Podíváte-li se na přehled vyznamenaných osobností k 28. říjnu, nápadně působí jedna věc. Zvláště ve srovnání s minulými roky. Hned nahoře, mezi laureáty Řádu Bílého lva občanské skupiny, narazíte na jména Věra Čáslavská, Helena Illnerová, Miloš Forman a Iva Janžurová. Legenda světového sportu i odporu proti sovětské okupaci, přední česká vědkyně, světoznámý filmový režisér a skvělá i oblíbená herečka.
Co je na nich zvláštního? Jednak dvě z těchto osobností stále žijí, což u Řádu Bílého lva není úplně běžné. A hlavně to, že k jejich identifikaci nemusíte sahat po lexikonu. Ta jména zná každý, kdo se aspoň trochu zajímá o dění kolem sebe a ve společnosti.
Při vší úctě, Štefánik dnes řád nepotřebuje
Toto je v praxi nejvyšších státních vyznamenání jistý posun, a řekněme rovnou, že k lepšímu.
Státní řády a vyznamenání udílí (propůjčuje) hlava státu, to je jasné. Méně jasno je v tom, zda jimi prezident vyjadřuje svůj osobní vkus či preference, nebo se má řídit zájmy, idejemi či hodnotami státu, který reprezentuje. Toto nelze řešit ani zákonem, ani směrnicí. Toto se musí nějak usadit praxí.
Souhlasíte s letošními vyznamenáními, které udělil prezident Petr Pavel?
Za minulých 36 let se to až příliš často řešilo výběrem historických – českých i světových – postav. Někdo by řekl, že nejvyšší řády často dostávali lidé „bezpečně mrtví“, takoví, u nichž nehrozí, že ještě provedou cosi nekorektního. Lidé „nekontroverzní“.
Bylo to nerizikové, ale mnozí museli vyznamenané hrdiny prvního, druhého či třetího odboje rozklíčovat s knihou v ruce. V té či oné míře si tak počínali všichni čeští prezidenti. Přičemž Václav Havel měl alibi, že po čtyřiceti letech totality byl vytěsňovaných a nevyznamenaných hrdinů plný zásobník.
Pro ilustraci nahlédněme do tří let prezidenta Pavla. Generál Karel Mareš, sokolský odbojář František Pecháček, generál Milan Rastislav Štefánik, generál Sergej Ingr, generál František Moravec, odbojáři Hugo Vojta a Jaromír Nechanský. Jsou to nezpochybněné osobnosti, ale pro běžné občany často lidé z knižní historie. Při vší úctě i generál Štefánik.
Bílý lev Čáslavské, Illnerové či Janžurové. Metál dostali i vojáci, Hřebejk nebo Kubera
Kdybychom chtěli trochu špičkovat, napsali bychom, že v rámci této tradice mohl letos dostat Řád Bílého lva král Ludvík II. Jagellonský. Vždyť před 500 lety jako poslední český panovník padl v bitvě (u Moháče). Ale konec špičkování. Místo Ludvíka II. vidíme jména Čáslavská, Illnerová, Forman a Janžurová. Leckdo může říci, že zde se preference i vkus státu prolínají s preferencemi i vkusem běžného občana. A to je plus. Nebo ne?
Zasloužili se klausovci i jiní
Stále platí, že jisté skupiny laureátů podléhají inflaci. Třeba vojáci z misí, což je věc profesní i osobní kolegiality prezidenta Pavla. Či disidenti Husákovy éry, hlavně chartisté. To zase může být úlitba, kterou se nic nezkazí a „signalizují se ctnosti“, jak říkají pokrokáři.
Ale může to přinášet komplikace. Třeba právě teď, kdy se připomíná 50. výročí Charty 77. Koho vyznamenat, když „ti hlavní“ buď nežijí nebo již vyznamenání byli? Volba tak padla na Jiřího Dienstbiera staršího, ale pozor. Formálně dostal Řád TGM nikoliv za Chartu, ale (spolu s Jaroslavem Šedivým) za „podíl na obnovení státní suverenity“.
Ne že by si Dienstbier ocenění nezasloužil, ale leckdo se může ptát. Neměl ten řád dostat spíš Pavel Kohout, už poslední žijící autor Základního prohlášení Charty? (Myšleno autor – spolu s Václavem Havlem – stylistické a literární podoby dokumentu.) Ale to jsou spíše jen detaily.
V přehledech vyznamenaných mívá své kouzlo i moment překvapení. Za éry Petra Pavla to bylo dvakrát. Poprvé v říjnu 2023, kdy Řád TGM dostala Zdena Mašínová. Bylo to historicky poprvé, kdy někdo z rodu Mašínů osobně převzal státní vyznamenání. A pak v říjnu 2024, kdy medaili Za zásluhy získal Jan Gruntorád, „otec českého internetu“. Bylo to poprvé, kdy „ajťáky“ uctil český stát.
DOKUMENT: Projev prezidenta Pavla při příležitosti státního svátku 28. října
Letos se tak výrazné překvapení nekoná. Zato můžeme sledovat jistou vyváženost, po jaké se volá na adresu veřejnoprávních médií.
Loňský Bílý lev pro Zdeňka Svěráka nesl nádech ocenění opozice. Letošní pro Janžurovou už politické zabarvení nemá. Mezi vyznamenanými najdeme sociální pracovníky společensky řazené ke kulturní levici, ale i manžele Vlčkovy, filantropy konzervativního ražení.
Z „lidí pera“ byl vyznamenán Karel Steigerwald, známý jako tradiční klausovec, ale i Jáchym Topol, známý odstupem ke všem politikům, a také Kateřina Tučková.
Berme to jako součást „rukopisu“ prezidenta, který se vyvíjí. A raději si ani nepředstavujme, jak by to dopadlo, kdyby laureáty státních řádů vybírala umělá inteligence.
