Zlatý kladivář Pazdera: Do sluchátek si pouštím Kylie. Nejlepší byl pěti pokusy

Nakráčel do kruhu, vykouzlil v něm několik svižných otoček a pak už jenom sledoval, jak pětikilové náčiní z kovové hlavice a ocelové struny plachtí vzduchem. Když dopadlo na trávník téměř k metě označující 80 metrů, soupeři udiveně pozvedli obočí. V tu chvíli nebylo pochyb, že je ze sedmnáctiletého kladiváře Josefa Pazdery nový evropský šampion.

Člen kolínského atletického oddílu v polovině července jednoznačně opanoval soutěž kladivářů na kontinentálním mistrovství Evropy do 17 let v italském Rieti. Výkonem 79,07 metru skoro o dva metry vylepšil téměř 30 let starý český rekord Lukáše Melicha.

„Je fakt úžasné, že se nám podařilo vyladit formu přesně na vrchol této sezony,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz svěřenec trenéra Tomáše Prajsnera.

Hlavně vytrvat. Rekordní dorostenci jsou v Česku. Jak na úspěch navázat?

Odlétal jste z Prahy do italského Rieti s medailovými ambicemi?
Před evropským šampionátem mi patřilo v průběžných tabulkách druhé místo. Poslední tréninky před odletem mi navíc vycházely velmi dobře, takže bych lhal, kdybych nepomýšlel i na zlato. V červnu jsme se s trenérem hodně zaměřili na dynamiku a snažili se, aby výkonnost kulminovala právě v Itálii. Přiznám se, že bych byl zklamaný, kdyby to „necinklo“.

Jaký dojem na vás udělal tamní stadion a kladivářský sektor?
Stadion mají v Rieti (město ve střední Itálii v oblasti Lazio, pozn. red.) krásný a kruh mi také sedl. Byl hladší, podobný jako máme v Kolíně; neklouzal, což mně dokonale vyhovovalo. Některé kruhy mi vyloženě nesedí, třeba v Olomouci, tam mně to vždy při třetí otočce podklouzne. Kvalifikaci jsem v Rieti zvládl bez problémů a postoupil hned prvním hodem. Ale přiznám se, že jsem před ní cítil trochu paradoxně větší nervozitu než druhý den před náročnějším finále.

Rychlejší než Bolová. V Česku roste obří talent, vyzdvihla ji i Světová atletika

V něm jste se dostal do vedení už ve druhé sérii, navíc jste pak přidával další daleké hody a dokonce byste zvítězil hned pěti svými měřenými pokusy…
Finále mi vyšlo fakt skvěle, měl jsem z kvalifikace vyzkoušené rituály a získal v kruhu jistotu. Když jsem tím druhým pokusem zapsal 77 metrů, tak jsem tušil, že mě soupeři už asi nepřekonají. Že ale pak ještě hodím 79 metrů, překonám český rekord a navíc se posunu do čela letošních světových tabulek, mě překvapilo. Když mi hrála při vyhlášení národní hymna, neskutečně jsem si to užíval.

Gratulací jste určitě přijal nespočet. Od koho vás potěšila nejvíc?
Bylo skvělé, že mi přímo na stadionu fandili rodiče i brácha, kteří si udělali do Itálie takový letní výlet. Prožívali závod se mnou a možná i jejich podpora mě vyhecovala. Mamka se ke mně dostala ještě před vyhlašováním, objala mě a bylo vidět, jak je pyšná. Samozřejmě měl ohromnou radost i můj kouč Tomáš Prajsner, pro kterého je to největší úspěch v trenérské kariéře. Skoro nemohl pochopit, co se mi vlastně povedlo.

Josef Pazdera s trenérem Tomášem Prajsnerem.

Pazdera se zlatou medailí z mistrovství Evropy do 17 let v Rieti.

Proběhla nějaká oslava?
Ani ne, s mamkou se teď ale chystám sjíždět Vltavu, takže tam moje zlato trochu oslavíme. Na vodě si vždycky skvěle odpočinu.

Jak jste se vůbec k hodu kladivem dostal?
V dětství jsem hrál za Zásmuky fotbal, který mě baví dodnes. Můj starší bratr ale v Kolíně závodně běhal dlouhé tratě a já mu často při závodech fandil. Shodou okolností jeho kamarád „dělal kladivo“, a když mě jednou vzal na trénink, tak mě tahle disciplína zaujala. Možná to bylo i tím, že jsem hodně soutěživý typ a ve fotbale nerozhoduje ani tak individuální výkon jako spíš ten týmový. To mě motivuje stále na sobě makat.

Kolín je obecně vyhlášený jako líheň skvělých kladivářů. Zdejší atletický oddíl vychoval například českou rekordmanku a juniorskou vicemistryni světa Kateřinu Šafránkovou nebo národního šampiona do 23 let Dominika Krále. Čím to, že jsou kolínští vrhači tak úspěšní?
Jsou tady skvělé podmínky obecně pro atletiku a konkrétně i pro hod kladivem. Jak stadion, tak vybavení hlavní budovy včetně posilovny jsou na vysoké úrovni. K tomu si připočtěte špičkové trenéry. Katku Šafránkovou osobně znám, dokonce dělala učitelku na základní škole v Kolíně, kam jsem chodil.

Tréninky vrhačů musí být asi pořádná dřina. Co vše je jejich součástí?
Hlavní složkou je logicky samotné házení; tomu se věnuju pětkrát týdně. Dále dělám hodně dynamiky, to znamená poskoky, krátké sprinty na výbušnost a překážky, které zpevňují kotníky.

Soupeřky nechci řešit. Manuel se usadila mezi elitou, zazáří i na mistrovství Evropy?

Delší běhy na vytrvalost potřeba asi nejsou, že?
Někteří kladiváři je zařazují, ale po mně je trenér nechce a ani mi to nevadí (úsměv). Vždycky před házením si jen pustím do sluchátek zpěvačku Kylie Minogue, lehce si zaklušu a jdu na věc.

Co že posloucháte zrovna tuto, bez záměru urážky, téměř šedesátiletou australskou hvězdu, když vaši vrstevníci v současnosti ujíždějí hlavně na českém „protestním“ rapu?
Ten já teda nemusím. Ale Kylie Minogue má známý hit Can’t Get You Out Of My Head, který mě před tréninky zaručeně nabudí.

Jaké závody vás do konce sezony ještě čekají?
Původně jsem měl mít teď volno, ale s trenérem jsme se rozhodli, že budu pokračovat v přípravě a zúčastním se mistrovství republiky do 22 let, které se koná na konci srpna v Táboře. V téhle kategorii se už ale hází kladivem, které váží 7,25 kilogramu, zatímco teď v dorostu jenom pět kilo. Ono se to nezdá, ale ta dvě a čtvrt kila dělají při hodu velký rozdíl, protože je úplně jiná odstředivá váha. Otočky jsou pomalejší, takže i technika je odlišná. Na začátku září pak ještě plánuji účast na českém mistrovství družstev.

Jaké šance si dáváte, že by z vás jednou mohl být profesionální atlet?
To je zatím hodně daleko. Nejlepších deset kladivářů světa se atletikou velmi dobře uživí, ale dostat se mezi ně, bude velmi náročné.