Zrada brexitu, nebo úleva pro peněženky? Bitva o vztahy Británie s EU vrcholí v Bruselu
„Brexit nefunguje, je na čase vztahy s Evropskou unií změnit.“ Dosud nejsilnější kritiku rozhodnutí, které před deseti roky udělala britská veřejnost, pronesl v pondělí večer britský premiér Andy Burnham. To, že brexit podrobil zdrcující kritice právě teď, není náhoda. Předseda britské vlády si připravuje domácí půdu před jednáním v Bruselu, kde dnes bude usilovat o restart vzájemných vztahů.
Proč změna? Deset let po referendu, ve kterém Britové rozhodli o odchodu z EU, usiluje země o opětovné přiblížení k Evropské unii. Není pochyb o tom, že z pohledu ekonomiky brexitem Britové více ztratili, než získali. Rozvodová smlouva, kterou v časovém tlaku vyjednal tehdejší premiér Boris Johnson, má k dokonalosti hodně daleko. Zařídila hlavně to, že Britové ve vztazích s Unií tahají za výrazně kratší konec provazu.
Je vám líto, že Velká Británie opustila EU?
Rozvodová jednání se vlekla, a protože sami Britové se dlouho nebyli schopní domluvit na tom, jaký brexit vlastně chtějí, jaksi spontánně dopluli k jeho nejtvrdší variantě. Výsledkem jsou administrativní obchodní bariéry a čluny s migranty na britských plážích. Náklady brexitu pro britskou ekonomiku jsou obří, podle ekonomických studií, analýz a odhadů (včetně Bank of England a agentury Bloomberg) se pohybují v řádu 6 % až 8 % HDP, což ročně představuje ztrátu asi sto miliard liber. „Přiznejme si, že král je nahý, že brexit se nepovedl,“ soudí britský premiér a navrhuje změnu.
Test volebního obvodu Makerfield
Bývalého starostu Manchesteru vynesly do premiérského křesla doplňovací parlamentní volby v obvodě Makerfield. Dvě třetiny tamních obyvatel tam ale v referendu roku 2016 hlasovaly pro odchod z Evropské unie a Burnham se jim teď snaží vysvětlit, proč se teď plánuje opětovné přiblížení se k EU a v dlouhodobém horizontu snad i plné členství. Naštěstí Burnham oplývá výřečností i kreativitou. Nejen svým voličům, ale všem Britům vzkázal, že „změna, kterou očekávali od brexitu, se nekonala a důsledek pro Británii je takový, že více ztratila, než získala“.
Konečně dohoda, radoval se Babiš. Lídři EU v Dublinu vybrali tým vyjednavačů
Jak ale obhájit, že fakticky zrazuje to, pro co voliči jeho obvodu hlasovali? Andy Burham přišel s koncepcí testu, kterému svá rozhodnutí i plány podrobuje. Pokud nová dohoda zlepší život lidem, je správná. Pokud pomůže zmírnit rostoucí životní náklady, je oprávněná. Brexit ale nesliboval levnější život. Sliboval abstraktní zisky jako svobodu a nezávislost v rozhodování. Varování před ekonomickými ztrátami smetli architekti odchodu z EU jako bohapusté strašení. Hlavním motivem pro odchod z Unie byly emoce. Dojem Britů, že jim někdo něco diktuje. Nebudou mít ten pocit znovu?
Londýn bude platit
V Bruselu by se v pátek měly uzavřít tři vzájemné dohody, které se týkají obchodu se zemědělskými produkty, mobility mladých lidí a spolupráce v oblasti emisí. Nejvýznamnější smlouva by měla zjednodušit přístup britského zboží na evropský trh a opačně. Má omezit administrativu a odstranit mnohé praktické bariéry (třeba příliš hygienických kontrol).
Z tohoto pohledu má jít opravdu o jakýsi restart pobrexitových vztahů. To je pro britskou ekonomiku jistě důležité. Proč by ale na novou dohodu měla Evropská unie přistupovat? Samozřejmě to přinese jednodušší přístup pro evropské exportéry na britský trh, ale nové podmínky jsou mnohem důležitější pro Londýn než pro Brusel. Už během jednání o brexitové smlouvě se ukázalo, že evropští vyjednavači dokážou být tvrdí. Co tedy budou chtít? Kompenzace.
Brexit poškodil britskou ekonomiku a vzal nám kontrolu nad migrací, řekl Burnham
To, že za zjednodušení obchodu bude muset Londýn platit, potvrdil i britský ministr zahraničí Ed Miliband. Podle deníku Times bude muset Británie přispívat do evropských fondů soudržnosti. Další peníze bude stát navrhované propojení systémů obchodování s emisemi. O jaké částky se bude jednat, uvidíme v pátek. Odhaduje se, že by Londýn mohl v krajním případě zaplatit až šest miliard eur, tedy asi sto šedesát miliard korun. To vše bude stát britské vládě za to, neboť si od toho slibuje snížení cen potravin a nastartování ekonomického růstu.
Farage do Bruselu
Na domácí politické scéně Andy Burnham vypustil džina z lahve. Už před pár týdny otevřel debatu o tom, jestli by se Británie neměla do Evropské unie zase vrátit. Opětovné připojení k bloku má podporu voličů Labouristické strany i širší veřejnosti. Má ale i své hlasité a vlivné odpůrce.
O návratu do evropských struktur ale páteční summit nebude. Ten by měl jen, jak říká Burnham, zajistit brexit, jaký si lidé přáli. Brexit, který by ekonomice škodil méně, než je nezbytné. Pro britskou vládu je páteční vrcholná schůzka zároveň klíčovým testem budoucích vztahů mezi Spojeným královstvím a Bruselem. Političtí odpůrci mluví o zradě brexitu a šikují se do obrany. Do Bruselu míří v pátek i šéf strany Reform UK a jeden z duchovních otců odchodu Spojeného království z Evropské unie Nigel Farage. Další dějství bitvy o brexit začíná.
Autor je bývalý zpravodaj Českého rozhlasu ve Velké Británii.