Hodiny na kluzké vozovce v Mostě, náraz jiné formule, vrtulník, zlomená žebra, otřes mozku, špitál. Když začínající, tehdy patnáctiletý závodník formule 4 Teodor Škorpil Borenstein ve svém druhém podniku v roce 2024 ošklivě boural, vypadalo to na rychlý konec kariéry. Ujal se ho Tomáš Enge, jediný Čech ve F1, a vysoký junák už zase řídí bez strachu, rychle a rve se o titul.
„Vrátil jsem se díky Tomášovi, který přemluvil rodiče. A já znovu našel v závodění lásku,“ svěřil se student mezinárodního gymnázia v Praze na osudovém Autodromu Most, kde o víkendu slavil za tým Jenzer Motorsport stříbrný hattrick v šampionátu F4 CEZ.
Enge nechce mluvit o tom, zda v něm vidí svého nástupce v F1: „Ale jezdí jako švýcarské hodinky!“ Což je obdivuhodné už proto, že přeskočil kategorii motokár, kde formulová kariéra obvykle startuje.
V čem spočívá vaše spolupráce?
Enge: O Tea se starám komplexně, počínaje zvolením závodní kariéry, růstu, týmu samotného až po to, že s ním jezdím po všech závodech a testováních. Dávám mu rady technické, sportovní i mentální – prostě všechny svoje zkušenosti ze závodní trati, co jsem nasbíral.
Borenstein: S Tomášem jsem se poznal po velké nehodě v Mostě a jeho zkušenosti jsou nenahraditelné. Přináší mi, co by nikdo jiný neuměl. Stará se o mě ve všech ohledech. Cestuje se mnou na závody a testy, připravuje mě mimo trať. Hlavně spolupracuju s inženýrem a Tomáš mi pomáhá s mentální částí, která je v motorsportu extrémně důležitá.
Míříte na F1?
Enge: Teo má cíle vždycky jen o krok výš. Teď to je formule 3, možná regionální. Až v ní bude, jeho další cíl bude mezinárodní formule 3 nebo formule 2. Na to, že ten kluk začínal před dvěma lety a nemá žádnou průpravu z motokár, je vážně skvělý. Všichni ostatní jezdí na motokárách od pěti šest let až do čtrnácti, kdy přesedlají do formule, on nic takového za sebou nemá.
Häkkinenovi v Mostě. Legendární Fin fandil dceři, která závodila za Česko
Je v tom problém?
Enge: Prochází si nástrahami a záludnostmi závodění kolo na kolo. Ne samotné rychlé jízdy. On umí jezdit rychle, velice dobře a přesně. Když se mu to povede, kolikrát mu říkám, že jezdí jako švýcarské hodinky. Ale předjíždění, kde se pohybovat na trati, starty a restarty, strategie na celý závodní víkend i šampionát, mentální nastavení – to jsou věci, které se učí za pochodu. Kdežto jeho konkurenti to zažili už v mladších letech nebo v motokárách.
Teo, v čem jste dobrý a v čem ne?
Borenstein: Moje kvalifikační kola bývají rychlá a přesná, ale bohužel mé starty zatím nepatří mezi nejlepší.
Jak ho v pouhých 15 letech ovlivnil karambol v Mostě?
Enge: Teo udělal jednoduchou, malou jezdeckou chybu. Začalo mrholit, on na kluzké vozovce dostal smyk, otočil se a zůstal stát. Nic zvláštního. Ale chvíli potom přijelo další auto, které to do něj čelně napralo. Rozpůlilo jeho formuli, se zraněním letěl do nemocnice. Byl to jeho druhý závod. A potom jsem začal s Teem pracovat já, abych mu vrátil sebevědomí, které před bouračkou měl.
Borenstein: Vůbec jsem si po nehodě nevěřil, bál jsem se auta, nebyl jsem svůj. Tomáš mi časem pomohl s feelingem a teď se dostávám tam, kam patřím.
Kdy se to podařilo?
Enge: Teo se bál nehody, bál se, že nezvládne auto, bál se, že se něco stane, že nedobrzdí, že nezatočí. V letošní sezoně prokazuje, že to odblokoval, umí zase jezdit jako švýcarské hodinky. Opravdu přesně, když koukám na jeho onboardy, na jeho jízdu. A dokáže si se soupeři dělat, co chce.
Handicap, že nezávodil s motokárami, je už smazaný?
Enge: Za dva roky se dostal do takové úrovně, kam spousta jezdců za osm deset let. Dneska mu je sedmnáct, bojuje o první místa, o titul ve středoevropské formuli 4 a do toho začíná jezdit v italské formuli 4, která je – jak já říkám – mistrovství světa F4. Jsou tam zase jiní vlčáci, závodní pole je ještě silnější než tady. Zatím jsme jeli dva závody, pomalinku se prokousává, vždy se zarazíme na kvalifikaci, že se něco nepovede, většinou z mentálního hlediska. Ale rychlostně má na to jezdit do první šestky z padesáti aut, co tam jsou. Průprava z motokár byla vždy klíčová, aby závodník byl úspěšný, takže potřebuje čas.
Borenstein: Necítím, že to je handicap, že bych neměl něco, co mají ostatní. Možná ze začátku ano, ale postupně to zmizelo.
V čem to bylo jiné, že jste nezažil motokárové závodění?
Borenstein: O formulích se říká, že to je nekontaktní sport, ale ono to tak nebývá. Vy musíte prokázat, že jste ten, kdo předjíždí nebo brání svoji pozici. Musíte dokázat, že jste rychlejší, mezi soupeři je to důležitá věc. Je to vlastně kontaktní, ale nesmějí tam být až tak velké střety, jinak to vaše formule nepřežije.
Mohl by Teo pasovat do F1?
Enge: Vím, že chcete krásný titulek: Enge řekl, je tady další česká naděje do formule 1! Problém je, že já to říct nemůžu. Nejsem ten ambiciózní tatínek nebo manažer, který by tvrdil: Tohle je budoucí hvězda formule 1. Já jsem při zemi, on taky. Budeme dělat maximum, aby se všechno naučil, aby vyhrával závody i šampionát. On je velice skromný kluk, učenlivý, hrozně všechno analyzuje, hrozně o všem přemýšlí, je velmi chytrý. Skvěle se s ním pracuje, ale pořád je teenager.
Teodore, vypráví vám Tomáš o svých zážitcích z formule 1?
Borenstein: Vypráví o všem, nejen o formuli. On jezdil ve všech disciplínách a je vždy famózní poslouchat jeho historky. O autech, o změnách, jak vypadal motorsport v minulosti. Pouštěl jsem si i jeho závody v F1, viděl jsem Monzu. Je to pro mě motivace, že se tam dá dostat. A doufám, že budu další Čech, kterému se to jednou povede.
Formule nejsou sen, ale cesta, kterou chci jít naplno, říká Max Karhan
Jste na formulového závodníka vysoký, to není problém?
Borenstein: Prozatím ne. Ale kdybych překonal 195 centimetrů, tak to už není ideální. Pak se z toho stává určitý handicap. Přesto jsou známí jezdci jako Ugo Ugochukwu, který má přes dva metry. Američan, co jezdí ve formuli 3. Já teď měřím 186 centimetrů a pravděpodobně ještě trošku porostu, ale už moc ne, od patnácti jsem nabral jenom tak cenťák.
Jak vás vůbec napadlo, že budete závodník?
Borenstein: To napadlo spíš rodiče. Já vždycky koukal na motorsport, ale přišel jsem k tomu pozdě. Přesto jsem za to rád, pořád to jde dohnat. Motokáru jsem dostal ve svých dvanácti letech, ale nezávodil jsem s ní.
Tomáši, dočkáte se jednou svého českého nástupce v F1?
Enge: Rád bych, ale je otázka, jestli to dopadne. Budeme na tom všichni pracovat a snad se to podaří. Dnes jsou jezdci z motokár vychovávaní juniorskými týmy formule 1 nebo automobilkami, viz Mercedes, Red Bull, Williams, Porsche. Dostat se tam bylo vždycky těžké a je i dnes. Musíte jezdit, trénovat, věnovat tomu soukromý čas i duši. Pro Tea je prioritou taky škola, snažíme se zvládnout perfektně obojí. Protože když nebude škola, nebude závodění. Ten úkol není jednoduchý. Na druhou stranu je hrozně šikovný ve všem, co dělá. Chce! Má správný přístup.
Borenstein: Doufám, že se jednou dostanu na ten piedestal motorsportu. A že dokážu i sám sobě, že to je možné a že můžu soupeřit se světovými jezdci.
