V záplavě zpráv o válce na Ukrajině v posledních dnech vévodí návrhy na uspořádání mírových jednání. Ruský prezident by se chtěl v listopadu setkat se svým americkým a čínským protějškem. Donald Trump oznámil, že Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj by se mohli velmi brzy sejít. Mluvčí Evropské komise uvedla, že EU očekává, že bude zastoupena u vyjednávání o budoucnosti Ukrajiny.
Podobné pokusy od ruské invaze už jsme zažili mnohokrát, ale nakonec nikdo nic nevyjednal. Proto se raději podívejme, zda EU, která si o sobě myslí, že je velmoc, získá křeslo u jednacího stolu, protože USA, Čína a Rusko s tím zjevně nepočítají.
Situace od doby studené války, kdy největší hrozbou pro Ameriku byl Sovětský svaz, se totiž významně změnila. Největším nepřítelem EU je dnes Rusko. Mohou za to hlavně expanzivní ambice Kremlu, ale dost poctivě se na tom nadřel i Brusel například tím, že s Rusy odmítl mluvit, což je obrovské strategické fiasko.
Moc první dámy USA. Jak to, že Melania Trumpová zmohla s Putinem víc než její manžel?
Rusko kvůli geografickému determinismu i historické zkušenosti (Švédi, Řád německých rytířů, Napoleon či Hitler) vždy vnímalo sjednocenou Evropu jako největšího nepřítele. Samozřejmě je nesmysl srovnávat EU s Napoleonem či Hitlerem, ale jedná se o unii, která má 450 milionů obyvatel, velkou ekonomiku a z ní vyplývající potenciálně významnou vojenskou sílu, tudíž v tom Kreml z pohledu geostrategie nevidí rozdíl. Pak se nedivme, že Putin nechce zástupce EU u jednacího stolu. Říká se ale, že ani koze se nechce na trh, dokud ji sedlák neuhodí pod ocas. Takže uvidíme.
Trumpův selský rozum
Na USA se Rusko dívá jako na velmoc kdesi daleko, která se koncentruje na Asii, protože Trump konečně provedl strategickou otočku s názvem Pivot to China, o čemž před ním uvažovala řada amerických prezidentů. Amerika má Rusko za upadající impérium a Bílý dům si uvědomuje, že by udělal největší chybu, kdyby Moskvu urputně tlačil do náruče Pekingu. Proto se Trump snaží Putinovi vysvětlit, jak by vydělal na spolupráci s USA.
A zřejmě už i v Kremlu pochopili, že Čína nemá zájem na tom, aby Rusko slavilo vítězství nad Ukrajinou. Prezident Si Ťin-pching si přeje, aby konflikt, který plýtvá obrovskými zdroji Západu, trval co nejdéle a aby Rusko bylo čím dál závislejší na Číně.
Evropské dilema v rozbouřených geopolitických vodách. Skončí válka s Ruskem v prosinci?
Rusko považuje Ukrajinu za překážku, která mu brání předělat evropskou bezpečnostní architekturu podle svého gusta. Dokáže tomu EU zabránit? Brusel tvrdí, že na Američany už se nelze spolehnout, že Trump zradil Západ a NATO, přitom prezident pouze aplikuje selský rozum v geopolitice. Ctí sice různé aliance, ale nakonec stejně rozhodnou zájmy jednotlivých států. Bylo by racionální, kdyby se EU více přiblížila k Trumpově Americe, jenže pokrokáři v Bruselu to odmítli.
Evropská unie a statut velmoci
Evropská unie by ráda udržela svoji přitažlivost díky blahobytu, ale zároveň má ambice stát se velmocí. Jenže oboje najednou není možné. Evropa mnoho desetiletí nekupovala pušky, utrácela za máslo, protože nad sebou cítila americký vojenský deštník. Dnes ale v beznadějně zadlužených západních státech EU vládne vnitropolitický chaos, takže těžko vznikne tak silná společenská koheze, jež dokáže projektovat sílu navenek.
Dokáže EU vytvořit obranný systém, který nahradí ten americký? Je to nereálné. Fergusonův zákon, což je geopolitický koncept skotského historika Nialla Fergusona, říká, že jakákoliv velmoc, která utrácí více peněz na obsluhu státního dluhu než na obranu, riskuje ztrátu statutu velmoci. Dluhová zátěž pak začne odčerpávat zdroje určené pro národní bezpečnost a oslabuje schopnost čelit vojenským výzvám.
