Voice of Freedom Повна версія

Sexuálním zločinům musíme čelit s otevřeným srdcem, říká herec Juraj Loj - Novinky

· Culture

Slovenský herec Juraj Loj

V posledních letech inklinuje k temným rolím. Po manipulativním sbormistrovi ve stejnojmenném loňském filmu se slovenský herec Juraj Loj představuje jako násilnický manžel Kláry Issové ve snímku Divočina. Na malých obrazovkách ho teď navíc vídáme v úloze policisty v krimi seriálu Hec.

Reklama

Když jste se o roli ve snímku Divočina dozvěděl, problesklo vám hlavou: Už zase záporák?

To jsem si neřekl, naopak mě napadlo, že to bude zajímavá, i když náročná postava. Musíte si u ní udržet nadhled, k čemuž mi hodně dopomáhala Klára Issová. Je to výjimečná herečka a pracovní partnerka, byla všemu absolutně otevřená.

Je to zvláštní, až do Sbormistra jsem záporáky nehrál. Sbormistr ale nebyl tak jednoznačně padouch, kdežto manžel v Divočině je takový explicitně.

V každé záporné postavě si musíte najít to pozitivní, jinak ji nemůžete hrát, nebylo by to uvěřitelné. I tento člověk má své kladné stránky. Nikdo se nerodí zlý.

Jaké hlubší rysy jste v něm objevil?

Je to ublížený člověk. Určitě si v sobě nese nějakou bolístku z dětství, kterou nedokáže léčit, a cyklicky opakuje zažitý vzorec. Stejně jako raněné zvíře v přírodě nejvíc kope a kouše kolem sebe. Pokud ale doma není napjatá situace, dokáže vůči svým nejbližším projevit lásku a něhu.

Klára Issová: Často o sobě pochybuji, ale neberu to jako slabost

Docela jinou postavu, tajemného vyšetřovatele Pilného, hrajete v seriálu Hec. Jaký je pod touto maskou?

To se těžko soudí. Postavy, které moc nemluví ani nic nedělají, je ostatně dost náročné hrát, aby to nebyla nuda. Měl jsem pocit, že ví něco víc než lidi z jeho okolí. Má šestý smysl, vyšší instinkt, který ho vede.

Reklama

Detektivky dlouhodobě kralují televizím. Čím tato od tvůrce Michala Samira vybočuje?

Absolutně vším. Surovostí, kamerou, hudbou. Na tento projekt jsem hrdý. Je to skvělá minisérie, pustil jsem si každý díl.

Když mi Michal řekl, že půjde o neo-western, přiznám se, že jsem se trochu lekl. Neuměl jsem si představit, jaké to bude. Teď to vyzní blbě a dnes se tomu směju, ale opravdu jsem čekal, že budu mít klobouk, sandály a bílé ponožky, prostě že budu vypadat jako typický český trampík.

Nedalo mi to, a tak jsem si vyhledal definici neo-westernu. Pochopil jsem, že takhle točí Quentin Tarantino.

+2

V Česku jste se nejvíce dostal do povědomí díky Sbormistrovi. Otevřel vám dveře?

I když jsme po určitou dobu možná měli pocit otevřených dveří, okamžitě se zavřely potom, co se kolem filmu odehrálo (na návrh jedné ze skutečných obětí sexuálního delikventa Bohumila Kulínského soud letos na jaře zakázal televizní vysílání filmu – pozn. red.).

Dotkla se vás osobně tato kauza?

Ne že by se mě to dotklo, mě to moc mrzelo a bolelo za Ondřeje (Provazníka, režiséra a scenáristu snímku – pozn. red.), protože vím, jak čestný člověk to je. S děvčaty na place komunikoval slušně a gentlemansky, dával pozor na to, aby se žádná z nich necítila nepříjemně.

Spuštění této kauzy mi připadalo nefér a zbabělé. Sbormistr vypovídá o dějinách nás jako lidstva, nejenom obyvatel Česka. Je to jeden z našich nejlepších filmů posledních dvaceti let, myslím si, že měl náběh na výjimečné ocenění.

Reklama

Sexuálním zločinům musíme čelit s otevřeným srdcem. Je mi líto, že to u dotyčné slečny vyvolalo nepříjemné pocity, nicméně každý si neseme nějaké trauma z dětství. Kdokoli, kdo prožil válku, by se takto mohl ohradit, a nemohly by vzniknout filmy typu Pianista.

S manželkou, herečkou Zuzanou Kanócz, máte tři děti. Díváte se doma všichni pohromadě na vaši tvorbu?

Vůbec, nerad se dívám sám na sebe. S rodinou řešíme úplně běžné věci, ne to, že já a žena jsme herci.

Děti jsou smutné, když jdu večer na jeviště nebo točit. Snažím se jim to vždycky vynahradit. Často je beru s sebou na inscenace do Slovenského národního divadla, kde působím, a pak se společně bavíme o umění.

Ve Slovenském národním divadle aktuálně hrajete v sedmi představeních, což není málo.

Hostuji navíc v bratislavském Divadle Aréna v inscenacích Írska kliatba, Jánošík a Najdúch, takže ještě ve třech dalších. Musím to zaklepat, jde o moc hezké, hluboké tituly, které mě pokaždé zasáhnou. Víc už bych ale nedal. Nechci prožít život v divadle, byť ho miluju.

Do které z rolí se vracíte nejraději?

Mám rád všechny, ale kdybych měl vybrat jednu, byl by to Adam v inscenaci Etudy. Je to autistický kluk, jehož staří rodiče řeší, kam ho umístit, protože se ho bojí. Má totiž velkou sílu a někdy záchvaty vzteku.

Na scéně pronáším vnitřní monology, což jsou přepisy reálných výpovědí autistů. Inspirovala mě také kniha Autismus & Chardonnay od Martina Selnera.

Diváci vždycky odcházejí uplakaní, máme pořád vyprodáno a na inscenaci dostáváme krásné ohlasy. Lidé, kteří mají s autismem zkušenosti, říkají, že je představení naprosto přesné.

Juraj Loj ve třech bodech

Jakub Prachař: Vodil bych děti do vězení, aby viděly, jak nechtějí dopadnout

Výběr článků

Reklama

Šéf opravy tunelů v Brně: Musel jsem rozhodnout, jde o bezpečí řidičů

Přichází mráz. Ranní teploty příští týden klesnou až k -10 °C

Injekce na hubnutí mohou způsobit problémy se zrakem. Česko řeší 12 podezření

Unikátní animace ukazuje sílení mimořádného El Niña

Advent a Vánoce

Pečení

Recepty

Vánoční dárky

Sport

Horoskop

Aktuální témata

Z druhé ruky

Populární na Zboží.cz