Vláda dnes vystřelí cifru, kolik by Česká televize a Český rozhlas měly dostat ze státního rozpočtu, tedy z našich daní, v příštím roce, až začne platit mediální novela o zrušení koncesionářských poplatků. Cifra by se pak měla už jen automaticky valorizovat. Zhruba stejně často jako o výši této sumy se diskutuje o tom, proč se vlastně způsob financování veřejnoprávních médií mění, když přece poplatky i daně zaplatí titíž občané, tedy my.
Ponechme každému jeho názor na to, který způsob placení obou médií je lepší a zda některý omezuje jejich nezávislost. V zájmu objektivity je ale třeba rozporovat výše zmíněný argument, tedy že pro občana je to šumafuk, jestli to zaplatí v poplatcích, anebo v daních. Vyvrátit tento argument je až dětsky snadné, přitom toho často nejsou schopni ani zkušení politici – snad nedostali správnou komunikační kartu...
Souhlasíte s návrhem zrušit koncesionářské poplatky?
Samozřejmě je zpozdilé vyvracet to tím, že vláda přece neplánuje zvýšení žádných daní, takže občan víc nezaplatí. Jestli se výpadek koncesionářských poplatků ve výši zhruba deseti miliard vykryje přímo z daní, tedy ze státního rozpočtu, anebo se o deset miliard víc zatne sekera do státního futra, je dost jedno. Stejně jako účet v hospodě to někdo jednou bude muset zaplatit.
Pro postihnutí skutečného rozdílu mezi oběma způsoby placení je třeba jít trochu do vnitřností poplatků i daní. Poplatky se odvádějí za každou domácnost a ve stejné výši – 150 a 55 Kč. Samostatně žijící chudý důchodce platí stejně jako kníže Rohan za celý zámek s 50 televizemi. A v tom je zásadní rozdíl mezi poplatky a daněmi.
ČT po růstu poplatků získala výrazně více plátců, než čekala. Před změnami varuje
Daně totiž platíme každý různé. Třeba daň z příjmů neplatí dnes nižší příjmové skupiny prakticky žádnou. Ano, chudí i bohatí platí stejnou sazbu DPH a spotřební daně v potravinách, oblečení, benzinu nebo alkoholu.
Ovšem vzhledem k velikosti a kvalitě svého spotřebního koše odvádějí chudí na obou daních státu nekonečně méně než bohatí. A ze svého skromnějšího bydlení platí i nižší daň z nemovitosti. Ano, lze namítnout, že třeba dálniční známku platí také všichni stejnou, ale na rozdíl od televize a rádia vás vlastnictví auta nenutí si dálniční známku kupovat.
Výsledkem asociálnosti koncesionářských poplatků je, že senioři nad 75 let, kteří tvoří jen 8 procent populace, se na výnosu z poplatků podílejí více než čtvrtinou. Zábava pro všechny dotovaná vdovami...
