V 5.10 ráno mi přišla zpráva od osmatřicetiletého kamaráda Martina, který má účetní firmu, manželku a dva syny: „Ty krávo, ta mapa je neuvěřitelně velká!“ Hrál v tu brzkou hodinu s entuziasmem desetiletého sígra právě vyšlou hru Grand Theft Auto 6 a doufal, že se děti samy vzbudí, nasnídají, sednou do auta a odvezou se do školky a školy. A hlavně při pohybu po domě nebudou překážet před televizí! Což platí nejen pro děti, ale také pro ženy.
Mimochodem, i dámy si v té hře mohou příběhově přijít na své: GTA 6 vypráví story zamilovaného, trošku zlobivého, ale o to charizmatičtějšího páru. Je tam láska, emoce, city – fakt! Tip pro dlouhé podzimní večery: muž hraje, občas půjčuje na lehčí a zábavnější mise ovladač manželce, společně sledují fantastický příběh, love story, usrkávají víno, diskutují, ale ne moc, aby to nekazilo soustředění na hru, manželka po půlnoci poděkuje za další skvělý herně-filmový zážitek větou: „Počkám na tebe do 4.30 ráno, než dohraješ, v ložnici, lásko!“ To určitě bude takhle fungovat, ne?
V Novém dni na CNN Prima NEWS byl rozhovor s podobně starým týpkem jako Martin, který kolem šesté ráno seděl u PlayStationu a vysvětloval, proč si na ponor do světa Vice City vzal dovolenou a dlouhé dny o něm nikdo neuslyší.
První oficiální číslo překonalo vše. GTA 6 vydělalo za jediný den 3,79 miliardy dolarů
Když jsem o tématu GTA 6 mluvil na poradě u nás v televizi, hned několik lidí – nepařanů – si myslelo, že jsem si vzal nějaké drogy. Dělat reportáže, živé vstupy z obýváků a rozhovory kvůli nějaké hře? Vždyť je to jen hra! „Ne, fakt to není jen hra! A fakt to není jen moje bublina!“ přesvědčoval jsem je, ač jsem věděl, že GTA 6 je jen moje bublina – jenže v té bublině je fakt hodně, hodně lidí. Marketingový zásah byl masivní, přesto ho Grand Theft Auto 6 ani nepotřebovalo.
99 procent ze 100
Na serveru Metacritic, agregátoru všech světových recenzí, má hra neskutečných 99 ze 100, což je nejlepší hodnocení v historii – žádná jiná hra za ty čtyři dekády, kdy se paří, nedostala víc.
Šéf komentářů MF DNES Mirek Korecký, starý, zlý, naštvaný a dost nevrlý muž, si do mě rýpl, když jsem mu oznamoval téma mého sloupku do novin: „Jasně, Kubo, naše cílovka teď nežije ničím jiným...“ Bohužel to myslel ironicky, ale generační zásah GTA je fakt široký, stoprocentně pohltil i čtenáře papírových novin. V den vydání GTA 6 jsem napsal status na Facebook a okomentoval mi to třeba jeden chlápek: „Zítra, 19. 11., mám narozeniny, 40 let, a za chvilku jdu spát, abych mohl v 00.00 zapínat a aspoň pět hodin hrát, pak jdu do práce a přijedu až v pátek ráno.“ Nebo další: „Bude mi 50 let, jsem na noční, ráno končím, zapnu PS a spát půjdu až v úterý.“ Mirku, nevíš. Nevíš!
RECENZE: GTA 6 je perfektní simulátor zločinu a jasná hra roku
A víš aspoň, Mirku, v čem je ta hra tak dokonalá? Je to svět. Lepší svět v tom, jak strašně je špatný. Starý dobrý, nekorektní. Svět, kam lze utéct. Dovolená bez letenky, na které vybijete denní strasti našich intenzivních životů.
Nemusíte se nijak hlídat, spustíte v sobě své nejhorší já a aplikujete klučičí zlobení, kdy napadáte lidi, kradete auta a pak si s těmi auty euforicky hrajete. Není to lineární příběh, můžete si dělat, co chcete. Jít, kam chcete. Otevřít jakékoliv dveře. Nebo žít příběh zmiňovaného páru. Město žije, umělá inteligence obyvatelstva je naprosto nereálně reálná a za nebezpečné řízení vám může třeba vynadat i cyklista – a vy ho za to můžete beztrestně přejet… No nic. Mirku, měl by sis to zkusit. Vy všichni.