Měl vesměs nadějné starty, často se v jednotlivých jízdách nedávné Zlaté přilby po první zatáčce ocital na medailových pozicích. Jenže následně se polem propadal a nejlepšími výsledky pardubického plochodrážníka Václava Milíka byla dvě druhá místa ve čtvrtfinále, z nějž postoupil dál jen „s odřenýma ušima“.
Ne proto, že jezdci na rovinách netáhla motorka, jak to z tribun svítkovského oválu působilo. Důvod byl daleko vážnější — kapitána místního extraligového týmu přiškrtila bolavá páteř.
Český vítěz Zlaté přilby: Rád dělám na dráze show. Plánuje dobýt i světový titul
„Čtyři dny před Přilbou jsem zjistil, že mám vyhřezlou ploténku. Nejdřív jsem byl na obstřiku a pak každý den injekce, aby záda povolila,“ přiblížil Milík, ale okamžitě dodal: „Vymlouvat se na to nechci. Chtěl jsem to odjet tak, abych neudělal ostudu a dostal se aspoň do semifinále, což se mi podařilo. Nechtěl jsem to odpískat. Zlatá je jednou za rok a je to super závod. Celý rok se mi nic extra nedělo a chvíli před ní mě potkalo tohle...“
Vzhledem k okolnostem byl 33letý plošinář, kterého chtěli fanoušci povzbuzovat ve „velkém“ finále společně s pozdějším šampionem Janem Kvěchem, s výsledkem vlastně spokojený. Coby jeden z vyřazených semifinalistů obsadil v „malém“ čtvrtou příčku, celkově tedy na Přilbě skončil desátý.
„Držel jsem se řídítek tak, aby mě to ‚nekoplo‘ do zad. Nejel jsem plynule a uvolněně, což při ploché dělá dobrou cílovou rychlost,“ popisoval Milík. „Motorku jsem nepouštěl a nenechával ji rozjíždět. Seděl jsem na ní křečovitě, abych ulehčil těm zádům. Takhle se to zkrátka jezdit nedá. Ale na tu bídu to ještě bylo dobré,“ mínil.
Osudné vynášení suti ze sklepa
Zároveň si Milík sypal popel na hlavu, protože si před závodem ublížil sám, když pomáhal švagrovi při stavbě domku.
„Ze sklepa jsme vynášeli suť, všechno jsem podával přes levý bok do okénka, kde se skládá uhlí. Tím, že jsem tam byl dvě hodiny ohnutý, jsem si ta záda namohl,“ sdělil.
Po práci ho záda bolela, ale zásadní problém nastal až později, když vstával z postele. Nemohl se totiž ani opřít o nohu.
„Střílelo mi to do ní, zkrátka přetížení. Je to moje blbost, nemám dělat takové věci před závodním supervíkendem. Ale taky už mě neživí jenom plochá dráha...,“ glosoval Milík.
Václav Milík na Zlaté přilbě v roce 2020.
Sezonu přesto plánoval dokončit — už v pondělí byl 11. na pražském Tomíčkově memoriálu, po němž ho čekala magnetická rezonance. Teď v neděli se podle všeho v pardubických barvách ukáže v derniéře extraligy ve slovenské Žarnovici.
„Mám celou zimu, abych se dal zdravotně dohromady. Ale je to na konzultaci s lékaři,“ nastínil Milík.
V Žarnovici by měl opět soutěžit i s kamarádem Kvěchem, jemuž triumf na Přilbě ze srdce přeje.
„Bomba, zasloužil si to za celou sezonu. Jen potvrdil formu, ze zadních pozic se prodral dopředu. Je na něm poznat, jak je v klidu — to každý závodník chce,“ hodnotil Milík.
Tak zase nic. Kvěch divokou kartu nemá, v Grand Prix bude opět jen náhradníkem
Lebeděvs doplatil na půjčené kolo
Další účastník plochodrážního mistrovství světa Andžejs Lebeděvs bral na Zlaté přilbě už potřetí „pouze“ stříbro. To Milíka naopak mrzelo, protože Lotyš je jeho dlouholetým parťákem z pardubického družstva.
„Je to pro něj ohromná smůla, škoda,“ řekl Milík. „Ale finále prohrál, protože jezdí na bezdušových kolech. Jelikož se zase dvakrát opakoval start, potřeboval nové kolo, a už ho neměl,“ pokračoval.
Lebeděvs si byl v nouzi nucen kolo půjčit právě od něj, jenže Milík používá ta s duší. A právě to Lebeděvse zradilo.
„Bylo krásně vidět, jak mu to tři kola jelo, a pak začal ztrácet rychlost. Jak se guma zahřeje, stoupne v ní tlak a začne skákat. Kdyby měl svoje kolo a jel svoji stopu, byl by rychlý jako blázen. Přes to moje kolo to však nešlo,“ vysvětlil Milík.
