Přísnější pravidla, milionové kauce a stále větší tlak na pracovní agentury. Pomáhá stát čistit trh, nebo naopak nahrává velkým hráčům a vytlačuje menší konkurenci? „Hrozí, že se tím rozšíří šedá zóna,“ varuje Jaroslav Zeman, zakladatel Komory agentur práce. V rozhovoru pro iDNES.cz vysvětluje, proč mohou další regulace napáchat víc škody než užitku.
Když se řekne pracovní agentura, část lidí si představí hlavně dočasnou nebo nejistou práci. Jak vlastně dnes agentury práce fungují a jakou roli na trhu práce plní?
Agentury práce jsou důležitou součástí trhu práce, protože zaměstnavatelům umožňují pružně reagovat na změny v potřebě pracovníků. Vedle dočasného přidělování zaměstnanců se věnují také náboru a vyhledávání vhodných kandidátů. Významnou roli mají rovněž při obsazování pracovních míst cizinci, kde zaměstnavatelům pomáhají překonávat jazykové a administrativní překážky.
Proč je činnost pracovních agentur tak výrazně regulovaná? Co všechno musí agentura splnit, aby mohla legálně fungovat?
Agentury práce mají pošramocenou reputaci díky historickým problémům. Za posledních 10 let se situace rapidně zlepšila, nicméně ono stigma pořád neodeznělo. K činnosti potřebují příslušné povolení Ministerstva práce a sociálních věcí a musí splňovat podmínky odborné způsobilosti, bezúhonnosti a bezdlužnosti. U agenturního zaměstnávání musí navíc složit kauci ve výši jednoho milionu korun a plnit další zákonné povinnosti.
Stát v posledních letech pravidla pro agentury zpřísňuje. Bylo podle vás zpřísnění potřeba, nebo už se dostáváme do situace, kdy regulace komplikuje podnikání i poctivým agenturám?
Určité zpřísnění pravidel bylo potřebné, protože na trhu působily i subjekty, které zákonné povinnosti obcházely, vidíme to i v dalších evropských zemích. Problém však vidím v tom, že některá opatření dopadají více na licencované agentury než na rizikové subjekty bez licencí. Regulace by měla být přiměřená a zaměřená především na skutečná porušování zákona, nikoliv vytvářet další administrativní překážky.
Jaroslav Zeman
- Zakladatel Komory agentur práce
- Advokát a vedoucí partner advokátní kanceláře Spring Walk
- Jako advokát se zabývá legálním zaměstnáváním zahraničních pracovníků na českém trhu, oblastí agentur práce a zastupováním klientů před inspektoráty práce
Jaké problémy se stát snaží přísnějšími pravidly řešit? Kde se v agenturním zaměstnávání nejčastěji objevují nekalé nebo nelegální praktiky?
Stát označuje za největší problémy nelegální zaměstnávání, zastřené zprostředkování zaměstnání a porušování pracovních či mzdových podmínek. Nicméně dle informací, které jsme si vyžádali u MPSV, bylo za rok 2024 odejmuto oprávnění z důvodu nelegálního zaměstnávání u šesti agentur, v roce 2025 u deseti, z důvodu zastřeného zprostředkování v roce 2024 u čtyř a v roce 2025 u jedné. S ohledem na celkový počet agentur zhruba 1100 subjektů se jedná o zcela zanedbatelné promile, což opravdu neodpovídá snaze o čím dál tvrdší regulaci.
Co si vlastně pod pojmem zastřené zprostředkování zaměstnání má běžný člověk představit. Proč je to problém?
Jde o situaci, kdy jedna firma fakticky pronajímá své zaměstnance jiné firmě, ale navenek spolupráci označuje například za poskytování služeb nebo dodávku díla. Ve skutečnosti však pracovníky řídí firma, která jejich práci užívá, označujeme ji v rámci agenturního zaměstnávání za Uživatele. Tím dochází k zprostředkování či přidělování pracovníků bez licence. Problém pak vyvstává v tom, že se takto obchází povinnosti, které licencované agentury musí plnit, například zajištění srovnatelných pracovních a mzdových podmínek.
Dá se zvenčí jednoduše poznat rozdíl mezi legální pracovní agenturou a firmou, která pravidla obchází? Jaké signály by měly vzbudit pozornost?
Základem je právě ona udělená licence od MPSV. Bez ní nelze „pronajímat lidskou práci“. V rámci varovných signálů pak záleží na úhlu pohledu. Z pohledu uživatele například podstatně nižší cena za práci pracovníků, nezájem o srovnatelné mzdové a pracovní podmínky kmenových pracovníků.
Může se stát, že firma spolupracuje s problematickým dodavatelem práce, aniž si vůbec uvědomuje, že se pohybuje na hraně zákona? Kde podniky nejčastěji chybují?
Stát se to může, ale pokud firma takto spolupracuje a neuvědomuje si, že se pohybuje na hraně zákona, je to pouze z nedostatku nezbytných a zákonem vyžadovaných znalostí. Mnohem častější je vědomá spolupráce s tím, že riziko firma akceptuje.
Vyšší tlak, větší odpovědnost. Proč manažeři narážejí na své limity
Kontroly trhu práce jsou dnes stále více založené na sdílení dat mezi státními institucemi. Znamená to, že se daří lépe odhalovat skutečně problémové firmy, nebo kontroly dopadají i na ty, které se snaží pravidla dodržovat?
Lepší sdílení informací mezi úřady může významně pomoci při odhalování nelegálního zaměstnávání. Kontroly však přirozeně dopadají i na poctivé zaměstnavatele a jejich administrativní náročnost rozhodně není zanedbatelná. Je potřeba hovořit i o smyslu kontrol a jaké hodnoty chrání. V roce 2025 provedly Inspektoráty práce zhruba 21 tisíc kontrol a zjistily 2300 nelegálních pracovníků. Samotná nelegální práce však neznamená, že dochází k vykořisťování, špatnému zacházení s pracovníky a podobně. Jde například o výkon práce na špatné pracovní pozici, s nesprávným pracovním nebo pobytovým povolením, ale pro samotného pracovníka může vypadat vše naprosto v pořádku, mzdu dostává, zaměstnavatel se k němu chová správně.
Upozorňujete také na to, že současná pravidla mohou více dopadat na malé a střední agentury než na velké hráče. V čem je podle vás tento rozdíl nejvíce vidět?
Nejvýrazněji je to vidět na finančních a administrativních nákladech. Povinná milionová kauce představuje pro menší agenturu podstatně větší zatížení než pro velkou společnost. Obdobně náklady na právní servis, personální administrativu a plnění regulatorních povinností mají u menších agentur výrazně vyšší relativní dopad. Jde ale hlavně o budoucí úpravy, kdy se hovoří o dalším navýšení kauce, rozdělení agentur v rámci oprávnění pracovat s cizinci, zvýšení požadavků na odpovědné zástupce, to vše velmi silně zvýhodňuje velké hráče na trhu a prakticky uzamyká trh pro nové podnikatele.
Hrozí podle vás, že příliš složitá nebo nákladná regulace povede k tomu, že na trhu zůstane jen několik velkých agentur? A proč by to mělo běžného zaměstnance nebo firmu vůbec zajímat?
Takové riziko existuje. Pokud budou náklady na podnikání neúměrně vysoké, menší agentury mohou postupně z trhu odcházet. Omezení konkurence přitom může znamenat menší výběr pro zaměstnance, vyšší ceny služeb pro firmy a horší dostupnost pracovníků v některých regionech. Plus je reálné riziko, že tímto tlakem dojde k rozšíření šedé zóny zastřeného zprostředkování, což je za mne velmi nežádoucí jev, který vede ke snížení příjmů do státního rozpočtu.
Právě v této situaci vznikla Komora agentur práce. Proč jste dospěli k závěru, že je potřeba další profesní organizace? Co na trhu podle vás dosud chybělo?
Cílem vzniku Komory je vytvořit profesní platformu, která bude hájit zájmy legálně působících agentur bez ohledu na jejich velikost. Chceme se zaměřovat především na odborné vzdělávání, sdílení zkušeností a komunikaci se státní správou. Domníváme se, že při přípravě legislativy by měl být více slyšet také hlas malých a středních agentur.
Neuznaný pracovní úraz. Když zaměstnavatel řekne ne, může rozhodnout soud
Komora mluví o etice, transparentnosti a ochraně zaměstnanců. Jak chcete zajistit, aby nezůstalo jen u prohlášení a etického kodexu na papíře?
Samotný etický kodex samozřejmě nestačí. Důležité je průběžné vzdělávání členů, sdílení správných postupů a možnost řešit konkrétní podněty na porušování pravidel. Nicméně podstatou je, že aktuální stav je závadný. Obecně jsou agentury pranýřovány bez reálných dat, která by takový přístup obhajovala a tlak na monopolizaci nebo podstatné omezení či zúžení tohoto trhu by ve spravedlivé hospodářské soutěži neměl být. O těchto tématech také chceme v Komoře mluvit.
Co se stane, pokud některý člen Komory pravidla poruší? Má Komora skutečné nástroje, jak proti němu zakročit?
Komora není státním kontrolním orgánem a nemůže ukládat správní pokuty. Její etický kodex však předpokládá projednání porušení pravidel etickou komisí, přijetí nápravných opatření a v krajním případě i doporučení k vyloučení člena. Smyslem je, aby členství nebylo pouze formální záležitostí. Zároveň ale máme jiný přístup k závažnosti přestupků. Příklad z praxe – agentura zapomene jednomu ze 100 zaměstnanců vyřídit pracovní povolení, jinak má pracovník pracovní smlouvu, zaměstnavatel za něj řádně odvádí pojistné a vše ostatní je v pořádku. Tím ale agentura spáchá přestupek umožnění výkonu nelegální práce, protože formálně HR zaměnilo dočasnou ochranu a vízum strpení. Za to je jim odejmuta licence. Takový postup máme za příliš tvrdý a měla by tam být možnost správního uvážení. Klasický zaměstnavatel by za takovou chybu dostal pokutu 50 tisíc korun a fungoval dál.
Glosa: Věk moudrosti, aneb když tělo už tolik neposlouchá, ale má zato vlastní názor
Může podle vás dobrovolná samoregulace profesního sdružení skutečně pomoci vyčistit trh, nebo je nakonec vždy rozhodující hlavně kontrola a postih ze strany státu?
Oba přístupy se musí doplňovat. Stát má nezastupitelnou úlohu při odhalování a sankcionování nelegálních praktik, zatímco profesní organizace mohou přispívat k prevenci, vzdělávání a zvyšování standardů. Právě kombinaci účinného státního dohledu a odpovědné samoregulace považuji za nejvhodnější cestu.
Kdybyste mohl v současném systému agenturního zaměstnávání změnit jednu věc tak, aby se lépe chránili zaměstnanci a zároveň se poctivým agenturám zbytečně nekomplikovalo podnikání, co by to bylo?
Umožnil bych legálním agenturám to, co může každý jiný zaměstnavatel, tj. zaměstnávat cizince, kteří mají v ČR dlouhodobé pracovní povolení.
