Ten zvuk nemá obdobu. Přichází už z velké dálky. Dum, dum... Potom rychleji: dumdumdum... A když jsi blízko, tak to zasvištění, jak míč prolétl síťkou. Nebo když balon narazí na desku. Basketbalové, streetballové beaty. Kdo za nimi jednou vyrazí, může jim propadnout. Někomu duní i v mobilu.
V Praze pod mostem Barikádníků doplňuje zvuk hry na kurtu hiphop. Hraje se 3DOM Grand Finále. Tři proti třem, jeden na jednoho, střelecká soutěž... Cítíte tu energii, ale i zábavu vtělenou do soutěživosti. Hraje se tvrdě, ovšem fér. Pro vítěze v kategorii tři na tři je v kase 33 000 korun. Chvílemi poznáte, že se některý z hráčů na kurtu předvádí, „kudrlinek“ při driblinku by mohlo být méně a normální přihrávka by byla účelnější než „zadovka“. Prize money jsou fajn, ale výdělek pro většinu hlavní motiv hraní není.
Nový spot (tak se teď kurtům říká) má určitě pravlast v Harlemu, připomíná Rucker Park, hřiště, kde si to užívaly v plandavých dresech i ikony NBA, třeba Kobe Bryant nebo Allen Iverson. Dva kurty, čtyři koše. Beton zdobený graffiti. Po vozovce jezdí tisíce aut, pod ní desítky milovníků streetballu. „Kurty pod mostem jsou naprosto skvělý nápad. Má to navíc skvělý ‚vibe‘, přesně na akce typu turnaj 3 na 3 nebo 1 na 1. Ta syrovost a graffiti k tomu krásně pasují,“ říká Radek Zikmund, který hraje basket od 10 let a kromě pětkového propadl i streetballu.
Zlatý podraz ve fotografii a v knize. Kritici oceňují osobu autora i dílo
„Na něm mě baví, že se v něm potkává klasická pětková komunita s tou pouliční, na kterou v klubovém basketbale často vůbec nenarazíte. Je to ostřejší, syrovější, individuálnější. Víc ega, víc ‚trash talku‘. A hlavně se hraje venku,“ vypočítává pětadvacetiletý Radek.
Opulentní graffiti
Let’s go! startuje další finálový souboj Karel Trsek, pro hráče Karlos. Před rokem běžel kolem parku U vody a pod obloukem mostu uviděl spot. Dva kurty, kryté tunami betonu, odlehčené pouličními malbami. Osvětlené, a tak vytížené i večer. Byla to jen představa, ale když začal jednat s radnicí Prahy 7, tak si uvědomil, že takový projekt má šanci. Radnice nakonec podpořila plán na dva basketbalové kurty, původně si představovala mix s fotbálkem. „Dlouho jsme přemýšleli, jak by to pod mostem mělo vypadat, vyhrála minimalistická varianta,“ říká Trsek.
Ovšem graffiti jsou opulentní. „Design povrchu kurtů (včetně fyzické malby) jsme udělali my jako 3DOM komunita, následně jsme uspořádali graffiti JAM ve spojení s etablovaným pražským Graffneck shopem, jehož se zúčastnily desítky „writerů“ včetně legendárního Hugo Toxxxe. Společně s umělcem SMUTEK UTEK nyní průběžně přidáváme další malby,“ pokračuje Trsek.
Poslední z legendárních basketbalistů Minneapolis Lakers slaví Vánoce po Česku
Na kurty přispěla radnice, něco málo partner The Streets. „Ale spoustu jsem toho vynaložil z vlastní kapsy, aby se to všechno mohlo udát. Ale měl jsem jasnou představu, kam chceme směřovat. Povedlo se nám získat první větší podporu od ČEZu skrz jejich dotační program. Nyní jsme už v kontaktu s vícero komerčními subjekty a vybíráme partnery pro další rozvoj.“
„Myslím, že je to aktuálně jediné streetové hřiště v Praze, kde se dá hrát i za špatného počasí. Tak daleko jako v Americe ještě nejsme. Tam jsme měli zastřešené venkovní hřiště i v malém městečku, kde jsem studoval,“ komentuje Radek. Má i výhradu: „Trochu nešťastné je málo místa za košem, ale s tím se holt venku a na takovém místě musí počítat.“
Streetballová sociální síť
Letos v létě se venku na basketu Karel potkal s Matyášem Němcem. Beaty 3DOM kurtů a celá první Tour tak měly ještě zajímavější podobu, aplikaci Let’s Hoop. Až do covidu se Matyáš věnoval jiné disciplíně než basketbalu. V tělocvičně si zkoušel sebeobranu a chtěl si hlavně uspořádat myšlenky. Trénoval taekwondo. Mimochodem, to je skvělá pohybová průprava pro každý sport.
Když vir „zavřel“ tělocvičny, začal Matyáš se spolužáky hrát streetball. Basket ho začal bavit. Napadlo ho, že by mohl stvořit aplikaci, která by pomohla hráčům bez týmu sehnat parťáky i soupeře. Prostě podívat se do telefonu, kam a s kým si můžu jít zahrát. Aplikaci nazval Let’s Hoop. Jsou to chytré streetballové beaty. Dokážou dát dohromady spoustu lidí. 3DOM Streetball Tour je špičkou ledovce. Když se podíváte do aplikace, tak tam vidíte i ratingy hráčů a další detaily.
Sociální sítě by lidi měly motivovat, aby se setkávali a trávili spolu čas, říká zakladatel aplikace Let’s Hoop
„Chtěl bych vytvořit sociální síť, která lidi spojí, ale tak, aby se scházeli, nejen koukali do mobilů. To nepomůže ani jejich psychice, ani fyzičce,“ řekl před třemi lety Lidovým novinám tehdy devatenáctiletý Matyáš. A od té doby hodně pokročil. Stačí se rozhlédnout po kurtech pod mostem. Matyáš začal s Let’s Hoop jako gymnazista, teď už studuje ČVUT. A tvorbě aplikací by se chtěl věnovat i dál. Tu streetballovou neustále rozvíjí.
„Pro kluky z 3DOM a jejich formát turnajů by to bez ní nešlo, nebo jen hodně těžko. A když vidím, jak dobré akce už teď dokážou pořádat, určitě je užitečná. Na jiné formáty, třeba na běžné pickupy (volné hraní mimo turnaje), ji ale zatím používá poměrně málo lidí,“ hodnotí aplikaci Radek.
Marketing v českém basketbale obecně pokulhává, a to i v naší nejvyšší lize, takže dostat aplikaci do mainstreamu nebude jednoduché, míní. „Pomohlo by podle mě aktivní propojení s Českou basketbalovou federací, různými týmy, případně s influencery, zkrátka snaha zapojit ji do basketbalového dění. Kdyby měla stabilní základnu aktivních hráčů, byla by to skvělá aplikace s konceptem, který tady zatím nikdo nedokázal uchopit,“ zakončuje Radek.
Kromě Karla a Matyáše se kolem aplikace a kurtů točí celá komunita. „Třeba Ivo, který je seniorní programátor, fotograf Patrik zase dokumentuje naši cestu. Důležitý je partner The Streets, který je v tom s námi od začátku či Lukášové Lacina a Holub, kteří se starají o veškeré video výstupy. Pomáhají nám ale desítky lidí, takže je složité takhle selektovat,“ říká Karel.
3DOM Streetball Tour graduje
170+ zápasů. 5 kvalifikací. A hlavně 110 ballers, ze kterejch vzešlo 33 finalistů!
Vracíme se tam, kde to celý začlo a zahrát si bude moct KDOKOLIV!
20/9 - pod mostem Barikádníků
GRAND FINÁLE o 33 000 Kč
1v1 turnaj. 3-point contest. Special Showcase. Live DJs. Food & drinks.
Vidíme se
Na streetballu se toho od časů Iversona či Bryanta proměnilo více, než že plandavé oblečení už není jednotnou uniformou. Jedním z tuzemských doyenů pouliční hry je zmiňovaný fotograf Patrik Nguyen, odchovanec neratovického sídliště. Basketbalové beaty zaslechl mnohokrát. Rád vzpomíná, jak kdysi dávno zaspal v autobuse a dojel v Praze na konečnou na Velké Ohradě, kde skrz paneláky uslyšel bouchání míče. „Vyrazil jsem za tím zvukem. A získal další kamarády na celý život,“ usmívá se Patrik. 3DOM Streetball Tour fotografoval, ale také si zahrál. Máte pocit, že na hřišti není vůbec místo, hráči se snaží neustále „tlačit“ na soupeře. Obrana je těsná, v útoku se hraje agresivně jeden na jednoho. Ondřej Dygrýn, který je asi největší legendou českého basketu tři na tři, hru popsal takto: „Není čas na oddych, pořád bráníte nebo jste na míči.“
Hrál v alcatrazské věznici
Utkání jeden na jednoho zase dokáže dobře popsat Lukáš Kraus. V roce 2012 si na nádvoří bývalé alcatrazské věznice v Sanfranciském zálivu zahrál ve finále této kategorie na neoficiálním mistrovství světa. O první místo se utkal s hvězdou amerického streetballu, Hughem „Baby Shaq“ Jonesem. Jihočeský rodák mluvil i o přípravě: „Pomohlo mi, že jsem jeden na jednoho s chutí hrál dřív, ještě v době, kdy byl pro mě hlavní pětkový basketbal. Proti Pavlovi Benešovi v repre, proti srbským spoluhráčům z ligy. Srbové mě hodně vyučili, byli vždy nesmírně tvrdí, s ničím se nemazali, naučili mě dávat si pozor na zákeřné koleno. Vyučili mě svou mentalitou, kdy soupeři dávali dopředu najevo, že ten druhý je tu jen do počtu.“
Byl jsem hrozný flákač, přiznává herec Zdeněk Piškula. K osudové roli v pohádce Tři Bratři mu pomohla drzost
V Alcatrazu Kraus nakonec zlato ztratil prohrou o bod. „Ten turnaj mě posunul ve vnímání hry, přemýšlení nad psychikou, nad odolností, povahou hráčů. Nad basketbalovými kulturami a subkulturami,“ vzpomíná. Šňůry turnajů jako 3DOM Streetball Tour jsou také školou. Hrají mladí, starší, samouci i ti, co mají hodně natrénováno v „pětkovém“ basketu. A také cizinci.
Fotograf Patrik si myslí, že se hraje více individualisticky. Někteří kluci volí přihrávku až jako poslední možnost. Pro spoluhráče v dobré pozici čekající na balon je to otrava. Možná je to reakce na to, že právě určitá bezostyšnost, odhodlat se přejít přes svého obránce, tedy hra jeden na jednoho, byla českou slabinou. Co ale dokážou někteří hráči a hráčky je tady velká podívaná. Prohodit si v rychlosti míč několikrát mezi nohama a za zády je „banalita“.
3DOM HOOPS OPENING
26. 6. / Praha 7
Už od loňskýho podzimu se makalo na něčem, co tady ještě nebylo. Osvětlenej streetball spot přímo pod mostem.
Unikátní formát, funkční design a hned 2 kurty vedle sebe.
More info soon!
Special thanks:
praha7holesovice
@ondrejkvasarts
@bauch808
@graffneck_store
@vojta.pusty
@jakub_rychtarik
@_baudy_barber_
@patrikzachar1
@daliborlekes
@danny_mourad
@jar_novak
@tecstasy.psd
@market_lerchova
@maja.noskova
@vajkyy
@72off.suit
@bistro72_
@vikikrapa
@machavit
@kollasty
@justamarek
@ondravyhnanek
@tristarizku
@pirkokat
@lukasholub__
@ruttner_j
@jungleletnany
Hlavními „playmakery“ i „kouzelníky“ jsou ale Karel s Matyášem. Věří, že toho ještě hodně vymyslí a potom vykouzlí. „Loni jsme v Praze poprvé vyzkoušeli koncept Shuffle Games (míchání hráčů v týmech). Měli jsme turnaj na Pražačce, kterého se zúčastnilo přes 40 hráčů. Už tehdy bylo jasné, že tenhle nápad stojí za to rozvíjet,“ říká Trsek. Ohlasy byly perfektní. Atmosféra skvělá. Karel měl už dlouho v hlavě, že by otevřel vlastní „gym“ a kurty pod mostem byly takový první krůček tímto směrem. Teď Karel a Matyáš říkají, že už pracují na tom, aby brzy měli i vlastní krytou halu. To je dlouhá cesta. Ale slyšíte ty beaty?
Přátelské ego z ulice
Radek Zikmund uslyšel basketbalové beaty v deseti letech, ke hře ho přimkl hlavně trenér, parta. Teď je mu 25 a říká, že basket mu změnil život. Vidí, jak se ke hře dostávají mladší generace. „Líbí se mi představa, že teď mohu být já ten, kdo jim ho ukazuje. Chci je naučit, že basketbal nekončí na hřišti, ale promítá se i do běžného života. A že když u něj vydrží, dá jim více než jen balon a obroučku. Lidi a přátelé. To je to, co mě na streetballu baví dodnes,“ říká Radek.
Starší hráči tvrdí, že se hra na ulici dost změnila. Hraje se individuálněji než dřív. Tak trochu to jde proti tvrzení, že basket spojuje, nacházíte při něm přátele...
Ještě jsem zažil dobu, kdy se do basketbalu individualismus tolik nepromítal, minimálně ne na evropské scéně. Hra jeden na jednoho je přitom u nás pořád slabina a ještě nějakou dobu bude. Vychází to už z toho, jak se tady od začátku hraje a trénuje. Bohužel.
Je ale důležité rozlišovat streetball a klasický basketbal. V jádru je to stejný sport, jenže na ulici se prostě hraje jinak. V pětkovém basketbale máte víceméně stálý kádr, kluci se navzájem znají, vědí o svých silných a slabých stránkách a mohou se na sebe spolehnout. Ego jde stranou ve prospěch týmu.
U streetballu tedy sebevědomí a individualismus „vyčuhují“?
Streetball je naproti pětkovému basketu tomu hlavně hra ega. A samozřejmě schopností. Člověk, který přijde na hřiště a věří, že je tam nejlepší, bude téměř vždy hrát lépe než hráč se stejnými schopnostmi, ale horším mindsetem. Spoluhráče navíc znáte méně. Kdo ale hraje delší dobu, pozná během chvíle, kdo je dobrý a kdo ne. Cíl je vždy stejný: vyhrát, i za cenu, že si spoluhráči sáhnou na míč o něco méně. Mluvím teď o turnajích 3DOM, kde se na každou hru skládají náhodné trojice.
I na streetu si ale časem mezi lidmi vybudujete určitý kredit. Mladší by tomu dnes řekli aura a ta dost určuje, co vám na hřišti projde. V pětkovém basketbale nebudete spoluhráče nahlas sjíždět za to, že něco udělal špatně. Na streetu je to jiné. Klidně se může stát, že se to zvrhne v konflikt a trash talk, ale to k venkovnímu basketbalu patří. Bez toho by to nebylo ono.
Kurty, alespoň v Praze, jsou plné cizinců. Mají nějaké jiné návyky než Češi? Nebo třeba právě silnější ego?
Ano, v posledních letech potkávám na hřišti cizince skoro častěji než místní hráče. Pravidelně se vídám s ukrajinskou a mongolskou basketbalovou komunitou. Oproti té české u nich vnímám hlavně hrdost, se kterou třeba Mongolové hrají. Jejich vytrvalost a odhodlání vyhrát vás ze začátku skoro až rozhodí. Minimálně na streetu hrají výrazně fyzičtěji. A protože si venku fauly hlásí hráči sami, poznáte tu urputnost hned: zahlášený faul vám málokdy uznají bez debaty. Chtějí prostě vyhrát za každou cenu a mně se to na nich neskutečně líbí. Nejlepší streetové hry poslední doby jsou právě ty proti nim. Hrají, jako by každá hra měla být ta poslední.
Ukrajinci jsou nám na hřišti herně i mentálně dost podobní, ale pokoru a přístup ke hře by se od nich čeští hráči občas mohli učit. Ego na street patří, jenže sebevědomí ve hře je něco jiného než arogance k lidem kolem. Zobecňovat se to ovšem nedá. Basketbal je sice týmový sport, ale do hry se vždy nejvíc promítne charakter a mentální nastavení konkrétního hráče.
