Změny klimatu nám jídlo ze stolu neberou. Potravin je dost a jejich cena téměř na historickém minimu

Žádný ranní rituál není v bezpečí před klimatickým poplachem. Časopis Nature nedávno publikoval článek, že káva je „kriticky ohrožena změnami klimatu“ a že vědci dělají, co můžou, aby pro nás zachránili espresso před úplným „zánikem“.

V New York Times zase astronomické částky za kávu přičítají výpadkům dodávek v Brazílii a Vietnamu, za které prý mohou klimatické změny. A olivový olej? CNN a Bloomberg lamentují nad zdánlivě trvalou „krizí“, neboť sucha ve středomoří jsou údajně předzvěstí budoucnosti, z níž tato oblíbená surovina navždy zmizí.

To poselství je zcela zřejmé: Globální oteplování vezme lidem a rodinám jídlo ze stolu, přičemž naší jedinou nadějí je radikální klimatická politika. Asi netřeba dodávat, že je to nesmysl. Když na chvíli odhlédneme od všeho toho mediálního humbuku, zjistíme, že potravin je dostatek a že jejich cena očištěná o inflaci je od roku 1900 téměř na historickém minimu.

Káva a olivový olej

Začněme třeba kávou, která už má údajně na kahánku. Letos by podle prognóz měla být celosvětová produkce kávy opět rekordní, více než dvojnásobek světové produkce před 50 lety. Plodiny na pokraji zániku nepřinášejí rekordní sklizně. A navzdory nedávným cenovým výkyvům má reálná cena kávy od roku 1960 klesající tendenci. Po zohlednění inflace stála káva v tomto století v průměru o polovinu méně než v minulém.

Přehnané apokalyptické předpovědi. Jak se před dvaceti lety mýlil Al Gore a jeho apelativní film

Jak je možné, že se média, jako jsou The New York Times, takhle mýlí? Jednoduše proto, že neomluvitelně ignorují inflaci, srovnávají ceny kávy ze 70. let, vyjádřené v tehdejších dolarech, s cenami vyjádřenými v dnešních dolarech. Podle tohoto měřítka je ale všechno vždy na rekordní úrovni.

I samotný článek časopisu Nature o kávě vyvrací svůj alarmující titulek popisující, „jak vědci bojují za její záchranu před vymřením“. Etiopie uchovává více než dvanáct tisíc rostlin arabiky v živých genových bankách kvůli šlechtění odrůd odolných vůči horku a suchu. „Věřím, že máme dostatek genových zdrojů k boji proti klimatickým změnám,“ říká etiopský rostlinný genetik, který tuto iniciativu vede.

Zemědělci v teplejších oblastech již přechází na odolnější druhy kávy, které profesionální degustátoři nedokážou odlišit od kvalitní arabiky. To není žádné vymírání, ale zemědělství, jak probíhalo od nepaměti – přizpůsobování a postupné zdokonalování.

Ebola? Kdepak, problém je prý klima. WHO operuje se zavádějícími statistikami

Také údajná krize v odvětví olivového oleje se při bližším zkoumání hroutí jako domeček z karet. Podle statistik OSN týkajících se potravin se celosvětová produkce olivového oleje od roku 1961 ztrojnásobila a od roku 1990 zdvojnásobila. Loňský a letošní rok spolu s výjimečnou sklizní v roce 2018 představují historicky nejvyšší úroveň produkce olivového oleje. Ceny očištěné o inflaci se přitom od roku 1990 nezvýšily, ba dokonce mírně poklesly. Opět platí, že lepší zemědělské postupy a rozšíření pěstování převáží jakýkoliv vliv klimatu.

Růst produktivity

Články o jídle, které mají za úkol vystrašit lidi, mívají stejný vzorec: vezme se izolovaná povětrnostní situace, přičte se na vrub globálnímu oteplování a vynechá se úprava o inflaci i o dlouhodobá data. Přirozené meziroční výkyvy způsobené ekonomikou, obchodní politikou a dotacemi se pak přetvářejí v apokalyptické trendy.

Málokdy někdo zmíní, že velká část skutečného cenového tlaku na potraviny pochází z nákladů na hnojiva a dopravu, které jsou, poněkud ironicky, navyšovány právě oněmi klimatickými opatřeními, jež zvyšují náklady na fosilní paliva potřebná pro základní zemědělské činnosti. O jedné věci se nikdy nemluví, a sice, jak změna klimatu prospívá plodinám.

Blízkovýchodní krize ukazuje, že k vymýcení hladu nevede boj s klimatem, ale cenově dostupná hnojiva

Oxid uhličitý je pro rostliny živinou, a proto komerční pěstitelé do skleníků vhánějí dodatečný, aby vypěstovali více rajčat. Satelity NASA ukazují, že Země se již 40 let zazeleňuje, což znamená, že se na světě objevily nové oblasti zeleně o rozloze odpovídající nejméně dvojnásobku rozlohy amazonského deštného pralesa.

Z celkového pohledu budou mít klimatické změny negativní dopad na zemědělství. Jejich vliv však bude zastíněn rostoucí produktivitou. V jedné často citované studii zveřejněné v časopise Nature se uvádí, že bez jakékoliv změny klimatu vzroste celosvětová produkce potravinových kalorií v letech 2010 až 2050 o 51 procent. I při extrémním, nereálném oteplení se tato produkce zvýší o 49 procent.

Ve všech modelech a scénářích činí rozdíl v množství dostupných kalorií na osobu jednu desetinu procenta. To je dáno tím, že lidstvo se v pěstování potravin neustále zlepšuje. Produkce obilovin se za uplynulých sto let zvýšila více než pětinásobně, zatímco reálné ceny potravin klesly na méně než polovinu.

Rozšíření inovací

Zelená revoluce v šedesátých letech 20. století proměnila země náchylné k hladomorům ve vývozce díky širokému zavedení vysoce výnosných odrůd plodin spolu s rozšířeným používáním chemických hnojiv a vylepšeným zavlažováním. Indie, kdysi považovaná za beznadějný případ závislý na potravinové pomoci, v letech 1961 až 2023 zčtyřnásobila svou produkci rýže a dnes je jejím největším vývozcem na světě.

Alarmismus na ústupu. Strach z klimatických změn vede ke špatným a nákladným rozhodnutím

Každodenní dostupnost kalorií na osobu vzrostla z méně než 2200 v roce 1961 na současných více než 2900 kalorií. Globální podvýživa pak klesla z přibližně jedné čtvrtiny obyvatel rozvojového světa na začátku 90. let na méně než deset procent. Nyní je třeba dotáhnout tyto úspěchy do konce. Inovace by se měly rozšířit i na dosud nedostatečně probádané plodiny, jako jsou čirok, maniok a proso.

Ty jsou základními potravinami pro dvě miliardy lidí v rozvojovém světě, ale komerční pěstitelé je dosud z velké části opomíjeli. Investice do biotechnologií, precizního zemědělství a odrůd plodin odolných vůči suchu přinesou chudým lidem na celém světě (a také vašemu rozpočtu) mnohem větší užitek než jakýkoliv cíl v oblasti emisí. Mohli bychom zajistit kvalitnější potravu pro mnohem víc lidí, stačilo by se jen pořádně obout do toho, co skutečně funguje, tedy do inovací.