrdla a bylo zřejmé, že budu na zákazníka čekat hodinu, dvě i tři, mě z chmurných myšlenek na téma, o kolik peněz přijdu, vyléčil malý domeček se záchody. Pro pány i pro dámy. Byly v provozu 24 hodin denně.
A pak byl jednou dámský záchod zavřený! Vyšlo najevo, že si jediná dáma v okolí, Portorikánka, která tu prodávala limonádu a pochybné sendviče, přinesla velký zámek, od kterého jen ona měla klíč. Chápala jsem, že nechce, aby jí na čistý záchůdek lezli chlapi. I tak jsem se na ni zlobila. Pracovala ve dne a já jsem řídila v noci. Můj močák přišel o azyl.
Chcete tradiční manželku? aneb O fungl novém způsobu, jak ji získat
Kámoška Marie byla drsnější než já. Chodila na chlapské záchody radši než na ty ženské, provokovala. Já takový radikál nejsem, chodím na ně jen v případě, že (skoro) nemám na vybranou. Třeba když pánské toalety zejí prázdnotou a před dámskými přešlapuje sedm zoufalkyň. Často se nechám odradit řádkou pisoárů, které na mě vykukují za dveřmi.
Ale nevidím důvod, proč nezapadnout do kabinky, i když je označená obrázkem osoby v kalhotách namísto v sukni. Beztoho sukně nenosím.
A nevidím důvod, proč neoznačovat všechny záchody nejmodernějším piktogramem zobrazujícím osobu oděnou do jakési srostlice sukně a kalhot. Vždyť by se tím vyřešily všechny problémy moderního světa, aspoň pokud se záchodů týče. Mohly by na ně chodit dámy v kalhotách, mohli by na ně chodit chlapi v sukni. Nebinární jedinci by si při každé návštěvě záchodu nemuseli lámat hlavu, kam patří. A pokud má někdo jiný gender či pohlaví, než se na první pohled zdá, nemusel by comingoutovat pokaždé, když si chce odskočit.
Co vy na to?
