Před půl rokem dostal ministr obrany „kartáč“. Ještě je v paměti, jak po vzniku vlády říkal to, co se říkalo už dlouho. Že agresorem na Ukrajině je Rusko a že česká muniční iniciativa má dobré renomé. Jenže Okamurova SPD, za niž je Zůna ve vládě, mu to ponižujícím způsobem vytmavila. Mimo jiné mu zakázala vyjadřovat se k mezinárodním tématům.
Když SPD neprosadila zrušení muniční iniciativy do programu vlády, prosadila si aspoň, aby se k tomu nevyjadřoval její ministr. Leckomu se to nelíbilo, ale jsou to její vnitřní pravidla.
Dostane i Okamura zákaz se vyjadřovat? Řeči o Ukrajině jako „Zelenského juntě“ jsou mimo
Dejme tomu. Ale co řekne Okamurova parta po úterku? V úterý ministr obrany Zůna zajel do Berlína, setkal se s ministrem obrany Pistoriem, a co se nestalo. Dostal pochvalu. Co teď?
Poděkování plus sedm miliard. No nekupte to
Boris Pistorius považuje českou muniční iniciativu za důležitý nástroj pro podporu Ukrajiny. Poděkoval Česku, že v ní pokračuje. A aby to nebyl jen planý dík, Německo k té iniciativě přihodí 300 milionů eur (sedm miliard korun).
Pistorius poděkoval Zůnovi za pokračování muniční iniciativy. Berlín pošle miliardy
To je docela hezká etuda. Je to krok, který by měl vládní koalici vyhovovat. Vždyť přece sám Andrej Babiš přistoupil – i když bez jásotu – na pokračování muniční iniciativy za podmínky, že Česko na nákupy munice nebude finančně přispívat a bude aktivní jen při zajišťování administrativy projektu.
A přesně to Boris Pistorius v úterý učinil. Projekt muniční iniciativy pochválil (jinými slovy: dal za pravdu tomu, zač byl Zůna na přelomu roku stranicky peskován), přihodil 300 milionů eur a Česku poděkoval. Zůna na oplátku chválil roli Německa, jež přijalo velkou odpovědnost za bezpečnost a obranu Evropy.
Co myslíte? Není to „dobrý deal“, jak by řekl Donald Trump? Česko to nic nestojí a uchová si dobré renomé, na kterém roky pracovalo. Ale pokládá to za „dobrý deal“ i Tomio Okamura? A hlavně jeho radikální voliči? Toť otázka. Spíš ne. Vždyť ten „deal“ míří proti jejich postoji, i když ho do vládního programu neprosadili.
Máme-li hádat, jakou reakci Okamura zvolí, bude to zřejmě mlčení. Kdyby se omlouval za to, že ministru obrany Pistoriovi (sociálnímu demokratovi) nemohl vyjadřování k mezinárodním tématům zakázat, působil by jak z Marsu. Kdyby se obul do ministra Zůny za to, že pochvalu v Berlíně vyslechl bez odporu, působilo by to jak ze hry Járy Cimrmana. Už proto je nejlepší mlčení.
Co když Tusk řekne ne?
Ale zmíněné mlčení se týká jen vztahu k české muniční iniciativě či hmotné podpoře Ukrajiny vůbec. Je to něco, co může užírat jen Okamuru, ale nikoliv Babiše (ten sice chtěl ve volební kampani muniční iniciativu zrušit, ale to už se zapomnělo) a už vůbec ne Macinku.
Nicméně začínají se rýsovat věci, které se u nás tak či onak dotknou všech. Je stále zřejmější, že Donald Trump už odpískal vyjednávání o konci války na Ukrajině s Putinem. Přenechal to téma Evropanům, jak sám říkal, což má svou logiku.
Zřejmější je i to, že ukrajinský prezident Zelenskyj s tím počítá. Sám se obrací na evropské lídry a sonduje, zda a nakolik by mohli při jednání s Putinem uspět. Rýsují se tak kamínky do mozaiky, která myšlence na ukončení války dává reálnější obrys.
Česko by mělo jít příkladem, řekl Pavel po úbytku přispěvatelů do muniční iniciativy
Do Kyjeva přijel na návštěvu Roman Abramovič (ruský oligarcha, dříve majitel fotbalového klubu Chelsea v Londýně). Působí věrohodně v Kyjevě i Moskvě, je to člověk, který má se zprostředkováním mezi Putinem a Zelenským i vlastní zkušenost.
Kyrylo Budanov, hlavní vyjednavač Ukrajiny a náčelník generálního štábu její armády, řekl, že prezident Zelenskyj ho pověřil ukončením války ještě před zimou.
A v Evropě vzniká formát E3: francouzský prezident Macron, německý kancléř Merz a britský (neunijní) premiér Starmer. „Jediní skutečně schopní ovlivnit situace,“ jak je hodnotí média.
Jenže pozor. Do toho říká své rázné slovo polský premiér Tusk. V úterý žádal účast Polska na všech jednáních směřujících k ukončení války na Ukrajině. Žádnou dohodu, na které by se Polsko nepodílelo, nebude Varšava považovat za závaznou, prohlásil.
Už nestačí jen říkat „věřím Trumpovi“
Co z toho plyne pro nás? Skončila doba, kdy bylo vše jen na Trumpovi. Kdy Andrej Babiš říkal „věřím Trumpovi“ a tím definoval svůj postoj k ukončení války na Ukrajině.
Teď jsou víc ve hře nuance, o nichž budou jednat a rozhodovat sami Evropané. Je Babišova vláda a koalice pro co nejrychlejší mír? Pak by se měla držet tria Macron, Starmer a Merz. Ostatně sám Babiš již řekl, že jako hlavního evropského vyjednavače by chtěl kancléře Merze.
Zůna v roli Háchy? Ministr obrany se chová racionálně, ale veřejného vděku se nedočká
Nebo je česká vláda pro mír co nejsolidnější? Pak by se měla držet polského premiéra Tuska. Ale Tusk je ve vztahu k Ukrajině konkurent německého kancléře Merze. A ví vůbec někdo, jaký postoj zaujme nový lídr Maďarska?
Upřímně, jasně toho víme jen málo. Přitom jde o věci zásadně důležitější než to, zda prezident Pavel pojede, či nepojede na sešlost NATO do Ankary.
