Předčasná radost opozice i mobilizace u volebních uren. Sestavování izraelské vlády bude drama

Lístky odevzdané ve včerejších izraelských parlamentních volbách se pořád sčítají a k určení jejich vítěze je opravdu ještě daleko. Už teď je ale jisté jedno: kartami pořádně zamíchala nebývale vysoká volební účast, která paradoxně může i zkomplikovat sestavování budoucí vládní koalice.

Blok stojící za dosavadním premiérem Benjaminem Netanjahuem by mohl podle dílčích výsledků získat asi 54 mandátů, opozice vedená Gabim Eisenkotem 49 a zbývajících 17 křesel ve 120 členném Knesetu by měly obsadit arabské strany. To jsou průběžné výsledky, které potvrzují nesmírně těsný a dramatický souboj o budoucí směřování a politickou kulturu Izraele.

Předčasná radost opozice

Když se před třiceti lety, v květnu 1996, stal Benjamin Netanjahu premiérem poprvé, bylo to v přímých volbách předsedy vlády a šlo o předčasné volby poté, co židovský terorista zavraždil premiéra Jicchaka Rabina ve snaze zastavit mírový proces s Palestinci. Netanjahu tehdy stál proti úřadujícímu předsedovi vlády a pokračovateli Rabinovy linie Šimonu Peresovi. Toho favorizovaly průzkumy i exit-polly po uzavření volebních místností, takže ve zdejší novinářské komunitě jsou stále pamětníci toho, jak jeden velký český tištěný deník druhý den ráno oznamoval Peresovo vítězství – jenže reálné hlasy sečtené přes noc ukázaly, že skutečným vítězem je Netanjahu.

Volby v Izraeli: vzestup Arabů vyšachovává velké bloky do patové situace

Tato historická vsuvka není neopodstatněná. Opoziční vůdce Eisenkot už včera večer na základě prvotních čísel prohlásil: „Veřejnost se rozhodla pro změnu. Koalice neúspěchu ztratila důvěru občanů. Izraelští voliči hlasovali proti tomu, aby Benjamin Netanjahu pokračoval ve funkci premiéra. Zatím jde stále jen o odhady výsledků voleb na základě průzkumů mezi voliči při odchodu z volebních místností a musíme počkat na skutečné výsledky. Jedno je však už nyní jasné: Benjamin Netanjahu dnes večer stojí proti sionistické, národně orientované většině, která je početnější a silnější než jeho vlastní tábor. Skutečný státník, hodný označení vůdce, by přijal verdikt občanů, a ještě dnes oznámil svůj odchod z politického života.“

Jenže oznámit odchod je opravdu to poslední, co lze reálně od matadora izraelské politiky a mistra přežívání Netanjahua čekat. Navíc, když by to mělo být oznámení předčasné.

Zatímco večer po volebním dni všechny izraelské exitpolly skutečně ukazovaly na vítězství Eisenkotova bloku, dnes ráno voliči na svých mobilech a obrazovkách mohli najít jiná čísla: Nejenže se potvrzuje včerejší údaj, že Netanjahuův Likud má největší zisk, ale celý tábor stojící za dosavadním premiérem už vykazuje větší zisk než ten Eisenkotův.

Mobilizace na všech stranách

Hlasování mělo největší účast od 80. let – k urnám přišlo 77,7 procenta voličů. Předcházela tomu mobilizační kampaň, kterou leckdo viděl za hranicí vkusu a někdo dokonce i za hranicí zákona.

Netanjahu například vyrukoval s uměle vytvořeným obrázkem atomového výbuchu nad Tel Avivem a heslem, že pokud nezvítězí on, ale opozice, čeká Židy „druhý holocaust“. Dva dny před volbami také vyšlo najevo, že Netanjahu tlačil armádu do vyvolání blíže nespecifikované konfrontace s Íránem, proti čemuž se však postavil náčelník generálního štábu Ejal Zamir. Opozice „Bibiho“ postupy označila za vyvolávání strachu a bezpečnostních rizik v zájmu vlastního politického přežití. Jeden z jejích lídrů Avigdor Lieberman dokonce vyzval ke stíhání Netanjahua pro podezření, že provokováním Íránu ohrožuje bezpečnost země.

Nejvíc mandátů získá Netanjahu, ukazují průzkumy. Většina pro opozici? Jen s Araby

Z amerického i zralého tisku jsme se dozvídali, že Netanjahu opakovaně volal Donaldu Trumpovi, aby od něj získal druhé vyjádření podpory, když to první podle průzkumů nezabralo. Americký prezident Netanjahua ještě jednou skutečně vyzdvihl a zmínil, že spolu ještě musejí dotáhnout nedodělanou práci – míněno válku proti Íránu, kterou letos v únoru společně začali. V noci na dnešek už se Trump za tuto intervenci do izraelských voleb na své sociální síti pochválil.

Objevují se přitom zprávy, že spolu s touto podporou dal ale Trump Netanjahuovi podmínku: v jeho případné příští vládě už nesmějí být extremisté Itamar Ben Gvir a Becalel Smotrič.

Araby prý vyhnal k volbám Ben Gvir

Masivně své voliče mobilizovala i opozice. Například v předvečer voleb desítky tisíc lidí jejím jménem požadovaly vytvoření státní vyšetřovací komice, která by konečně osvětlila spoluodpovědnost Netanjahova vedení za masakr ze 7. října 2023, kdy tisíce Izraelců marně hodiny čekaly na záchranu před palestinskými teroristy, izraelské vrtulníky střílely do svých vlastních lidí atd. Uplynulé dva měsíce přinesly nejen svědectví o tom, že Netanjahu byl před vpádem teroristů opakovaně varován činiteli z arabského světa, ale také indicie, že jeho lidé nejspíš zpětně manipulovali se záznamy, kdy byl premiér probuzen a o invazi Hamásu informován, kdy se konala jaká krizová porada a podobně.

A mobilizovala i arabská komunita, s níž sionistické strany dosud v žádné koalici nepočítají, a která se tak podle všeho nejspíš nakonec stane zcela rozhodující silou právě skončených voleb. Toho si byl včera dobře vědom i Netanjahu, když napsal, že se Arabové hrnou do volebních místností, a je proto načase, aby se stoupenci židovské pravice zvedli z pláží a od grilovaček a šli volit také.

Radikál, jemuž armáda nesvěřila zbraň. Kdo je Ben Gvir, který míří na vrchol izraelské politiky

Analýzy citované v místních médiích přitom ukazují, že izraelské Araby k hlasování přiměla především protiarabská politika dosavadní vlády – v jedné reportáži také zaznělo, že Araby tentokrát sjednotil a mobilizoval svými rasistickými postoji ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir.

Arabské strany jsou dvě. Jedna z nich, Ra´am, už v minulosti se židovskými vládními stranami spolupracovala. Kdyby nakonec zvítězil Eisenkotův blok, dost možná by se projevil fakt, že některé jeho složky jakoukoli podporu od Arabů pro případnou menšinovou vládu odmítají a radši by šly do dalších předčasných voleb.

Sliby a zásady asi půjdou stranou

Roli v konečném zúčtování nakonec budou mít i malé strany, které se do Knesetu nedostaly, a jejich zisk se tedy proporčně rozdělí mezi úspěšnější kandidátky. Už před volbami se v této souvislosti psalo o nové straně Izraelský lid penzionovaného generála Ofera Wintera. Jeho program je hodně podobný Likudu a Winter už před volbami deklaroval, že bude součástí Netanjahuova bloku, tedy že nebude vyjednávat s nynější opozicí. Jenže právě Netanjahu se ho snažil minulý týden přimět, aby se svou stranou, sotva dosahující předepsaný práh 3,25 procenta hlasů, odstoupil a neohrožoval Bibiho šance na setrvání u moci. Winter neposlechl a noční čísla naznačovala, že Netanjahuovi namísto zamýšlené podpory skutečně asi uškodil.

V situaci, kdy ani jeden velký blok nejspíš nezíská parlamentní většinu 61 ze 120 křesel, a kdy třetí skupinu stran tvoří kandidáti arabské menšiny, tak bude nutné slevovat z různých předvolebních slibů a „zásad“. Z opozice to už v noci zaznívalo jasně: Když už se podařilo probudit letargické voliče, desítky tisíc Izraelců přimět, aby přijely volit ze zahraničí, nesmí si prý Eisenkotův tábor nechat vzít asi poslední šanci odstavit konečně Netanjahua od moci. Nadcházející hodiny ale teprve ukážou, jestli jim premiér tuto šanci skutečně dá.