Pronesl Petr Pavel svůj „rudolfinský projev“? Jisté je, že hlavní rizika vidí jinde než vláda

Kdo všechno dělá z prezidenta Petra Pavla lídra opozice? Takových je dost, v politických kruzích i v médiích. Ale někdy se do té role pasuje prezident sám. Třeba na státní svátek 28. října, ve svém projevu před udílením řádů a vyznamenání.

Aby nevznikla mýlka. Ten projev nebyl špatný. Snažil se být obecný, ba i trochu filozofický. Byl dobrý hlavně v tom, že prezident sdělil, co sdělit chtěl. Spíše varoval, než aby probouzel neodůvodněný optimismus. Ale tím překvapit nemohl. Ještě je v paměti, jak v únoru 2023, na Bezpečnostní konferenci v Mnichově, coby menšinový hlas varoval před optimismem vůči vývoji ruské agrese na Ukrajině.

DOKUMENT: Projev prezidenta Pavla při příležitosti státního svátku 28. října

Něco podobného nastolil ve středu, tedy v obecné rovině. Ale ve druhé části projevu se obrátil na české politiky od vládních po komunální, a tím chtě nechtě nastolil otázku. Jak velká část společnosti bude tu řeč vnímat jako obecně varovnou, spojující a motivující? Jak velká část společnosti ji pochopí spíš jako kritiku Babišovy vlády? Jako pokus o reprízu rudolfinského projevu Václava Havla z listopadu 1997, který byl považován za podraz premiéra Klause?

Uvidíme. Zatím lze říci, že působí spíše překvapivě, jak řeč prezidenta Pavla zapadla do běžného „politického provozu“.

Líbil se vám projev prezidenta Petra Pavla na státní svátek 28. října?

Svoboda není záruka, ručit musíme sami

Prezident ji pronesl před udílením řádů, proto se nejprve obrátil na laureáty. Ne na jednotlivé osobnosti, ale typově. Jako na osobnosti, které přispívají k rozvoji této země. Na ty, kteří jsou ochotni udělat víc, než se od občana běžně očekává, a odmítají netečnost i nečinnost. To je pěkné, rozumné a chvályhodné.

Bylo to proneseno tak, že někdo v tom mohl slyšet konzervativního filozofa Burkeho: „Má-li zlo triumfovat, stačí, aby slušní lidé nedělali nic.“ Když pak mluvil o svobodě a demokracii, že ty samy o sobě k úspěchu nestačí, někdo v tom mohl slyšet Hegela: „Svoboda je poznaná nutnost.“

Nepromarněte čas, apeloval Pavel, ať politici připraví zemi na hrozící rizika

Prezident řekl, že svoboda nám dává právo rozhodovat o vlastním životě a demokracie právo podílet se na rozhodování o věcech společných. Ale ani jedno nezaručí cestu k úspěchu, nelze ho dosáhnout setrvačnosti. Jinými slovy: ručit musíme sami, svou vlastní aktivitou. A v tomto smyslu má prezident „pocit, jako bychom se této odpovědnosti v poslední době zříkali“.

Bojíte se víc Rusů, nebo migrantů?

Toto si každý přebere, jak chce. Někdo s inspirací, jiný s kritikou, ale těžko to považovat za útok. Útok ale může leckdo cítit z následující pasáže, v níž se prezident obrátil na „vládu, zákonodárce i představitele krajů a obcí“.

Apeloval na ně, aby nepromarňovali čas. Aby se připravovali na situace, které ještě nenastaly, ale reálně nastat mohou, prostě na rizika a hrozby. S tím, že je to jedna z největších zkoušek, před jakými dnes stojíme.

Toto už je politikum jako bič. Rizika, pořadí jejich naléhavosti, totiž leckdo vnímá značně rozdílně. I bezpečnostní rizika, na která prezident apeluje nejvíce.

Kalousek ocenil, že Pavel vyslovil nesouhlas s projídáním budoucnosti

Když říká, že bezpečnostní situace se zhoršuje, že přibývá incidentů, sabotáží, útoků na letiště, datová centra, energetiku či dopravu, nemluví o něčem, o čem by občané nevěděli. Ale na pořadí naléhavosti hrozeb se lidé, občané, politici ani politické strany prostě neshodnou.

Příklady. Je větším a bezprostřednějším rizikem pro Česko ruský revanšismus? Snaha vracet hranice vlivu Moskvy tam, kde byly před 37 lety? Nebo je větším rizikem současné zbrojní šílení Západu? Tady se může optika lišit, a to i podle prostých či osobních sympatií. Dnes se progresivistický Západ posmívá izraelskému premiérovi Netanjahuovi, že ve volební kampani strašil jaderným útokem na Tel Aviv. Ale před rokem se neposmíval Petru Fialovi, když ve volební kampani strašil ruskými tanky v ulicích českých měst.

V přístupu k pořadí naléhavosti rizik se prezident Pavel chová velmi politicky, i když má ve svých argumentech pravdu. Jenomže nepřipomíná, že pohledem druhých mohou mít pravdu i argumenty jiné.

Ludvík II.? Ne, Janžurová a Čáslavská. Vyznamenání se posunují od historie k době v paměti

Takto rozebral téma veřejných financí, když po právu kritizoval, že náklady na vlastní životní komfort přenášíme na naše děti, což není spravedlivé. Pronesl velmi trefný postřeh: „Doma jako rodiče jsme ochotní se uskromnit, abychom svým potomkům dopřáli to nejlepší. Jakmile se ale z rodičů proměníme v občany, přestáváme na ně myslet.“

I „Česko B“ se hlásí o svou pravdu

To vše je do velké míry pravda. Ale nelze nevidět, že tato pravda vytěsňuje hlas většiny voličů, kteří dali Babišově vládě mandát. Prezident má samozřejmě právo, aby své argumenty nastoloval a své projevy pronášel. Ale chce-li jako přímo volená hlava státu reprezentovat celou společnost, měl by vědět, že její podstatná část vnímá pořadí rizik a hrozeb jinak.

Babišova vláda toto „Česko B“, jak se někdy říká, reprezentuje. Uvědomuje si rizika masové ilegální migrace, uvědomuje si, jak neblaze ovlivňují veřejné finance ideologické projekty typu Green Dealu, a jiná rizika, která Petr Pavel ve svém projevu nezmínil. Prezident má plné právo vidět hlavní hrozby jinde. Ale neměl by se pak divit, je-li pasován na lídra opozice.