Naivní, rozmazlená, upadající. To je neudržitelný stav současné Evropy

Narodil jsem se v Československu a později hleděl, jak se náš stát rozpadá. Pokud by se o tom dalo tehdy v referendu hlasovat, určitě bych se býval postavil proti. Mojí zemí byly Vysoké Tatry stejně jako Krkonoše. Jen „naši“ lidé, moji spoluobčané, tam mluvili trochu rozdílným, přesto nám všem dobře srozumitelným jazykem. Dnes musím pragmaticky uznat, že rozpad země byl krokem správným.

Raději se rozejít v míru a především včas než nechat spory eskalovat a vše dovést k rozvodu dvou znepřátelených partnerů.

Později jsem od pocitu čistokrevného Čecha přešel k identitě nové, tentokrát Čecha-Evropana. Pokud jsem se vracel z Ameriky nebo Asie a doletěl jsem na první evropské letiště, měl jsem pocit, že už jsem doma. Ano, jazyk byl pořád jistou překážkou, ale emoce byla jednoznačná.

Právě proto mi tolik vadí neschopnost konkrétních evropských vlád, stejně jako celé EU, čelit výzvám současného světa. Obávám se plíživě se šířící neschopnosti udržet tvář starého kontinentu, jeho kulturní výlučnost, kvalitu vzdělávání, ekonomickou výkonnost, bezpečnost i životní prostředí.

Evropa se musí změnit, jinak bude irelevantní, varoval Pavel pro německý list

Následující kritiku tedy nevyjadřuji coby principiální odpůrce EU, ale jako člověk, který léta sleduje nenápadný evropský úpadek, jenž se postupně zdá být prakticky neodvratný. A nic na tom nezměnily kritické zprávy, jako kdysi byla ta od Maria Draghiho. Nestalo se nic a trajektorie je stále nepříznivá.

Naivita, rozmazlenost, úpadek

Evropa a její vůdci se ukázali být naivní, když se v posledních jedenácti letech efektivně nepostavili ilegální migraci. A když už jsme v tom problému byli až po uši, tak nedokázali realizovat programy, které by migrantům poskytly dostatečnou podporu při integraci do evropské společnosti. Ale nejen to. Dodnes nejsou němečtí byrokraté schopni dodržovat ani své vlastní termíny při vyřizování migračních formalit, a pokud uchazeč neprojde, tak ho většinou stejně nedokážou vyhostit.

Mezitím se u našich německých sousedů nespokojení mladí lidé přilepovali k dálnicím, vláda zrušila jaderné elektrárny, na armádu se celoevropsky vydávaly finance ve výši nedosahující oficiálních závazků. Evropa tak rozmazleně věřila, že pokud se něco s její vnější bezpečností stane, nebude se bránit sama, ale udělají to za ni Spojené státy. Je to mentalita dětí spoléhajících se na zodpovědné rodiče za Atlantikem. Člověk z toho má dojem, že naši lídři snad nikdy nechodili na hodiny dějepisu. Protože takhle dějiny prostě nefungují. To nemůže dopadnout dobře.

Co je cílem nepokojů ve Francii: komunismus, chalífát, nebo nihilismus?

A jak tedy nyní reálně fungují a jak se prakticky projevují? Podívejme se na to, jak v těchto dnech není Francie schopna dodržet ani jednu ze základních funkcí státu, jíž je bezpečnost občanů a nedotknutelnost jejich majetku. Jen ten, kdo minulý víkend nebyl v Paříži, může tvrdit, že se jednalo o protestní studentskou demonstraci.

Očití svědkové viděli, jak přerostla do něčeho daleko horšího, a zahalení mladí muži nikterak připomínající studenty rabovali vše, na co přišli. To nebyli studenti, kteří mimochodem v Evropě studují zcela či téměř zadarmo, ale ta nejhorší lůza, jež využila příležitosti. A přebujelý stát vybírající speciálně ve Francii velmi vysoké daně na své neefektivní fungování je nebyl schopen zastavit.

Poslední dějinná lekce

A jako poslední dějinná lekce se možná uskuteční setkání lídrů USA, Číny a Ruska. Ať už si mezi sebou řeknou cokoliv, a bohužel to může připomínat i orwellovské rozdělení světa na tři mocnosti, jako symbol by taková sestava u jednacího stolu byla nepřehlédnutelným důkazem o současném velmi omezeném vlivu evropských zemí.

O nás bez nás? Putin od Trumpa nechce jen volnou ruku na Ukrajině, ale ještě něco horšího

Shrňme si to. Momentálně si vůbec nežijeme špatně, ale v Evropě máme slabé a na USA závislé armády, klopýtající ekonomiku a část populace, jež je přesvědčena, že blahobyt je nárokový.

Proto se obávám, že současný evropský model není udržitelný. Měli bychom vážně debatovat, jak ho zlepšit. Nedělat nic se dříve či později postaví proti nám.