Hlavní zprávy

Můj přítel Hamás a protipožární zeď proti extremismu všeho druhu

Můj přítel Hamás a protipožární zeď proti extremismu všeho druhu

Může za všechno špatné v Evropě Putin či Trump? Z médií to tak často vypadá, i když realita bývá domácí. Třeba v Berlíně. Dlouho se vědělo, že progresivisté, Levice, Zelení i sociální demokracie mají složitý vztah k arabsko-islámské subkultuře. Nechtějí přímo velebit Hamás, protože by to vypadalo blbě. A policejní tažení proti klanům tlumí, neboť je to prý rasismus.

Teď se ale staly dvě novinky. V září ve volbách v Berlíně Levice vyhrála, na vítězné oslavě se ukázali lídři klanů (též Ibrahim Ibrahim, blízký Hamásu). A když dala Elif Eralpová, lídryně Levice, jež aspiruje na starostku Berlína, rozhovor magazínu Der Spiegel, v poznámkách při autorizaci textu na sebe nechtěně řekla i to, co říci nechtěla.

Že má strach o sebe a svou rodinu. Že se lidí s vazbami na klanovou kriminalitu, Hamás i její postkomunistickou Levici bojí. Nikoho konkrétně nejmenovala, neboť jí to poradila policie. Ale lidé včetně mnoha progresivistů mají stejně jasno. Může někdo jako Eralpová či jiný zástupce Levice odpovídat za čtyřmilionové město a bezpečnost v něm?

Stručně a jasně to shrnul mediální manažer Gabor Steingart na svém webu The Pioneer (podle jména jeho lodi, kotvící na řece v Berlíně).

Když v Německu léta důsledně funguje „protipožární zeď“ vůči AfD za extremismus, proč se nikdo nepokouší prosadit „protipožární zeď“ vůči extremistické Levici?

Steingart píše: S veškerou úctou k hlasu Berlíňanů i pochopením pro touhu po progresivní zemské vládě je od nynějška jasno: koalice s Eralpovou a její Levicí v čele se diskvalifikovala. Eralpová se bojí. Nezlehčuje sice ty, kdo oslavují terorismus, ale vše ostatní je průšvih.

Hlava výkonné moci takto nesmí mluvit, ba ani myslet. Ti, kdo vládnou zemi, se nemohou bát jednotlivců. Zvlášť ne podezřelých z toho, že už mají se státem problém. Což je sympatizant Hamásu Ibrahim. Naopak: Každý gangster, drobný kriminálník i velký podvodník si musí myslet: „Hmm, raději bych si se starostou nezahrával.“

Kandidátka na starostku Berlína omylem přiznala strach mluvit o zastáncích Hamásu

Co by si pomysleli státní zástupci, kdyby takové lidi vyšetřovali? Co policisté, kteří je sledují a vyslýchají? Ti, kdo se extremistů bojí, nemohou věrohodně slíbit, že proti nim povedou boj s veškerou dostupnou silou. A ti, kdo takové věci píší, nepřímo přiznávají nedůvěru v to, že je stát ochrání… Vědomí rizika, to ano. Ale strach nesmí být hlavní zásadou. Kdokoliv, jehož jednání je poháněno strachem, na danou práci nestačí.

To jsou racionální úvahy. Ale našince napadne i toto. Když v Německu léta důsledně funguje „protipožární zeď“ vůči AfD za extremismus, proč se nikdo nepokouší prosadit „protipožární zeď“ vůči extremistické Levici? V červnu to navrhl sloupkař Nikolas Blome na webu Der Spiegel, ale vážně to nikdo nevzal.

***

Teď se posuňme dále. Popsaný případ patří k těm, jež právě AfD zvyšují skóre. Posilují totiž dojem, že jedině ona nabízí důslednou obranu. Ale příliš často se zapomíná, i u nás, kde má AfD věrné fanoušky, že v idejích a osobnostech této party je více neblahého, než fanoušci přiznávají. V říjnu vyšla najevo věc, která kritický vztah vůči ní ozřejmí.

Odstoupil člen vedení mládeže AfD Luca Maurice Strauf, jenž si sám říká Helmut Strauf. Prý z osobních důvodů, ale podle médií kvůli mapě, kterou na síti X publikoval 3. října, v Den německé jednoty. Už zmizela, ale poselství je jasné. Je to mapa etnického Německa. Uchovává všechny evropské hranice, ale ukazuje, kde žijí etničtí Němci: v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii, Lucembursku, Belgii, Dánsku, Maďarsku, Rumunsku, Polsku, na Slovensku (Kremnica, Kežmarok) i v Česku (Chebsko, Šluknovsko).

Člen vedení mládeže AfD Luca Maurice Strauf, jenž si sám říká Helmut Strauf, na síti X publikoval 3. října v Den německé jednoty mapu, která později zmizela, ale poselství je jasné. Je to mapa etnického Německa.

A k ní připojil text: „Německá jednota znamená takové Německo, jež spojuje celý německý národ v jednom státě. Dnes si připomínáme jedno etapové vítězství na této cestě.“ I proto ji Der Spiegel označil za revanšistickou.

Co z toho plyne? Ve velké politice nic. Je to humor turkovského typu. Ale mimo Německo to lidi zajímá. Už po volebním úspěchu AfD v září působilo nápadně, že Marine Le Penová to nijak neslavila (na rozdíl od jistých fanoušků AfD u nás).

Teď je nápadné, jak se na sociálních sítích rozčilují Francouzi lepenovcům blízcí. Pár výživných ukázek přinesl německý web taz. Obecný tón zní: „Jen tak dál, zelížrouti!“ Přímočařeji to pak vypadá takhle: „Němci nikdy nebyli našimi přáteli. Musíme anektovat Sársko, levý břeh Rýna a pokud možno opět srovnat Berlín se zemí.“

Zdá se, že představa nějaké internacionály proti pokrokářům, party spojující AfD, lepenovce, okamurovce a podobné, je mimo mísu. Ale stejně by bylo zajímavé vědět, zda u nás, v zemi, kde právem vyvolává odpor banderovská symbolika Ukrajinců, mapa z dílny AfD nevadí.

Možná jste zmeškali