Bitva o poplatky? Nedělejte ze způsobu placení televize a rozhlasu boj o demokracii
Bitva o koncesionářské poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas odstartovala. A jaká je základní chyba sněmovní opozice, aktivistických úderek, liberální části občanské společnosti a koneckonců i samotných veřejnoprávních sdělovadel? Že ze způsobu placení obou médií udělaly boj o demokracii. Chceš poplatky – pak jsi demokrat! Nechceš je – jsi autoritář, extremista, možná i fašoun. To utnulo možnost jakékoli smysluplné diskuse.
Způsob placení ČT a ČRo koncesionářskými poplatky je přitom dlouhodobě neudržitelný. Argumenty byly stokrát zopakovány. Je to nejdráže, tedy nejméně efektivně vybíraná daň či poplatek v Česku, neboť ohromná část z vybrané sumy se cestou poztrácí.
Tohle jste přehnali. Tisíce lidí bouřily v Praze za poplatky ČT a ČRo, bude Letná
Je to nejvíce asociální daň či poplatek, protože největší váhu chodu těchto médií přenáší na nízkopříjmové vrstvy, typově vdovy po sedmdesátce. Je to naprosto nemoderní způsob povinného financování v době, kdy řada lidí televizi a rádio vůbec nemá nebo sleduje jen komerční stanice a streamovací služby. A po poslední změně, kdy poplatky musí platit i majitelé mobilů či firmy podle počtu zaměstnanců, se z poplatku stala – promiňte – úplná magořina.
Od koncesionářských poplatků už odešlo 17 z 27 zemí EU. Naposledy před čtyřmi roky Francie, aktuálně přechod na jiný způsob financování avizoval nový generální ředitel britské BBC, světového etalonu veřejnoprávnosti, Matt Brittin: „Je to model včerejška, je přežitý a už není vhodný pro dnešní dobu.“ To se už dlouho ví i v Česku, v nedávné minulosti navrhovala zrušení koncesionářského poplatku ODS, o něco později Piráti, dnes ale tytéž strany tepou za stejný záměr ANO a SPD. A co víc, postavily bitvu o poplatky do nehorázné pozice: demokracie, anebo totalita?
Míč na zem a útokem na druhé čtení
Přitom nebýt toho, bylo by určitě o čem diskutovat. Pomiňme potřebnou obecnější debatu o podstatě a šíři veřejnoprávnosti na začátku druhé čtvrtiny 21. století. Ale i u samotného rušení koncesionářských poplatků je ve vzduchu řada otázek: má být náhradou přímá platba ze státního rozpočtu, speciální „televizní“ daň, anebo pevný výnos z některé z existujících daní? Jaké mají mít veřejnoprávní média záruky předvídatelného financování i nezasahování do obsahu vysílání? A jak vysoko má být nastavena startovací částka, která se pak bude dál valorizovat či indexovat?
Hysterie, míní Babiš. Nedochází jim to, ale podpořili vládu, řekl k protestům Macinka
Lze-li v tuto chvíli ještě davu, táhnoucímu na Bastillu, něco poradit, pak je to toto: míč na zem a rozum do hrsti! Vláda koncesionářské poplatky určitě zruší, má na to odhodlání, hlasy ve Sněmovně, z voleb vzešlý mandát i dost času. Komu se ale nelíbí řešení, které kabinet nabídl, pak víc než bitím na poplach od sněmovního kecpultu nebo pouličními kravály zmůže racionální diskusí o parametrech navrženého řešení.
Ve druhém sněmovním čtení, do něhož zákon po sobotním hlasování vstoupil, jde navrhovat změny všeho podstatného – způsobu financování, pojistek i startovací částky. A o tyto tři věci jde především. Proto neupalujte na náměstích premiéra ani ministra kultury, ale tlačte na své politiky, ať prosadí úpravu parametrů. Chce ale dnes ulice takto nudnou radu slyšet?